jirka666
komentáře u knih
Naše planeta
Alastair Fothergill
Ekologicky laděný text. Plno nádherných fotografií. Pěkné.
Beskydy - Ve stínu Lysé hory
Petr Juřák
Beskydy zbožňuji a tak i tato kniha se stala mou srdcovou záležitostí. Kniha byla plná pro mě zajímavých a občas i dost překvapivých informací. Už se těším na to, až se budu zase toulat po Beskydských kopcích a u toho vzpomínat na to, co jsem si v této knížce přečetl.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Kniha, která dýchá horami, partyzánštinou, dobrodružstvím, ale taky bolestí, nejistotou, zoufalstvím mě dokázala opravdu vtáhnout. I když byl děj vměstnán jen snad do tří dnů, zdálo se jakoby celá operace s mostem trvala několik týdnů. Místy se četla hůř. To ale nemění nic na tom že jsem rád, že jsem si tento exkurz do ne příliš známého, ale o to brutálního, konfliktu španělské občanské války udělal.
Nejzajímavějšími postavami kromě hlavního hrdiny, který mi občas imponoval a občas iritoval, byla vedoucí partyzánská dvojice Pilar a Pablo. Hlavně Pablo byla taková zvláštní směska horkokrevnosti a vypočítavosti. Ale i ostatní partyzáni udělali dojem Anselmo, Fernando, Sordo... každý svým způsobem. Scéna kdy byla Sordova parta na horském vrcholku obklíčena fašistickou jízdou byl pro mě jeden z nejlepších okamžiku knihy. Nikdy jsem si nedokázal představit jaké to tak asi může být, být uprostřed smrtícího náletu. Milostná linka mě přiznám se moc neoslovila a ani nebavila - holt na tohle nejsem. Zajímavé - v kontextu toho jak sám skončil autor - bylo Jordanovo vzpomínání na dědečka a tatínka.
Co si odnést? Že Španělé jsou horké hlavy. Že lidé když jsou zblblí a hlavně když můžou, jsou schopni čehokoliv. Že když někde vypukne občanská válka, vždycky se najdou mocnosti, které jsou ochotné (jak jinak než nezištně) té či druhé straně "pomoci".
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Autor vypráví příběh mladého muže, který těžce hledá živobytí, složité prožívá lásku (která nakonec nemůže být naplněna), s přáteli filosofuje o životě a u toho všeho pije hektolitry alkoholu. Po Černém obelisku a Vítězném oblouku se mi toto schéma zdá už trochu ohrané, ale asi jsem neudělal dobře, že jsme četl tři Remarqovy knihy za sebou v relativně krátkém čase. Číst toto jako první asi bych knihu prožíval jinak, protože silné momenty tam rozhodně jsou o tom žádná. Každopádně co bych chtěl vyzdvihnout jsou Remarquova neotřelá přirovnání a řízné repliky "Víte, kam patříte vy? Do ZOO. Zasněný klokani nemají na ulici co dělat." :)
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Po první stránce jsem myslel, že knihu nedočtu páč jsem měl pocit, že vůbec ničemu nerozumím. Pak jsem si ale na autorův kouzelný jazyk zvyknul. Některé obraty jako "zanechte svého opičáctví", nebo "bude pršet, mraky jsou již přichystány" mě opravdu dostaly.
