JAnlauf diskuze u autorů

Král je mrtev, ať žije... Nesboho jsem četl před pár lety a úplně mě pohltil. Hlavně série s Harrym Holem. Zatímco první knihy byly dobrý rozjezd, Sněhulák, Přízrak a Policie jsou naprostá špička. Ty příběhy jsem si tak zamiloval, že jsem jednou skutečně obul Martensy a vydal se do Osloských uliček na místa, kde se vše odehrávalo (je vtipné, že některé příběhy se odehrávají na velmi malém prostoru). A pak přišlo vystřízlivění a kocovina jak po dvou flaškách Jima Beama. Žízeň a Nůž mi přišly vyloženě slabé, navíc byl natočen katastrofální filmový Sněhulák (vážně se autor podílel na scénáři?) a ani další knihy jako Syn nebo seriálová Okupace už nezaujaly. Prozatím jsem tedy severskou krimi odložil a hledám na jiných místech. Prvním knihám s HH to ale na kvalitě nic neubírá a nadále budou patřit mezi mé nej.

Po dlouhé době tuzemský autor, který mě oslovil. Příběhy, které jsem zatím četl (Sekta a Muž z chatrče) jsou zajímavé, ale přitom se drží "nohama na zemi", což jim dodává na uvěřitelnosti. Ve světě ultrabrutálních vrahů a neprůstřelných hrdinů z per zahraničních autorů je to celkem osvěžující.

Pár týdnů mám nového oblíbeného autora. Přiznávám, že jsem si ho podle jména spletl s Chrisem Carterem - scénáristou, který vytvořil Akta X, a s chutí se začetl. A rozhodně toho nelituji.
Popravdě ani neumím přesně říct, v čem jsou autorovy detektivky lepší, než ty ostatní. Nejsou nijak zvlášť originální, snad kromě skutečnosti, že hlavním hrdinou je detektiv-psycholog, což je obor který studoval i sám autor, a tím pádem psychologie vrahů apod. dává hlavu a patu. Ale je to v něčem jiném. Tyhle příběhy zkrátka nějak fungují a dohromady dávají morbidní, ale čtivý celek, který není přeplácaný a nepůsobí hloupě, ale přitom má vše, co bychom od pátrání po sériových vrazích měli chtít. Za sebe doporučuji.

Lidé ho milují, lidé ho nenávidí, nic moc mezi tím neznám. Četl jsem několik jeho detektivních románů. Středověk mám rád, historických románů z českého prostředí je jako šafránu... Přes některé poměrně sympatické postavy je to v podstatě braková literatura, taková pornopohádka s několika historickými jmény a daty, které však v příběhu většinou nehrají větší roli. Navíc kvantita (prodejnost) zvítězila nad kvalitou, takže za chvíli máte pocit, že čtete jednu věc pořád dokola.
pozn.: Vondrušku hodnotím jen jako spisovatele. Jeho politické a jiné názory, které světu poslední dobou tak rád sděluje, raději nekomentuji.