hrebmi hrebmi komentáře u knih

☰ menu

Můj pradědeček František Ferdinand Můj pradědeček František Ferdinand Anita Hohenberg

Po této knížce sáhněte pouze, pokud chcete číst osobní vyznání a dojmy. Historická kniha to není. Paní Anita pradědečka pochopitelně nemohla zažít osobně, takže v knize jde pouze o zprostředkovávání dojmů a informací, které se tradují v rodině. V kapitolách věnovaných historickým událostem se v zásadě nic nového nedozvíte (pokud již máte za sebou pár knih na téma sarajevských událostí a příčin Velké války). Někde jde vyloženě o spekulace (František Ferdinand chtěl pouze odstrašovat silou, proto jako vrchní inspektor branné moci nechal zbrojit a budovat flotilu, s Vilémem II. v létě 1914 šlo čistě o zdvořilostní návštěvu - politika jakoby se neprobírala a německý císař měl oči jen pro Žofii, popř. že Srbové si Františka Ferdinanda pletli s válečným štváčem díky obrazu v médiích, jihoslovany měl vlastně velmi rád a za vše mohl starý pán). Zajímavé jsou pohledy z Rakouska na české otázky - vztah následníka k Čechům, kteří by v rámci monarchie chtěli příliš, postoje k jednotlivým panstvím (Konopiště vs. Artstetten) atd. Pro mne asi nejzajímavější pasáž byla kapitola o tom, jak závažná byla jeho tuberkulóza. A především, co vše museli František Ferdinand a Žofie Chotková podstoupit, aby si prosadili nerovný sňatek.
Jako největší pozitivum knihy shledávám velice kvalitní fotografie. Tematicky nejde o žádné velké objevy, například v jiném komentáři zmiňovaná fotografie konopišťského pána na bruslích je notoricky známá a přetištěná mnohokrát. Ale v této knize jsou fotky digitálně vyčištěné a velmi pečlivě upravené ve fotoeditoru, což v kombinaci s tiskem na kvalitní křídě dává exkluzivní výsledek.
Závěr: milé oddechové čtení, nečekejte žádnou historickou sondu z odstupu, jde ostatně o vyprávění člena rodiny.
A na mnoha místech je natolik zmiňován a propagován zámek Artstetten, že to občas vypadá jako propagační brožurka sloužící ke zvýšení návštěvnosti dolnorakouského aristokratického sídla. Na druhou stranu proč ne, vždyť je tam autorka zámeckou paní a svůj úhel pohledu nijak nezakrývá.

31.12.2017 2 z 5


Ústup z hranice Ústup z hranice Vladimír Pazourek

Román je napsán dosti nevyrovnaně. V úvodu rozvleklé popisy, střední část perfektně dynamická, s výborným spádem děje. Psychologie postav podprůměrná. Závěr je ale zcela utnutý, uspěchaný. Člověka by i vzhledem k názvu zajímalo především prožívání Mnichova a osobní dramata při ústupu a vyklízení pevnostní linie. Tohle je neuvěřitelně odbyto.
Odpověď se nejspíše skrývá v době vydání - roku 1946, kdy bylo vše příliš živé a vnitřně nezpracované. Na druhou stranu jsem se celou knihu divil, jak nekomunistický přístup autor zvolil, když jsem držel v ruce vydání z roku 1958. Až tady v Databázi jsem si vyhledal, že první vydání bylo rok po válce.

09.08.2017 2 z 5


Rybí krev Rybí krev Jiří Hájíček

Autorův jazyk není kdovíjaký, ale smekám před jeho pozorovacím talentem a schopností vykreslit tehdejší socialistickou realitu. Asi nejvěrnější obraz venkova ze všech autorů.

08.08.2017 4 z 5


Český sen Český sen Oldřich Knitl

Především jde o esej, tedy subjektivní text. Má to spád, mnohdy velmi zajímavé detaily a do té doby mně neznámé skutečnosti. Knihu jsem přečetl při pobytu v zahraničí, takže nebyl prostor některé až překvapivé informace ověřit. Místy mi už ale byl autorův povýšený hodnotící sarkasmus na obtíž.
Každopádně jde o hutné shrnutí mnichovských událostí, přičemž samotná konference je proporčně vzata dosti zkrátka. V hodnocení smyšlené závěrečné části se připojuji k předešlým komentářům, úvahy autora jsou realisticky střízlivé. Ne jako v knize pana Drnka Žáby v mlíku, kde gerojství a štěstí českého lva nezná mezí. Z tohoto pohledu je zajímavou skutečností, že obě zmiňované fikce obsahují čs. protiofenzivu do Rakous. U toho mne napadá, že tehdy by mohl Hitler jako rodilý Rakušák opravdu ztrácet nervy, zvlášť vezmeme-li v úvahu ne zcela říšsky německé místní obyvatelstvo přičleněné nedávným anšlusem.
Ještě na jednu věc autor ve své fantazii zapomněl - někam se mu ztratila Moravcova výzvědná služba.
Souhrnně nebylo co tehdejším politikům v tak obtížné situaci závidět, na podzim 38 už existovala pravděpodobně jen samá špatná řešení.

16.06.2017 4 z 5


Nejzápadnější Slovan Nejzápadnější Slovan Karel Matěj Čapek-Chod

Tak tahle kniha už je opravdové retro. Nejde jen o archaický jazyk, ale i dějovou linku. Autor ji psal mnohem spíše pro sebe a své soukmenovce, o nichž je a jimž je věnována.
Jako vlakového fandu mne nalákal "děj odehrávající se na zapadlé železniční stanici na Šumavě". Z toho tam mnoho není, i obsažený "erotický" motiv se odvíjí jak spaghetti western, zkrátka už jsme někde jinde a tohle je pouze hodně nudné muzeum. Naštěstí netrvá dlouho, knížečka je to útlá. O nic ale nepřijdete, když se jí vyhnete.

12.03.2017 1 z 5


Poslední promítač ze Sudet Poslední promítač ze Sudet Dalibor Funda

Mne osobně kniha nijak extra nezaujala. Prostředí a námět jistě atraktivní, jsem fanda moderní historie, a té orální zvláště. Strašně mne baví rodové historie, tady je to ovšem dosti roztroušené, fragmentované, jednotlivé příběhy nejsou nijak zvlášť gradované. A grafická úprava mne doslova iritovala. Přeskakoval jsem, knihu prolétl za dva večery, příliš v hlavě mi nejspíš neuvázne.

29.01.2017 1 z 5


Každý má svůj Everest Každý má svůj Everest Pavel Dolejší

Kniha povídek o hledání Boha. Jsou to takové pohádky pro dospělé. Atraktivní, emotivní, s magickou přitažlivou silou. Vozil jsem knihu na cesty vlakem z práce a vždy jsem se odpoledne těšil, až ji budu moci otevřít a přečíst si další pasáž. Často se mi draly do očí slzy. Jako pomoc při hledání toho, kdo je nad námi, to také funguje - rozhodně víc než většina kázání v kostele. Čistě z literárního hlediska jde ovšem o prózu průměrnou a náměty jsou samé klišé - hemží se to tam zázračně zachráněnými dětmi ve vánici a padajícími horolezci.
Přestože autoři netlačí nijak zvlášť na pilu/víru, povinná křesťanská agenda z knihy prosakuje - odmítání interrupce (ovšem na příbězích s dobrým koncem, takže z pozitivního náhledu a s citlivým pochopením), obraceči na pravou víru, proti nimž stojí militantní neznabozi, kteří se po zlomových situacích stávají praktikujícími křesťany.
Přes to všechno kniha na člověka funguje a určitě se budu pídit po dalším dílu, abych sledoval osudy rodiny Hornových. Nejsem ovšem příliš rád manipulován, a tak paradoxně u mne by účinek byl o to větší, čím méně přímá by byla propagační linka náboženství.

29.01.2017 4 z 5


Aristokrat Aristokrat Vladimír Votýpka

Poctivě, ovšem nijak zvlášť zajímavě provedená biografie výjimečné osobnosti šlechtice. Autorským zpracováním se kniha nijak nevymyká ostatním podobným titulům. Přesto má určitě cenu ji číst pro připomenutí si odkazu hodnot šlechty, které jsou přenositené do života každého z nás. Berme si bez zášti příklad, na mnoha historických kauzách je jasně patrné, že vlastnit rozsáhlý majetek je především starost. A celé dvacáté století dokazuje, že aristokracii opravdu není co závidět a dopadla hůře, než jiné vrstvy společnosti.

29.01.2017 2 z 5


Starý kalendář Starý kalendář Karel Erban

Ta kniha je pro mne magická. Sahám po ní s železnou pravidelností každý advent. Přenáší se na mne ta vyrovnanost a pořádek, barokní nálada z doby, kdy víra dominovala pocitům a církevní rok doprovázel člověka na jeho životní pouti. Psáno krásným bohatým jazykem, autor v sobě nezapře filologa.

24.12.2016 5 z 5