kockazereknizky
komentáře u knih
Malinka
Dita Táborská
Tento román "slupnete" jako malinu, ale zato hodně hořkou.
Malka, Anežka, Milena, Zoja...a přesto stále jen jedna nešťastná žena, uzavřena ve své vnitřní pevnosti, ačkoli se k ní snaží proniknout spoustu lidí a ukázat jí, že ji mají rádi - především její adoptivní rodiče.
Dívka, přezdívaná Malinka, která má celý svůj život pocit, že ji nikdo nechápe a nemiluje, že je všem na obtíž, že nikomu nemůže svěřit své nejhrůznější zážitky a že instantním řešením by bylo najít její biologickou matku, se ke konci knihy sama stává matkou a nahlíží tak na mateřství z nového úhlu pohledu.
Zatímco několik prvních desítek stran knihy na mě zapůsobilo jako "svěží vítr" v prostředí knih od českých autorek a autorů (ve smyslu stylu psaní, představení postav a nastínění děje...), ke konci knihy už jsem se ocitla v bouři emocí a několikrát jsem musela knihu na chvíli odložit a "rozdýchat", co všechno ještě osud Malce postavil do cesty a popřemýšlet, za co z toho je odpovědná opravdu ona sama. Autorka Dita Táborská se však v knize dotýká i spousty jiných témat a to například: alkoholismus, nevěra, užívání drog, hranice ve vztahu psychoterapeut - klientka, nedůvěra v sama sebe, sebevražda, život po úrazu způsobeném ublížením na zdraví, snaha o samostatnost...
Celkově jsem si z příběhu odnesla především utvrzení svého názoru, že láskyplné a především bezpečné prožití dětství významnou měrou formuje osobnost jedince a že není žádnou ostudou, v případě, že tomu tak nebylo, vyhledat odbornou psychologickou pomoc, která v naší společnosti zatím spíše platí za tabu.
Srpny
Jakub Stanjura
Tak jsem to stihla, přečíst si SRPNY v srpnu na Vyšehradě :).
Prvotinu Jakuba Stanjury jsem objevila díky čtenářské komunitě na instagramu a četla jsem na ni samé pochvalné recenze. Kromě zasazení děje do okolí Vyšehradu, které je pro mě srdcovkou, mě nalákalo téma gaslightingu a zpracování tématu psychického násilí v rodině a partnerských vztazích. Bolestný mi přišel i popis odcizení mezi sestrami, které, ačkoli vyrůstaly ve stejných podmínkách, pochopitelně vnímaly realitu každá jinak, ale kvůli chování svých rodičů nenašly společnou řeč, jak těžká témata probrat a být si navzájem oporou.
Velmi trefně a uvěřitelně mi přišly popsané hlavní postavy a jejich myšlenkové pochody (na závěr článku přidávám pasáže, které mě opravdu zaujaly a rezonovaly se mnou).
Dalším plusem jsou odkazy na kvalitní literaturu, kterou nám autor skrze vybrané čtivo hlavní postavy Daniely nabízí :).
A protože jsem v okolí Vyšehradu dlouho bydlela, několik let i pod Nuselským mostem, dovedla jsem si živě představit, jak na dívky působilo otcovo vyprávění o sebevrazích. Mně samotné se toto téma po nastěhování do této lokality párkrát vkradlo do snu - zdálo se mi, že mi lidé padají mezi rozvěšené prádlo na balkoně...
Březový háj
Lukáš Zárybnický
Díky čtenářské komunitě na instagramu jsem si pořídila knihu Březový háj od začínajícího autora Lukáše Zárybnického.
Během pár hodin čtení jsem s postavami prožila přípravy a bitvu u Sedanu. Život vojáků, kteří čekají, až přijde čas nastoupit do boje; jejich obavy, vzpomínky na rodinu a kamarády z dětství; potýkání se s abstitenčními přiznaky a nakonec bludy po požití pervitinu; zvažování smyslu války; zamyšlení se nad různými lidskými charaktery a tím, jak je ovlivňují jejich vlastní zkušenosti a všudypřítomná propaganda...
Tak nejen o těchto tématech k nám autor promlouvá skrze hlavního hrdinu Ericha. Líčení války autor prokládá uklidňujícími popisy lesa a březového háje, který, jak i název napovídá, má pro Ericha fatální význam.
Z Březového háje mám, i napříč době, ve které se odehrává, velmi pozitivní dojem. Kniha je z mého pohledu kvalitně napsaná, téma zpracovává přístupným způsobem, spoustu myšlenek nebo pasáží mě donutilo k zamyšlení, autor nám zprostředkovává jak témata z historie, tak z psychologie či religionistiky.
Doufám, že Lukáš Zárybnický chystá další knihu a moc ráda si ji přečtu .