lubtich komentáře u knih

Jak na houpačce.
Já vám nevím, ale pokud něco působí nemastně a neslaně, tak na povídky Miroslava Pecha bylo použito soli i másla pomálu.
Antihrdinové se cítí osaměle - budiž, z toho by šlo něco vykutat. Problém nastává, že se jednotlivé postavy dost často opakují (muž středního věku mající sváry s manželkou příkladem jest) a působí byť zajímavě, ale ke konci už hlavně ohraně.
Lakonický styl je k líčení znepokojivé atmosféry výstižný, jazykový juchuchu čekat nelze, ale účel spádu a dynamiky to bezesporu plní. Docela pěkně jsou budovány i nucené dialogy.
Jako celek to ale nefunguje. Pobavilo mě stejné ošacení na návštěvu natáčení porna a "do cukrárny", řidič autobusu rezignující na řízení autobusu a vyvrcholení nejdelších povídek (Lehátko, Kousek křižovatky), do kterých však nasoukal Pech tolik balastu, že to stejně kýženej efekt nemá.
To je na 11 povídek prostě málo, nebo jsem měl jen pech na pochopení myšlenek pana Pecha (jakože Pech-pech, chápete, fór za všechny prachy).
Ale tak alespoň zářnej komickej moment zde předhodím:

Mívám zavřené oči. Chodím s rukama v kapsách. Nemůžu však chodit s rukama v kapsách a se zavřenýma očima.

Mimochodem, chybějící očíslování stránek 36-38 a 60-61 mělo ňákej hlubší smysl? Ne že by mě to zarazilo/pobouřilo, ale je to krapet podivné.

16.07.2020

Jedním slovem fantasmagorie.
Kuřimská kauza jako námět je značná, ale snažil jsem se co nejvíce vymanit ze sevření znalostí, abych mohl být sytě překvapován. I tak jsou líčeny tak ohavné a kruté skutečnosti, že si člověk říká, jak je možný, aby se takováto zvěrstva doopravdy děla.
Co je faktem faktoucím, je to, že kniha je neskutečně rafinovaně konstruována. Postupné odkrývání skutečností, apolepse, prolepse, sem tam - v tomhle se Knapová vyřádila a syžet je z toho přímo učebnicovej.
Prvních 300 stran jsem to fakt hltal, dost roztodivných postav, které jsou trefně popsány. Líbí se mi, že téměř u každé postavy je rozpracováno i její dětství, které se na osobách později projeví.
Co však bylo děsně iritující, byly promluvy samotné vypravěčky. Chápu, Knapová jako novinářka má tendence nastínit okolnosti zpráv, ale tohlencto mi do toho vůbec nesedělo, zdlouhavé a nicneříkající části byly zbytečným sukem ve dřevě poutavého vyprávění.
Styl Knapové je osobitý, květnatý, oceňuji začlenění brněnského dialektu. Některé metafory jsou doopravdy pěkné a perfektně líčí všednosti („V prázdné lahvi od vodky se odrážela silueta dalšího dítěte, vlnila se jako neuvázaná loďka na rybníku, nejistá, neukotvená, ale neschopná odplout" s. 48), občas jsou ale obraty působí dost křečovitě nebo naprosto zbytečně, ve stylu "haha, jsem napsala celulóza místo toho, abych napsala dřevo, husťárna ne?".
Ve výsledku to je povedená, strhující, občas drhnoucí podívaná. Když neberete v potaz existenci skutečné události, ovšemže.

15.07.2020

Bylo to pro mě krapet krušné čtení, protože bereme-li v potaz existenci nějaké "cílovky", tak zde se mohu pokládat za její inverzní funkci. Ale i tak potěšující!
Zpracování ženské rodové části je úchvatné, rodinné nuance vztahů, profesní x vztahové dilema - promakané.
Sice lakonický, ale ucelený styl postupně dávkuje napětí (obzvlášť střídání krátkých vět umí autorka použít s grácií).
A výtečně propracovaná psychologie a vývoj postav, zejména tedy Kateřiny, čemuž svědčily i vnitřní monology.
Z dějových rovin mi nejvíce vyhovovala ta historická o Marii, to rodinné vztahové větvení.
Ne že by to nebylo záživné, ale mno, nesedlo mi to. Zřejmě proto, že to na mě není generačně/gendrově zaměřené. Ale pro ženy třeba v podobné situaci jako Kateřina - přímo supr dupr! A ilustrace též pohledné, i když trochu nadbytečné, ale proč ne, žejo.

08.07.2020

Maximálně intenzivní, maximálně naléhavý a maximálně zdařilý debut.
Jestli nejsem až takový matematický truhlík, 2009 – 1991, podtrženo sečteno, je možné, že to bylo psáno již v 17 letech? Žasnu.
Výpověď směřující k matce, kterou přemohl alkohol, a postrádajícímu pasivnímu otci. Reflektovány jsou zdánlivé všednosti (nesla lavor/lavor jako velké bílé/kulaté mrtvé oko ryby) i vypjaté situace, které jsou pro přecitlivělou duši trnem do rány.
Častý motiv křiku, což však neznamená, že se jedná o nějaké výkřiky do prázdna. To podtrhuje i návaznost některých básní ("aby bylo zameteno") či hra s libozvučností (tu zatracenou/ztracenou matku).
Trefné využití kurzívy a rozdělení do celků (redakce od Petra Borkovce je zjevná), o elegantní grafické stránce (jako u všech knih z fra) škoda mluvit.
Snad jen množství oslovení "otče!" mi pak lehoulince lezlo krkem. Je tam přesně šestnáctkrát asi na 10 stranách, prosím pěkně.
Intimní lyrika, pramenící ze silného emočního vypětí, může být kvalitní a silná.
Zde ukážu ukázku, první z "matky" a druhá z "otce".

zhasla jsi lampu
na polštářích ryčí střapaté hlavy
ještě jednu
prosím

znovu rozsvítíš obracíš list
a zřetelně nevypravíš:
čteš

tak surově nevíš o strachu v podpostelí
(s. 24)

v nohách stolu
pelech

do klubíčka
smotané teplo dětského tepla
usnulo zrána pod dlaněmi

tak jako já pod jeho
nikdy ne

ale jeho psi přímo v posteli
(s. 61)

03.07.2020

Takže přirozeně. K četbě jsem byl nalákán na to, že si tam autorka dělá špumprnágle z Ameriky - což by navnadilo nejednoho kverulanta na Spojený státy.
Typograficky je to unikát - výtečná slácanina. Ale zde si nemohu nepovzdechnout nad zpracováním nakladatelství. Jo, měl jsem vydání z roku 97, ale to to fakt nešlo udělat trochu úhledněji? Nebo se prostě tolik šetřilo na stránkách? Bůhví, ale zas tak stěžejní to není, takže nebudu hartusit.
Téma je perfektní - americký školství. Zachycuje to perfektně, včetně typické americké mentality a třeba i vyhraněnosti literatury (což asi nebyl záměr). Charakter žáků/učitelů je osobitý, z toho se vytěžilo maximum (sestra léčící zraněné čajem, šovinista na n-tou, filuta opravující v milostném dopise interpunkci...).
Humor - MNO. Tady mám maličko podezření, že byla autorka (národnosti ruské) trochu ovlivněna samotnou výukou v Americe. Prostě je ten humor americkej - že se ale divím, že jo. Párkrát jsem se zakřenil, pousmál, akceptuji (třeba „souhlas k obrně“).
Kaufmanová to zobrazila obstojně a přinejmenším autenticky. Ta grácii a elán s přibývajícími stránkami přecejenom krapet vyprchává a o označení SVĚTOVÝ HUMOR bych si myslel své, ale celkově je to takové makové - asi bych řekl zdařilé.
Jedna věc, "ze života":

Vymyslete věty, ve kterých využijete správně těchto slov:
nepředpojatý - Byla velmi nepředpojatá.
litý - Byla velmi lítá.
širý - Byla velmi širá.

12.05.2020

Dnešní chod:
Fůra metafor servírovaných na podnose.
Tohle je něco naprosto nezvyklého. Pokud mají literární teoretici občas problém rozlišit novelu a román, tak to je ještě slabej odvar. Tady je specifický i literární druh. Zkrátka takovej kapesní atlas poetičností, do nichž se ale přecejenom vklínilo něco prozaického (byť teda básní je znatelně míň, ale výrazově je to na stejný bázi, nezáleží, jestli párkrát stisknete enter nebo ne, žejo). Některé texty se charakterem blíží až k fejetonům z Petříčků (třeba Seminář, Tulačky), ale spíš jsou to 2-3 stránkové zápisky. I tak to působí uceleně. Borkovec je prostě vynikající pozorovatel (ale skrovný, s. 49:
Nejsou „vydlabaní z tvrdého dřeva“, jsou bílí, jako by zrovna svlékli krunýře, jsou měkcí a bledí. Zdá se, vypadá to. Ach, lidské metafory o zvířatech a chudé člověčí oko.)
Svůj rajón prostě pročeše od dlažby až po okapy.
Jo, taky mě pár textů dost minulo a působilo útržkovitě. Ale ta zvědavost, kterou mě naplnilo nahlížení do odložených aut, pozorování detektorářů, buldozer, konverzace o hácích a další habaděj věcí, mě hnala dál.
Pár pěknejch částí (ale upřímně, vypisoval jsem si nějakou frázi z každý druhý strany, páč je to metaforami vycpané jak medvěd v Národním muzeu):

Hleny vyvržených medúz - moře kašle.

Jako by zmiji znovu navlékli do svlečené kůže.

Ubohé přechodníky, na než se tak dobře rýmuje; z překladu vždycky nakonec vyškrtnuté nešikovné pohádkové bytosti: skřítci Přechodníčci.

Perfektně využité prostředí rezidenčních pobytů. Na to, že autor řekl že „Nejméně půl hodiny denně se zabývám průvanem", zužitkoval zbytek času báječně.

01.05.2020

Tento chléb byl pro mě příliš velké sousto :D spleť jihoamerických jmen a výrazů byla vážně obtížná, byť nepochybuji o preciznosti této sbírky/skládky :) za pár let se bezesporu ke knize vrátím, ale nyníž nechávám ladem a skladem.

21.01.2020