Slabikář

15.07.2020

Jedním slovem fantasmagorie.
Kuřimská kauza jako námět je značná, ale snažil jsem se co nejvíce vymanit ze sevření znalostí, abych mohl být sytě překvapován. I tak jsou líčeny tak ohavné a kruté skutečnosti, že si člověk říká, jak je možný, aby se takováto zvěrstva doopravdy děla.
Co je faktem faktoucím, je to, že kniha je neskutečně rafinovaně konstruována. Postupné odkrývání skutečností, apolepse, prolepse, sem tam - v tomhle se Knapová vyřádila a syžet je z toho přímo učebnicovej.
Prvních 300 stran jsem to fakt hltal, dost roztodivných postav, které jsou trefně popsány. Líbí se mi, že téměř u každé postavy je rozpracováno i její dětství, které se na osobách později projeví.
Co však bylo děsně iritující, byly promluvy samotné vypravěčky. Chápu, Knapová jako novinářka má tendence nastínit okolnosti zpráv, ale tohlencto mi do toho vůbec nesedělo, zdlouhavé a nicneříkající části byly zbytečným sukem ve dřevě poutavého vyprávění.
Styl Knapové je osobitý, květnatý, oceňuji začlenění brněnského dialektu. Některé metafory jsou doopravdy pěkné a perfektně líčí všednosti („V prázdné lahvi od vodky se odrážela silueta dalšího dítěte, vlnila se jako neuvázaná loďka na rybníku, nejistá, neukotvená, ale neschopná odplout" s. 48), občas jsou ale obraty působí dost křečovitě nebo naprosto zbytečně, ve stylu "haha, jsem napsala celulóza místo toho, abych napsala dřevo, husťárna ne?".
Ve výsledku to je povedená, strhující, občas drhnoucí podívaná. Když neberete v potaz existenci skutečné události, ovšemže.