jprst komentáře u knih
Asi nejslabší autorovo dílo, na kterém je vidět autorova snaha vyhovět požadavkům sovětského režimu. Čas věnovaný na přečtení této knihy považuji za hodně špatně využitý.
Z novely je patrné, že se jedná o autorovu prvotinu, která zdaleka nedosahuje úrovně jeho dalších děl především s válečnou tématikou. Novela byla u nás vydána i pod názvem Ještě neumlkla děla (Albatros 1977)
Na sovětského autora dobrý válečný román už jen proto, že hrdinové jsou zde obyčejní lidé a ne vzory hrdinů vytvořených podle tehdejšího sovětského schématu. A navíc obsah románu vede k otázce, zda obětování praporu nebylo zbytečné a jakou cenu měl pro vyšší velitele Rudé armády obyčejný voják.
Hodně nepovedený pokus o thriller, naivní zápletka i děj, prostě kniha o ničem. Sice jsem to dočetl, ale další díla od tohoto autora zatím vynechám.
Přes tento román asi cesta k autorovu dílu nevede, pokud bych touto knihou začínal, asi bych další knihy tohoto autora už nevyhledával.
Z japonské literatury toho v českém překladu v době českého vydání této knihy moc nevycházelo, takže když jsem ji četl poprvé, zdála se mnohem zajímavější než teď po letech.
Za zajímavější a poutavější bych označil část věnovanou německé okupaci Francie a francouzskému odbojovému hnutí.
Poutavý román a kromě vlastního příběhu i další informace o životě v tehdejším Švédsku.
Román vynesl svému autorovi lichotivé označení nejlepší vypravěč severských literatur a to označení skutečně nepřehání.
Příjemně se čtoucí kniha, i když v u některých pasáží je třeba i určité trpělivosti.
Třídílné autorovy vzpomínky (Římské povídky, Údolí na konci světa a Jeden den v neviditelném domě) mne rozhodně nejen nenadchly, ale dorazil jsem je po částech silou vůle. Určitě se k nim už nevrátím.
Na tehdejší dobu docela povedená detektivka. Jen ten východoněmecký odborník na plastické hmoty mi připomíná, že soudruzi z NDR byli na plasty machři, i když někdy někde udělali chybu - viz film Pelíšky.
Příběh nemá chybu, napětí až do konce, čte se jedním dechem.
Po více jak patnáctileté autorově odmlce zcela jiné básně a rozhodně ne špatné, pokud mohu hodnotit jako laik přes poezii.
V roce 2000 tuto pověst zhudebnil Zdeněk Zahradník, jak verše, tak i zhudebnění povedené.
Obsah veršů musel odpovídat požadavkům doby jejich vydání. Stejný přístup měla i naše češtinářka, když nás vyzývala k provedení "pitvy" jednotlivých básní.
Mí potomci tuto knihu ohodnotili jako " poslední vlevo dole", což je označení police v naší knihovně, která se otevírá většinou jen při velkém úklidu. Na obranu autora je ale zapotřebí říci, že tehdejší úspěchy socialismu v oblasti kosmonautiky opěvoval kde kdo.
Román je to asi poměrně úspěšný, neboť byl u nás vydán nejméně šestkrát, ale já jsem ho dočetl jen silou vůle a trvalo mi to dost dlouho.
Přepracovaná verze autorčiny knihy Dekameron z nočního letiště (1. vydání 1982), kde novináři uvízli na kavkazkém letišti. V přepracované verzi to bylo pro změnu letiště v Neapoli, prostě jiná doba jiná - jiná část světa.