hell8939
komentáře u knih
Kilián Nedory
Filip Topol
vždycky mě zajímalo jestli je ta skladba Kilián Nedory podle reálnýho člověka nebo vymyšlená, a konečně jsem to mohla zjistit. oba bráchové Topolové mají neskutečnej talent na originální slovní spojení a na poetický popsání syrový reality, který jsem nemohla jinak než si podtrhávat tužkou, hah. na to, že je to taková knížečka asi o 120 stranách, jsem to četla delší dobu, protože jsem to potřebovala vstřebávat postupně, všechny ty vjemy a představy a bolesti. je to moc nádherný, a upřímně jsem ráda že všechny ty projekty s Kiliánem nebyly dodělaný a Filip se ho jaksi zbavil, protože cápek působí až moc sebedestruktivně
Deník
Chuck Palahniuk
od Palahniuka jsem zatím nečetla nějak extra moc knih ale tuhle sem si zamilovala, moc mi vyhovuje ta forma krátkejch kapitol jako deníkovejch zápisků a realita vyhořelý malířky do který se bojim že se za pár desítek let až moc vcítím. na Chuckovi mam ráda že svý knihy vždycky prokládá zábavnejma faktama z určitý sféry, odtud mužu na kamarády machrovat s infem o výrobě různejch pigmentů a o grafologii a o stavitelství, a taky mě moc baví to propojení generací a obrovská konspirace o který si skoro do konce člověk neni jistej a věci co vás na malířský škole fakt nenaučí a zas jsem si třeba půlku knihy vopsala do deníku no
Kapitalistický realismus
Mark Fisher
hodně čtivý, dává podněty na filmy na který koukat, jakože nějaký věty jsem četl třikrát ale na to jsem už u politický / filozofický literatury zvyklej a tady jich bylo značně míň, zábavně prokládaný historkama z učitelství, za mě hodně dobrá levicová literatura co předkládá hodně novejch teorií. a to že nikdo nevidí alternativu ke kapitalismu prosimvas problém je, milí komentátoři, protože když nemáme možnost volby a ani nám prakticky není dovoleno představovat si jinou budoucnost, tak to moc krásnej a vysněnej systém neni, zvlášť s přihlédnutím na třeba klimatickou krizi ze který by se Fisher pojebal když vo ní už v roce 2009 psal naléhavě. nemusej to bejt alternativy co v historii selhaly, to autor doslova píše na pár posledních stránkách:D
Neviditelná krajina. Mysl, halucinogeny a I-ťing
Terence McKenna
hrozná šílenost která je ovšem napsaná tak uvěřitelně že se to beztak v dalších desítkách let potvrdí, první kapitoly o šamanství a schizofrenii mam skoro celý podtrhaný, sice jsem tomu chvilema nerozumělx ale i bez znalosti biologie a cizích slov (kterejch bylo v anglický verzi kurva požehnaně) z toho člověk dostane obecnej obrázek o teorii času spojený snad se vším existujícím
Anarchismus jeho filozofie a ideál
Petr Alexejevič Kropotkin
překvapilo mě že je Kropotkin vážně i po adi 120 letech srozumitelnej a čtivej, akorát se mi občas chtělo psát Zádruze jestli nepotřebujou editora protože překlepy a asi dva opakující se odstavce, ale i tak to nezkazilo celkovej pozitivní dojem z knihy btw se skvělou předmluvou i doslovem
Volné verše
Ondřej Hanus
"... děloha je nejlepší přítel člověka
avšak není strašnějšího údělu než stát se synem
doživotní hra na třetího
agresivní morfologie nechápavých palců
budiž posvěcena rituální nečistota dětství..."
todle mě nadchlo, nevim jestli je to tím že k volnýmu verši mám o hodně blíž, tím že Ondřeje "znám" z twitteru nebo tou výše napsanou částí a větou "Paní Bože otevřená zlomenino" ale budu tu sbírku rozdejchávat ještě nejmíň týden, a mam z toho chuť si projít Braník a někomu tam ty věci předčítat
Matka
Maxim Gorkij (p)
jako mně se to líbilo ale to je dost možná ovlivněný tim že sem levičácká mládež žeo, samozřejmě je to napsaný jako propaganda ale to se dale čekat když je to z Ruska z první poloviny 20. století, ale Gorkij fakt uměl psát a ty postavy jsou vykreslený hrozně suprově takže i člověk kterymu se ta ideologie třeba hnusí si podle mě nějakou z nich oblíbí jako osobu
Jakoby - Als ob
J. H. Krchovský (p)
opakování Krchovskýho běžnejch výjevů s občasnou přidanou absurditou nebo nechutností, který se ale četlo dost dobře a bylo mi líto že kniha už skončila
Hra na smrt
David Almond
tohle jsem četla ve dvanácti na začátku svý emo éry třeba osmkrát a hodně mě to poznamenalo a furt v každym klukovi trošilinku hledam tajemnýho Johna Askewa kterej si bude někde na vokraji čmárat do skicáku, neni to nějaká extra kvalitní literatura ale tenkrát to umocnilo mou fascinaci tajemnem a tu knížku z dětský turnovský knihovny budu mít navždycky v srdci
Narkotika
Stanisław Ignacy Witkiewicz
bavilo mě to, super styl humoru co mi připomíná Váchala, vobčas překvapivě dobrý a praktický rady
Právo na lenost
Paul Lafargue
jak psal už ten člověk přede mnou, taky jsem se smál nahlas, a jakoby v tom že moc dlouhá pracovní doba lidi spíš kazí má tady Marxův zeť pravdu ngl, ze začátku mi asi dvě stránky trvalo si zvyknout na ten jazyk ale pak to bylo i celkem čtivý když se člověk "adaptuje"
Co je filosofie?
Gilles Deleuze
sice nemužu říct že jsem tomu rozuměla vždycky na sto procent ale je vidět že feláci věděli vo čem mluví, a třeba ta kapitola o umění (ta poslední Percept, afekt a pojem) mě extrémně bavila, o něakejch konceptech z toho sice budu přemýšlet ještě tak měsíc abych je uplně pobrala ale jinak hodně dobře napsaný a obdivuju překladatele že to zvládnul
Víra a vědění. Století a odpuštění
Jacques Derrida
vzhledem k tomu že to byla první filozofická kniha kterou jsem četla tak mi chvíli trvalo se v tom stylu psaní zorientovat, ale Derrida má nějaký fakt dobrý poznatky, a když si člověk zapamatuje / zná z dřívějška těch několik cizích slov co se opakujou tak je to vážně dobrý, i když jsem z popisu čekala větší zaměření na konkrétní případy a míň lexikálních rozborů