Daytripper
komentáře u knih
Válečné paměti
Charles de Gaulle
"Uvažování je záležitostí mnoha lidí, jednání však věcí jedince. Právě proto chtějí lidé vždy hlavně uvažovat." Výborné paměti jedné z nejdůležitějších osobností 20. století. Jeho výchozí pozice v roce 1940 nebyla nepodobná té Masarykově z r. 1914 - de Gaulle byl znám ve vojenských kruzích, ale jeho výchozí pozice nebyla lehká a nikdo nepředpokládal, že by se mohl stát hlavou celého odboje. Jak již bylo řečeno, jsou hlavně nahlédnutím pod pokličku velké politiky než popisem válečných dějů. Generál, jak známo, nebyl jednoduchou osobností a partnerem k jednání, což hezky ilustruje popis jeho komplikovaného vztahu k Churchillovi.
Buď užitečný: 7 zásad pro život
Arnold Schwarzenegger
"Pokud si stále nejste jistí, co můžete nabídnout, pak prostě buďte přítomní a soustřeďte se na maličkosti. Malé věci mají vždy tendenci se stát velkými a jsem si jistý, že jednoho dne vás něco malého dovede k něčemu velkému..."
Můj velký oblíbenec, doporučuju v kombinaci se starším životopisem Total Recall a podařenou sérií na Netflixu.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Jedna z mých oblíbených orwellovek. Skvělý a autentický popis jeho nuzného života v meziválečných metropolí. Pařížská část mě bavila více.
Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman: Paralelní životopisy
Lubomír Kopeček
K přečtení mě navedl oblíbený Podcast kecy a politika, profesora Kopečka mám rád a četl jsem i jeho starší knihy. Zajímavý styl srovnání životů 3 nejdůležitějších osobností československé a české politiky po r. 1989. Autor se snaží být nestranný a celkem objektivně rozebírá silné a slabé stránky všech tří hráčů. I když vzhledem k praktickému sebezničení odkazu ze strany zlého a ošklivého (Klaus a Zeman) vychází ze srovnání samozřejmě nejlépe ten hodný (Havel), nenechává niť suchou ani na něm (rozporuplný vztah k morálce v eseji Moc bezmocným; dvojjakost Havlova přístupu k ekonomické transformaci, kterou na začátku 90. let velmi prosazoval, aby ji na konci 90. let v rámci boje s Klausem naopak ostře kritizoval). Řadu faktů jsem znal, některé mě naopak docela překvapily (Klausův pozitivní vztah k přímé volbě před rokem 2003). Za slabinu knihy považuji nedotažené finále- posledních 15 let je braných poněkud z rychlíku a trochu mi chyběla obšírnější zmínka o Havlově smrti a roli Klause při organizaci jeho pohřbu v r. 2011.
