Zůstaňte s námi
Marek Šindelka
Soubor osmi povídek a novel známého českého spisovatele, nositele Ceny Jiřího Ortena. Z titulní novely, zarámované oblíbeným sloganem televizního zpravodajství, ční osamělost ve dvou, kdy už si partneři nemají co říci, ale ústa se jim dosud pohybují. Skvěle napsané texty o lásce, sexu, zklamání, bezradnosti.
Přidat komentář
Povídka Polaroid pro mě jednoznačně nejlepší z celé knihy. Dobrý nápad. Upířit na lidech a jejich myšlenky používat pak jako svůj život . ...Autor si pěkně hraje s jazykem.Celé to působí dost "nabušeně" a tudíž čtete čtete čtete a nemůžete se odtrhnout. Moc zajímavých postřehů,ale ..není to málo Antone Pavloviči? :-) Poradíte mi někdo, jak tedy dopadla povídka Luk? Asi to na mě bylo moc umění:-)
Naštěstí jsem v pohodě. Číst tuhle povídkovou knížku v depresi bych fakt nechtěla. Ale styl se mi moc líbil. Skvělé postřehy, detaily, jazyk. Asi mě víc bavila forma než obsah.
Obávám se, že nejsem pro konzumaci či chcete-li nasávání umění tohoto druhu uzpůsoben. Především mám rád příběh, pak jazyk, atmosféru. Rozhodně pointu. Vše v těch správných poměrech.
Postmoderní existenciálně/depresivní vývary vedoucí odnikud nikam a dusící čtenáře k zalknutí podivným kroucením jazyka - to nebude zrovna můj šálek čaje. A nezlobte se se, většinou jsem v tom nenašel ani hlubší myšlenku či sdělení. Jsem jen prostý sekáček trávy a preferuji jednoduché klasické literární postupy. Příběh. Jazyk. Sdělení. Pointa.
Jestli je tohle moderní umění, prosím. Pak ovšem šup s tím do galerie a nikoliv do mé knihovny...
Nicméně bych jen nehaněl... jsou tam i zajímavé kousky, třeba hned ten první o starém otci a návštěvě jeho dětí... Druhá povídka mě též zaujala, i když méně a pak už to s každým kouskem bylo čím dál intelektuálštější a umělečtější (nebo co) a čím dál méně čitelné, což vyvrcholilo poslední povídkou, u které bych opravdu velmi rád slyšel od autora co se mu honilo hlavou a co tím myslel...
Po dlouhé době jsem sáhla po neznámém autorovi a byla jsem dost zklamaná. Jeho řezané věty či přehnadě dlouhá souvětí skládající se z jednoslovných spojení mě vůbec neoslovila. Dějové linie povídek mi přišly o ničem. Trochu kladně bych ohodnotila povídku Zůstaňte s námi, Návrat a Polaroid. U zbylých povídek jsem se přistihla, že čtu a myslím na něco jiného.
upřímně, nechápu nadšení z této knihy. vypadá to, jako bychom už od českých autorů snad ani nečekali příběh, pořádné téma, stačí nám umné řetězení vět a libozvučné kladení slov. buď se autoři rýpou v minulosti (Tučková - samozřejmě bravurně) a když v přítomnosti, tak vztahy, či jakési pofiderní lidské nitro žužlání ubrusu... nevím, jsem smutná ze stavu české literatury a bohužel tato knížka žádnou naději nepřináší. autorovi nicméně gratuluji k ocenění.
Poměrně zdařilá povídková sbírka mladého autora. Kvalita povídek sice variuje, ale nikdy neklesá pod nežádoucí průměr. Minimálně čtyři povídky z osmi jsou poměrně výjimečné, ostatní přinejmenším zábavné. To samé lze říci o stylu - ten zabírá škálu od introspektivních řetězců slov a vět v slovně impresionistickém běsnění až po nepsychologizující dialogovou a popisnou strohost. Marek Šindelka je nesporně nadaný autor. Jsem zvědav, v jakém stylu sám sebe v budoucnu najde (to samé se zdá platit o "jeho" tématu). Zdálo se mi, že některé texty byly psané pod vlivem některých současných autorů (Ajvaz, Murakami), ale to je nejspíše jen můj čtenářský konstrukt.
Tři roky po Chybě je tu sbírka povídek, která je svým tématickým laděním svému předchůdci dost podobná - protagonisté se taktéž dopouštějí 'chyb', ve své nedokonalé lidské podstatě se mýlí, marně hledají, tápají, trpí, jsou vhozeni doprostřed prázdných rozhovorů, osamělých míst a do toho se snaží dělat to, co se snažíme všichni - žít. 'Zůstaňte s námi' je velice lidská sbírka, která popisuje situace, které všichni prožíváme. Nejsou to fantastické šokující příběhy, spíše přesné sondy do lidského nitra, které je v dnešní konzumní společnosti tak trochu vyprázděné, trochu zoufalé.
Styl jazyka stojí o třídu výš než přechozí 'Chyba', je úsporný, básnický, barvitý. Tohle není jen řemeslná práce...to je ryzí umění, nenapodobitelné, nenaučtitelné. To buď člověk v sobě má, nebo nemá. Marek je velkým talentem na české literární scéně. Nakonec bych dodal jen toto: výsledný dojem z knihy jsem neměl mírně pesimistický a nostalgický, ale naopak pozitivní, nabil mě optimismem. Protože je skvelé, že v době facebooku, reklam, a úpadku literatury můžu říct, že znám někoho, kdo nejen čte, ale i píše, a nejen píše, ale píše skutečně bravurně. Z mých bývalých známých: alkoholici upití k smrti: nula. Talentovaní spisovatelé: jeden. Dobré skóre :)
Štítky knihy
povídky partnerské vztahy česká literatura vztahy novely Magnesia Litera
Část díla
Autorovy další knížky
2016 | Únava materiálu |
2014 | Mapa Anny |
2018 | Svatá Barbora |
2008 | Chyba |
2011 | Zůstaňte s námi |
Má to spád a takový šmrnc. Vtip a přesnou pointu. Povídky jsou přesně a přitom srozumitelně napsané, byť v pár případech jsem si nevěděl rady, "co tím básník chtěl říci". Každopádně se mi to četlo lehce a svižně. Nakonec se mi líbila pointa, proč se knížka a jedna z povídek tak vlastně jmenuje.