Ztracená historie snů
Kris Waldherr
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458004/bmid_ztracena-historie-snu-znU-458004.jpg
4
31
10
Píše se rok 1850. Slavný básník Hugh de Bonne je nalezen mrtev v koupelně hotelového pokoje. Úkolem postarat se o pohřeb je pověřen jeho bratranec Robert Highstead, historik, který se nyní živí jako fotograf zesnulých. Ohledně pohřbu zanechal Hugh de Bonne přesné instrukce: chce spočinout ve zvláštní skleněné kapli, kterou nechal před lety vybudovat pro svou milovanou manželku a múzu Adu. Ta je pro všechny návštěvníky – zejména pak pro houf básníkových obdivovatelů, kteří se nazývají Poutníky – uzamčená a nedobytná. Jediný klíč od kaple vlastní Adina neteř Isabelle, ale ta ji odmítá odemknout, dokud Robert nesplní její podmínku a nevyslechne si během pěti večerů příběh osudové a tragické lásky mezi Hughem a Adou. Ztracená historie snů je poutavý viktoriánský román plný temných tajemství, vyprávějící o tom, jak tenká a nezřetelná může být hranice mezi láskou a nenávistí, snem a skutečností… a také mezi životem a smrtí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2020
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Lost History of Dreams , 2019
více info...
Přidat komentář
Mizérie: nejasné, neslané, nemastné, veskrze divné - postavy (jejich dílo) a související zápletka/y. Americká autorka se vrhla na psaní historického románu poté, co se jí zdál sen - z Viktoriánské doby (není historička, ani nijak zvlášť tuto dobu neprostudovala, jen jako členka Společnosti pro historické románů a obyvatelka Viktoriánského domu v Brooklynu). Historického na tom proto není nic, než klíčová daguerrotypie a nějaké ty kulisy divného sídla někde u Shrewsberry (ani ten Londýn tam moc nebyl, zato se autorka podivuhodně vrhla na kontinent, do Černého lesa). Ani ta Adina besídka, alias skleněná kaple není dobře popsaná (o věrohodnosti možností takové stavby v té době přesvědčená nejsem).
Odkládám ve třetině, kdy se schyluje k vyprávěnce na 1000+1 noc, přesněji přesně 5 nocí (proč nocí? oba hlavní hrdinové přes den neměli co na práci a čas na jiné úkoly jim utíkal mezi prsty...). Duchařina tam souvisí patrně hlavně s požíváním alkoholu a morfinu... Další tajemno pak autorka buduje pouze temnotou uvnitř i vně, svícemi, dlouhými chodbami a nekonečným deštěm.
Ztráta času na přečtení ničemných 150 stran...
Příběh zahalený pod rouškou tajemství, spletitých vztahů a rozmanitou rodinnou historií. Líbilo se mi, jak je tu rozebrán zármutek, ztráta nejbližšího člověka. Co se týče postav, tak se mi nejvíce líbila paní Chilversová, kterou si představuji jako takovou tu dobrosrdečnou ,,babičku hospodyni", ta mi byla asi nejsympatičtější. Krásně byla kniha prolnuta poezií, které vkusně doplňovaly příběh.
Ale co už se mi líbilo méně, byla hlavní postava Isabelly, na konci mi ta její linka přišla až moc překombinovaná, myslím, že to autorka mohla trošku zjednodušit, úplně se to nabízelo.
Každopádně knihu hodnotím kladně, četla se hezky, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby v tomto případě bylo o 100 stran méně.
Já vám vlastně ani nevím, jestli se mi tento historický román líbil nebo ne. Hlavní postavy mi občas byly nesympatické, díky svému počínání, ale přitom jsem byla místy mile překvapená. Ztracená historie snů je opravdu hodně zvláštní a náročnější čtení. Někdy mě příběh ohromil, ale občas mě trošičku nudil svými sáhodlouhými popisky všeho možného okolo, co není až tolik podstatné... více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Novodobý gotický román s dobře vystavěnou záhadnou, pitoreskní a morbidní atmosférou. Podstatou děje je snaha Roberta, portrétisty mrtvých, splnit přání svého bratrance. Ten si žádal, aby jeho ostatky byly uloženy k jeho již dříve zemřelé ženě do rodinné skleněné hrobky. Tomu však brání žena, která nyní panství obývá.
Žánrově je tato dějová linka dokonalá a funguje. Byla jsem ale zvědavá, jaké autorka vymyslí vysvětlení a závěr mě trochu zklamal. Působil odbytě a jakoby na sílu napasovaný na děj. Určitě šel napsat lépe. Nicméně čtenářům, kteří se nechají pohltit atmosférou, se bude román líbit.
Nádherné to bylo. Romantické, tajemné, děsivé, lehce rozvláčné, ale to mi vůbec nevadilo.
V prvé řadě bych ráda řekla, že toto není kniha pro každého a rozhodně to není kniha pro čtenáře, kteří milují akci za akcí. Na tuto knihu je třeba dívat se optikou čtenáře klasických historických románů, rozvláčných, pomalých, popisných – pak budete spokojeni. Nebylo to jednoduché čtení, nicméně já s tím tak trochu počítala, a proto jsem byla připravena a ne překvapena. Máme zde poctivý, ničím neošizený viktoriánský román, plný vášní, tajemství, duchů (ale není to vůbec klasická duchařina), velké lásky a protkaný úryvky básní. Příběh Ady a Hugha ve mě bude ještě dlouho doznívat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Romantický, gotický román, v němž bylo skvělé zapracováno téma focení zesnulých. I když delší a náročnější čtení, ale velmi povedené.
Ztracená historie snů je náročnější čtení nejen kvůli délce a hutnosti informací, ale proto, že autorka si se čtenáři hraje, nechává je domýšlet, co za danou situací asi mohlo stát a především: kde je pravda. Byla jsem opakovaně překvapována zvratem událostí a bavilo mě záhadu postupně rozklíčovávat. Nutno podotknout, že na konci se všechno dozvíte.
Postavy se vyvíjejí. Obzvlášť zajímavá pro mě byla právě Isabelle a samozřejmě Ada, femme fatale, křehká dívka s vrabčákem, které její nemoc propůjčila až andělský vzhled. Děj románu je zasazen do viktoriánské éry, takže všichni, kdo si rádi představují všechny ty nákladné róby, koňské povozy, svit svíček a dvoření... budou nadšení.
Štítky knihy
fotografování 19. století milostné romány viktoriánská doba pohřební zvyky a rituály gotické romány mrtví fotografové historické romány pohřebnictví
Kniha Ztracená historie snů je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 39x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 96x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 5x |
Mohl to být báječně temný, tajemný příběh plný přízraků minulosti. Ale je to spíš parodie, kde dvěma lehce sjetým hlavním postavám straší ve věži. Možná proto se chovají nelogicky, trapně a celkově mimo. Chvílemi jako rozervané postavy z knih sester Bronteových, chvílemi jako parta školáků na výletě.
A představa viktoriánské Anglie v rukou americké spisovatelky je, řekněme, roztomilá.