Radek99 diskuze u autorů

Tohle by nemělo zapadnout vzhledem k naší děravé kolektivní paměti - doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., který vystudoval Vojenskou akademii v Bratislavě, za normalizace pracoval v pozici propagandisty útvarů ČSLA do roku 1979, dále pak v letech 1979 – 1983 na rezidentuře tehdejší Vojenské zpravodajské správy GŠ ČSLA v Paříži jako její kmenový příslušník a v letech 1984 – 1989 pak v pozici hlavního ideologa Hlavní politické správy ČSLA - prostě bývalý vojenský komunistický politruk a rezident komunistické vojenské kontrarozvědky dělá i po roce 1989 profesní kariéru místo toho, aby seděl...vypořádání se s naší totalitní minulostí čirý zmar...

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu, včera večer jsem byl v Jihočeském divadle, kde hráli hru podle námětu Bohumila Hrabala na vlně takového toho hypernaturalistického trendu, co se sem tlačí z Němec, takže skorosouložili na jevišti, když mimo scénu spadli do řeky, tak přišli na scénu fakt mokří a potom se tam naostro převlékali před diváky, když otevřeli láhev šampaňského, tak jeden herec polil hlavu toho druhého, i starý doyen tam běhal jen ve spodkách a jedna postava měla epileptický záchvat...no a asi za hodinu úplně jiná postava měla další epileptický záchvat...hodně realistický divadlo, říkám si...a asi si to říkali všichni...a tak jsme po výstupu všichni nadšeně aplaudovali...jenže ten druhý záchvat byl skutečný...a nikdo z diváků to nepoznal...pak ale zatáhli oponu a jedna z hereček před ní vyšla a oznámila, že hra předčasně končí, že se omlouvají a jestli tam není mezi diváky doktor...fakt divný pocit...ale když to vezmu kolem a kolem - ten druhý záchvat tu hru vlastně o zážitek upgradoval, navíc ten upgrade byl přesně ve stylu Hrabalovy poetiky. Normálně o tom teď pořád přemýšlím...když totiž shrnu dojmy z toho představení té oblastní scény - průměrné herecké výkony, špatná adaptace toho hrabalovského textu, ze kterého autor vypreparoval původní okouzlující Hrabalovu poetiku, až zbyla jen základní dějová kostra, zmizelo pábení, zmizelo laskání s jazykem, zmizelo spojení krásy a hrůzy života, ale tou příhodou v závěru to v podstatě byla ta nejhrabalovštější věc, kterou jsem kdy vůbec viděl... Stačí vám to? Tím dneska končím.