68mario
komentáře u knih
Spe salvi
Joseph Alois Ratzinger
Vděčnost, dojetí a radost ... asi takto bych nejlépe vyjádřil své pocity při čtení tohoto moudrého dílka. Touto encyklikou jsem se poprvé seznámil s textem J. Ratzingera a byl jsem upřímně nadšený (ačkoliv překlad na web stránkách Radia Vaticana je, řekl bych, ještě o maličko lepší...)
"...Chtěli bychom nějak mít autentický život, jehož by se ovšem smrt ani nedotkla; na druhou stranu vůbec nevíme, kam nás život směruje a pobízí. Nepřestáváme toužit po tom, abychom toho dosáhli, a přesto víme, že vše, co můžeme zakusit nebo uskutečnit, není to po čem toužíme. Tato "věc neznámá" je pravá "naděje", jež nás stále pobízí, a její neznámost je to, co zapříčiňuje všechna zoufalství, všechna pozitivní i destruktivní úsilí o opravdovost světa a opravdového člověka..." (str. 20-21)
Náš největší dar
Henri J. M. Nouwen
Pojednání láskyplné – nikoli však nasládlé, povzbudivé, nadmíru srozumitelné, tematicky citlivé a nesnadno uchopitelné, ale velmi, velmi potřebné… Autora jsem objevil díky Láďovi Heryánovi (tuším v knize U Božího mlýna) a nezmýlil jsem se … díky Láďo … kniha není žádnou hlubokou teologií vyžadující mé naprosté soustředění, ale plyne, hladí, povzbuzuje a rozněcuje srdce správným směrem … k Bohu a k lidem … ke všem lidem … Autorovi se jeho záměr – přijít na to, co znamená spřátelit se se svou vlastní smrtí, a najít cestu, jak pomoci jiným, aby i oni přijali svou smrtelnost, dle mého úspěšně podařil … kniha má schopnost vzbudit a upevnit naději nás všech – těch, kteří zkouškou utrpení nyní prochází, i nás ostatních, které nevyhnutelně čeká … nic lepšího na uvedené téma jsem snad zatím opravdu nečetl a osobně řadím knihu hned vedle encykliky Spe salvi, či knihy O posledních věcech od R. Guardiniho… díky Henri … moc
Těžkomyslnost a její smysl
Romano Guardini
Nelehké sousto :-) … obsahem i slohem roku 1932. Úvahy a rozbory v podání R. Guardiniho jsou však i přes archaický jazyk naprosto excelentní – vystihují podstatné a neopomíjí přitom žádný detail… s citem, poezií a pochopením pro člověka... Dík pojednání jsem však také objevil Sørena Kierkegaarda… nad jeho „Koutkem osmi cest“ žasnu - jak krásný obraz ticha a samoty je možné vymalovat slovy…
Láska nad všechnu lásku
Roger Schütz
Povznášející a srdce rozněcující úvahy bratra Rogera - zakladatele ekumenické komunity v Taizé, nad láskou Stvořitele k člověku…
Nedivím se, že právě toto poutní místo ve Francii navštíví každý rok mnoho tisíc mladých lidí z celého světa - leckteří totiž zažijí své skutečné obrácení až právě zde…
„… To, co nás na Bohu uvádí v úžas, je jeho pokorná a skromná přítomnost. On nikdy netrestá a nikdy nezraňuje lidskou důstojnost. Nikoho „nevede na uzdě“ k poslušnosti. Jakékoliv autoritativní gesto by znetvořilo jeho tvář. Jednou z největších překážek ve víře je dojem, že Bůh snad kdy někoho trestal…“ (str. 9)
Lze také volně poslechnout zde: http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=568
