Alain_De_X komentáře u knih

Náboženství Afriky ve dvou větách: "Blíží se bílej, natáhni ruku. A když ti nic nedá, tak ho ukamenuj."

Evropa jako kolébka intelektuální civilizace sama sebe zabíjí svojí vyspělostí a humanismem. Na každém vrcholu je však jakási moudrá schopnost odstupu, toho však my, Evropané, v současné době nejsme schopni. Jinak bychom se dokázali inspirovat u zvířat nebo primitivních afrických kmenů - minimálně v možnosti říct ne, v odhodlání upřednostit vlastní kulturu nad tou cizí, v respektování svých předků, v ne-pokleknutí před někým, kdo si o to řekne. Všechno to do sebe ale zapadá až moc podezřele dobře, jakoby někdo těm puzzlíkům upiloval zoubky - dnešní bílí muži ztrácejí mužnost, chovají se zženštile, naopak holky jsou čím dál tím víc lacinější, jakoby se připravovaly na to, být otrokyněmi muslimů. Feministky přečetly veškerou postmodernu, kromě Koránu. Lesbičky chtějí právo na adoptování dětí, ale neuvědomují si, že to, za co bojují, jim ve finále omezí právo i na dýchání vzduchu. Tato planeta asi fakt potřebuje restart, ale až se bude svět rozpadat, já budu hrdě bránit sebe a svoje nejbližší. Jsem totiž bílej heterosexuální chlap, měřim 191 cm a jsem kur*a připravenej.

11 12.08.2020

Tato monografie více než o Kunderovi vypovídá o samotném autorovi. Je to politická monografie, nikoliv umělecká. Autor knihy Jan Novák začínal jako romanopisec a povídkář, slovní zásobu tedy má (slovní zásoba je velice důležitá pokud jste a) spisovatel b) aktivista, který se snaží ze slov postavit hutnou iluzi). Časem pan Novák (anebo literární obec a trh?) bohužel přišel na to, že nemá talent, tak se vrhl na psaní monografií a biografií o talentovanějších a slavnějších lidech, kde největší kus kreativní práce spočívá v prohledávání archivů. Osobnost Jana Nováka není sice plna talentu, je však plna zášti. A nenávisti. Vážně to čiší z každé stránky, i když se to snaží překrýt dekou falešné objektivity - fakta jsou jen jedna, ale psát se o nich dá více způsoby. Aneb slavné "nezáleží co řekneš, ale jak to řekneš." Toto plus "čím více proužků, tím více Adihaš" (tedy čím víc stránek, tím "serióznější" záležitost), a máme hrubý obrys toho, o co tu běží. Pan Novák mi přijde jako pomatený radikální děda, který prostřednictvím této knihy intelektuálně strhává Kunderovu sochu a pyšně ji hází do řeky. Kunderovo umění dává stranou, izoluje ho (asi pro nějakého jiného historika), a soustředí se na Kunderovo "člověčenství", na jeho lidskosti a chyby. Dnešní doba fandí ukřičeným a falešně sebevědomým lidem, kteří s megafonem v ruce (nebo s devítiset stránkami papíru v psacím stroji) prosazují nějakou svojí ušmudlanou vizi, kterou si jistě pracně uplácali na pískovišti. Já ale tuhle hru hrát nebudu. Protože miluju umění a literaturu víc, než někdo jako Jan Novák může vůbec chápat. A člověk, který napsal 'Nesnesitelnou lehkost bytí' si prostě nezaslouží takovouto monografii. Nebudu ale močit nebo zapalovat tuto monografii na náměstí jako nějaký pomatenec (nebo psát devítiset stránkový pamflet), budu ale jako slušný zástupce "mlčící většiny" doufat, že se Jan Novák bude nadále věnovat tomu, co (řemeslně) umí - tedy komiksy o sportovcích - a monografie o umělcích nechá historikům a spisovatelům, které umění alespoň trochu zajímá, rozumí mu a především - chápou, že mistrovská díla a jejich tvůrci se taky dají respektovat. Že psát životopis o Kunderovi není to samé, jako psát životopis o Babišovi. Kromě Zátopka a Čáslavské tu máme ještě další sportovce, kteří by si zasloužili svůj komiks. Sem bych upínal pozornost. Nedej bože se bude pan Novák poohlížet po dalších českých kontroverzních umělcích, jejichž virtuální sochu bude chtít strhnout a pomateně s hlasitým smíchem utopit ve virtuálním vesnickém potůčku. Pokud to ale bude muset být, prosím pane Nováku, nevybírejte si nemocného člověka na prahu smrti, který se už nemůže bránit.