Legendre komentáře u knih

Spíš soubor postřehů z Mexika než souvislý text a spíš zachycení jednotlivých okamžiků, dojmů, vůní, světel a vjemů, než že by šlo nějakou vysokou literaturu.

Zkraje jsem se vůbec nemohl chytit, teprve druhá půlka s drogovými vizemi a sjetými stavy mi přišla zajímavější. Když Ferlinghetti popisuje zkouření ze špatný trávy, vybavil se mi vlastní totožný zážitek, který popsal naprosto skvěle a výstižně.

Jenže už mi není dvacet, abych hltal beatnickou literaturu (byť, já to přece vím, Ferlinghetti se sám k beatnikům nikdy nepočítal, měl se spíš za bohéma). A už vůbec necítím souznění s obdivovanými levicovými revolucionáři a naštvání na tu hroznou zlou Ameriku a všechny ty agenty v žoldu CIA. Mnohem víc mě zaujal jiný úryvek, mnohem aktuálnější:

"... žádný celníci, žádný války, žádný ochranný tarify, žádný pasy, žádný imigrační a přistěhovalecký dokumenty, žádný z těch starejch ochrannejch bariér ochraňují každýho před každým, nakonec by i oceány vyschly a nenechaly nám jinou možnost než přijmout indiány za svý bratry a celá země by byla jeden velkej kontinent a v něm by nakonec konečně všechny barvy pleti splynuly v jednu pleť a jeden jazyk. K tomu nám zbejvá ještě 5000 let, i když jsme promrhali skoro 2000 let špatným směrem... ze všech národních vlajek by se udělaly plínky nebo obvazy a používaly se v porodnicích, kde by se rodila jenom nová generace dětí jen a pouze smíšenejch barev a ras..."

A mě nějak nenapadá důvod, proč ne.

03.10.2020

Bond 001.

Je znát, že šlo o první bondovku, Bondovo filozofování na téma "hraju si na indiány a nemá to cenu, tak raději opustím tajnou službu" se do knihy vůbec nehodí (Fleming se k tomu vrátil až mnohem později, kdy svou únavu životem přenesl i na Bonda). A druhá polovina knihy - od únosu Vesper - je o dost slabší.

Nicméně: první polovina Casina Royale je špičková. Příprava akce a její samotné provedení v kasinu bere dech, je znát, že autor tam byl jako doma, popisy karetních partií, libůstek v jídle a pití, ženské krásy nebo skvělých detailů jako pokus bulharských padouchů zabít hrdinu fotoaparátem jsou příjemnými třešničkami na dortu (mimochodem, to se fakt stalo, včetně neslavného osudu obou vrahů - Fleming měl tuhle historku z první ruky a jen ji zbeletrizoval). A právě proto mají bondovky takové kouzlo: kouzlo detailu vychutnávající si život, protože smrt je hned za rohem. Popsat akci, kde hrdina postřílí půlku KGB, by dovedl každej moula. Ale o to Flemingovi vůbec nešlo.

A poznámka na závěr: mám tu smůlu vlastnit vydání od XYZ z roku 2006. Když opominu, že nesnáším filmové obálky, je tohle vydání plné překlepů a chyb. Třeba chybějící uvozovky jsem po desátém výskytu přestal počítat. Je to škoda.

Chlápek ve friendzone u nestálý holky, která moc neví, co chce, se z ní ani nesnaží moc dostat.

3 04.07.2018