Jahodník komentáře u knih

Dějovým rámcem románu jsou události jara 1927 v Šanghaji – komunistické povstání podpořené tehdy ještě vojenskými silami Kuomintangu a následný Čankajškem řízený zásah proti komunistům. Hlavní postavy stojí na straně povstalců, kteří jdou za svá přesvědčení umírat. Politický boj je tu víc než jen běžnou činností, je to způsob, jak dát lidskému životu vůbec smysl. Celý příběh provází všeobecné napětí a neklid, díky čemuž existenciální téma románu vyniká a má značnou působivost.

1 06.04.2019

Cesta dvou dobrodruhů za artefakty z chrámů v džunglích Thajska a Kambodže. Malraux zde zjevně vychází z vlastních zkušeností – jak je známo, sám byl v roce 1924 odsouzen za krádež několika basreliéfů z jednoho kambodžského chrámu. Nicméně, spíše než o dobrodružství je tento román o jakési existenciální tísni hlavních postav a jejich snahy se sní vyrovnat. Dialogy jsou strohé, děj jednoduchý, přímočarý a celkem nezajímavý. Celkově kniha působí ponuře a dost špatně se čte.

06.04.2019

On to Ouředník uváděl v nějakém rozhovoru, že totiž pro dvacáté století jsou typické tři věci: rychlost, zaujetí technikou a jistá infantilnost. A právě takto je v této knize dvacáté století popsáno – stručně, s mnoha technickými detaily a naivně jednoduchým stylem. Zejména ona infantilita se tu projevuje velmi výrazně - výklad je zjednodušující, neuspořádaný, mísí se v něm historická fakta s anekdotickými údaji… Dvacáté století zde popisuje samo sebe. Působivé dílo, které navíc dokáže pobavit.

9 14.02.2019

Vzpomínky Františka Moravce na jeho působení v československé vojenské zpravodajské službě v letech 1930-1945. Autor zde poodhaluje fungování československých zpravodajských služeb v předválečném období: způsoby získávání agentů, jejich činnost, vedení informační války s německou zpravodajskou službou, a to vše i na konkrétních příkladech a relativně podrobně. Velmi působivá je pak pasáž věnující se událostem roku 1938, které ve světle informací shromážděných zpravodajskou službou vyznívají ještě tísnivěji než obvykle. Dále se autor věnuje svému působení v exilu během války a velmi podrobně rozebírá především atentát na Heydricha. Celkově jde neobvyklé o velmi zajímané svědectví o daném období.

2 03.02.2019

Nejsilnější stránkou Regenerových románů jsou dialogy. Třebaže se povětšinou jedná o diskuze mladých lidí po hospodách, jejich čtení je zážitek. Díky Regenerovu úžasnému citu pro jazyk jsou živé a zcela přirozené, mimo to ale také plné vtipu a skvěle vystihující atmosféru - v tomto případě Berlína-Kreuzbergu konce 80. let. Je jasné, že překlad takového díla, ve kterém je způsob vyjadřování možná i významnější než samotný obsah hovoru, je velmi náročný a vždy se při něm něco ztratí. V překladu Jany Zoubkové se toho ale bohužel ztrácí velmi mnoho. Použité výrazy v české verzi poněkud mění vyznění dialogů, které pak působí suše a málo přirozeně. Originál bych hodnotil nejvyšší známkou. Samotná česká verze už zas až tolik nezaujme, což je škoda.

1 25.01.2019

První kapitola vyvolává dojem, že tato kniha bude literárně zajímavým podáním historických událostí. Bohužel, kapitoly další toto očekávání příliš nenaplňují. Období let 1933-1938 je zde zachyceno několika epizodami, v zásadě jednoduše, bez nějakých velkých literárních příkras. Ne, že by autorova stručnost a nekompromisnost při převyprávění neslavných dějinných událostí nebyla jistým způsobem působivá, je to ale poněkud málo. Něco tomu prostě chybí: buď více informací, nebo více kreativity. A nebo možná oboje.

4 15.01.2019

Jednou z vedlejších postav tohoto románu je mladá spisovatelka, jejíž ambicí je jednou napsat opravdu velký román, dílo, které by bylo „zrcadlem doby“. A takový cíl měl asi i sám Feuchtwanger, když psal Oppermannovi. I tento román rozsáhle odráží svou dobu – v tomto případě situaci v Německu v letech 1932-1933. Osudy hlavních postav – členů rodiny Oppermannů – ukazují, jak se změna politických poměrů postupně promítala do života obyvatel Německa, zejména pak německých Židů. Nezáleží, jestli šlo o obchodníka, intelektuála, lékaře nebo jen studenta gymnázia, nacistický antisemitismus nakonec dopadl na každého z nich. Začátek románu se odehrává v situaci, která pro hlavní postavy sice není příznivá, ale stále ještě není kritická. Ke konci jde už o dost pochmurné čtení.

3 13.01.2019

Hisao Kimura vypráví svůj příběh odehrávající se v letech 1940 až 1950 na území dnešní ČLR a Indie. Příběh, který zahrnuje především cestu podniknutou v letech 1943-1945 z východního Vnitřního Mongolska na jihozápad s cílem v Sin-ťiangu, skončenou ale namísto toho ve Lhase, dále putování ze Lhasy k východním hranicím Tibetu a zpět v roce 1947 a další dvě návštěvy Lhasy v letech 1948-1949. Čtenář tak má možnost očima mladého Japonce vydávajícího se za Mongola nahlédnout do prostředí staré Číny a Tibetu ještě před nástupem komunistické vlády. A je to docela úžasný pohled do již zaniklého světa poutníků a obchodníků cestujících v karavanách na velbloudech nebo jacích, světa plného všudypřítomných projevů zbožnosti, ale také násilí, bezpráví a politické nestability. Mimořádně zajímavý je pak popis podmínek panujících v Tibetu krátce před komunistickou invazí.

Dojem z knihy bohužel kazí nevalná kvalita českého překladu. Většina textu je zřejmě přeložena správně, ale objevují se zde velké překladatelské přešlapy. Tak např. na straně 75 se mluví o campě - základu tibeské stravy, originální text „staple diet of Tibet“ je ale přeložen jako "dietní jídlo Tibeťanů". Nebo na straně 31, kde je anglický termín „intelligence“ ve smyslu zpravodajské služby do češtiny přeložen prostě jako „inteligence“. Samostatnou kapitolou jsou pak místopisné názvy. Do českého textu jsou jednoduše převzaty v té podobě, v jaké se objevují v anglickém originálu. Čteme tak o Singkiangu, Chinghaii, Beijingu atd., třebaže českým zvyklostem by odpovídalo Sin-ťiang, Čching-chaj, Peking. Najdeme zde ale i skutečné perly - na několika místech se například mluví o „Tsaidam Basinu“, myšlena je přitom Cchajdamská pánev.

4 01.01.2019