V pekle jsme všichni Hébert

20.04.2023

Skutečný příběh ač jsem to do poslední chvíle nevěděla což je asi dobře. Tento "zvrácený" příběh nás dostává o několik set desítek zpět do minulosti do Kanady, kde se otec nemůže starat o své čtyři děti a matka je vážně nemocná, proto se rozhodne, že bude lepší děti dát do ústavní péče - tam jim přece bude nejlépe.m, ne? Opak je pravdou Marcus nás provede peklem na zemi kde je všechno posvěceno Bohem. Jaké bylo zacházení s dětmi ze strany řadových sester? Jak se děti k sobě chovali a kam některé děti mizí?
Tato kniha mě velice fascinovala, děsila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Velice poutavý příběh který Vás pohltí a na konci vyplivne jako zmačkaný papír.

18.04.2023

Totální deprese, zmar, zoufalství, smutek a odloučení od všeho lidského. Že to nelze směstnat do jedné knihy a ještě to vyvrhnout na čtenáře? Ale kdeže. Vítejte v pekle, kde jsme všichni Hébert.

Těžká kniha, zoufalá, smutná. O to zoufalejší a smutnější, když Vám dojde, že autorka si pro námět ke své knize zvolila příběh, který je založen na základě skutečných událostí. A ten pak zbeletrizovala, aby ho čtenáři nějak předložila. Předklad je to nicméně intenzivní, ale určitě ne jednoduchý.

O to složitější je totiž i z toho důvodu, že vypráví příběh dětí, mnohdy i pohledem dětských očí. Ten příběh je hodně krutý a temný a naděje se hledá těžce. Pátou hvězdu jsem přidat právě pro tu absenci naděje nemohl, byť autorka tvrdí, že tam někde je. Já ji popravdě nenašel. Zdrtilo mě to těžce.

18.04.2023

Další Zrnko temnoty s příběhem, který nepotřebuje nadpřirozené, prastaré zlé síly, protože na scéně je největší predátor, co může být - člověk. Neexistuje tvora krutějšího, než je člověk. Když si čtenář po přečtení příběhu na konci přečte, že je toto vše inspirované skutečnými událostmi, vše to dostane ještě hrůznější rozměr. Pod rouškou náboženství (čti církevního fanatismu) se snadno skrývaly lidské zrůdy, které své činy prováděly bez postihu, protože přeci bolest člověka očistí před okem Boha. Eh.
Děkuji také autorce, která byla tak milá a odpověděla mi na moje dotazy ohledně určitých částí knihy. V knize se objevil úsek, který mi trochu zamíchal časovou osou a autorka mi potvrdila, že to nebylo účelně, takže vím, že mi nic neuniklo a nemusím si s tím lámat hlavu :))
Tuhle edici od Goldendogu mám fakt ráda. Zrnka prostě válí.

10.04.2023

Tak strašný, že to přece nemůže být pravda... ale je. Realita kanadských křesťanských sirotčinců, ale úplně upřímně, v Kanadě nebo jinde, někteří lidi jsou prostě zrůdy.

Beznaděj vám uplí na prstech a zaschne jako vteřinové lepidlo... prostě se toho pocitu budete strašně těžko zbavovat.

I tohle Zrnko je tak hořké, že ho na jeden zátah prostě nedáte. Tolik hrůzy, bezmoci a bolesti prostě nemáte šanci zpracovat najednou... Násilí na dětech jako motiv funguje a je tu několik scén, které mi z hlavy prostě už nikdo nevymaže. Nikdy. A to si pište, že se mi o tom zdálo.

Madle se tu navíc podařilo nastavit zrcadlo a říct: tak tohle jsme my lidé? My civilizovaní? Tak se podívejte, co se děje za zavřenými dveřmi. Co lidé páchají na těch nejslabších, co se nemůžou bránit. A ještě si to ospravedlňují nějakou vírou...

Ale na druhou stranu bylo pár postav (fakt jen pár), které tu temnou stranu lidství vyvažovaly, což se mi vážně líbilo.

Takže nádech, výdech, protože tohle je fakt silný...

28.03.2023

Po dočtení dalšího zrnka temnoty jsem byla paralyzovaná, tekly mi slzy a u srdce mě dlouho svíralo. To se mi děje vždy, když čtu o zrůdnostech, které jsou lidé schopni páchat na bližních nebo zvířatech. V tomto případě nám autorka velmi sugestivně vypráví strašný příběh života malého chlapce a dalších dětí žijících v kanadském sirotčinci, který jim sebere veškeré iluze o šťastném bytí a naději na lepší zítřky. Nikdy nebudu schopná pochopit, jak je možné, že někdo může takové obludnosti páchat a úplně normálně a v pohodě si žít dál svůj život - prostě hnus. Je strašlivé, čím si musela spousta lidí ve svém životě projít a hrozným faktem zůstává, že pokud na zemi budou "vládnout" lidé, nikdy tyto odpornosti ze světa nevymizí, protože to je téměř výhradně lidská parketa. A kde je tedy Bůh a byli jsme vskutku stvořeni k jeho obrazu ??? Uff - no potěš pánbů...

19.03.2023

Příběh podle skutečnosti! Kanadský křesťanský sirotčinec. Příběh malého kluka, který se dostal do pekla na zemi.

Uff, tohle bylo silné, hodně silné! Hodně kruté. A autorčin dodatek na konci o tom, jak tento příběh vlastně vznikl a jak pátrala za doby covidu a karantén po skutečných příbězích z kanadských křesťanských sirotčinců a pročítala rozhovory s lidmi, kteří si tímto peklem prošli, to se mě po dočtení dotklo ještě o to víc.

Děti, kteří se do těchto sirotčinců dostaly, si opravdu prošly peklem a celý jejich život byl plný krutosti, bolesti a strašlivého zacházení, který si nikdo z nás nedokáže představit ani v těch nejhorších snech. Týrání, tvrdá práce a sexuální zneužívání bylo téměř na denním pořádku. A právě tohle peklo v tomto Zrnku temnoty prožijeme spolu s hlavním hrdinou Markusem, kterému je pouhých šest let, když ho odvezou od rodiny a přivezou do sirotčince.

Budete trpět spolu s Markusem a lehké čtení to rozhodně není, ale to, o čem celá novela je, je důležité a měl by si to přečíst každý. Ano, každý! Protože je to historie, která se skutečně stala (byť v Kanadě) a není to ani tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Silné! Velice silné a moc dobře napsané! Za mě nejlepší Zrnko z celé edice, které doposud vyšlo!

17.03.2023

"Jsem troska. Bojím se lidí. Bojím se všeho. Šumění sprchy ve mně vyvolává pocit na zvracení. Když někomu upadne příbor, instinktivně se sehnu, protože očekávám ránu. Jsem alkoholik. Umím se sotva podepsat a zvládnu přečíst pouze své jméno. Mám noční můry, ze kterých se občas počůrám....."

Marcus měl krásné a spokojené dětství. Avšak pouze prvních šest let života. Poté, co odvezou jeho maminku do nemocnice ji už neuvidí. A poté, když si pro něj přijdou přísně a slizce vyhlížející lidé, už ani tatínka a sestry neuvidí.... Otec ho v dobré víře nechá umístit do sirotčince. Zlé věci se začnou dít již cestou do místa umístění. Je to ale nic v porovnáním s "péčí" jeptišek, které zdejší ústav vedou.....

"Vypnul jsem záda, jak jen to šlo, a tlačil ramena dolů, protože jsem se bál, že mi zase budou ubližovat. Začaly mi téct slzy, nemohl jsem tomu vůbec zabránit. Jeptišky by přece měly být hodné, modlit se a starat o nemocné a nemohoucí...." Oceňuji především věrohodné vyprávění ze strany malého kluka, který věci chápe a popisuje zcela odlišně od dospělého člověka.

Po dočtení knihy vám jeptiška z hororu Sestra bude připadat jako milá sousedka, oproti bestiím, které vedou ústav. Je to již několikátá kniha z edice Zrnka temnoty, ale zatím nejhorší po emoční stránce. Není tak brutální jako jiné, ale přesto se vám chce brečet. Žádné dítě by nemělo trpět. A už vůbec ne bezdůvodně. Autorka dokázala na pár desítkách stránek rozvířit neskutečnou paletu emocí, od lítosti až po čistou nenávist. Zároveň to není zcela temné dílo, moc děkuji za střípečky naděje a občasného probliknutí světýlka na konci tunelu....

Co na této knížečce o 114 bylo zcela nejhorší? Fakt, že byla sepsána podle skutečných událostí! Zjistíte, že nejvíce hororové a děsivé nejsou příběhy s nadpřirozenem, ale jsou to právě ty s lidskými monstry.... Představa, že to, co si prožil hlavní hrdina si prožily desítky a stovky dětí během let 1936-1959 v kanadských sirotčincích přinutí člověka zamyslet se nad zvráceností světa a utrpením, které pro některé tento svět představuje.... Opravdu doporučuji k přečtení, protože jsem nadšena z konceptu krátkého čtení a přitom takové propracovanosti a rozmanitosti příběhu. Dávám tedy 4,5.

07.03.2023

Málo kdo si uvědomuje, že se takové věci děly a možná ještě dějí. Příběh mi místy připomínal Spáče, jen hrdina "Hébert" to měl o to horší, že byl úplně na všechno sám a bez přátel, absolutně odříznutý od světa a bez neděje. Smekám před autorkou a její schopností přiblížit vše autenticky a zároveň s profesionálním odstupem, stejně tak hlavního hrdinu v obou jeho životních etapách. Tíživému tématu určitě rovněž prospěl právě tento kratší rozsah.

05.03.2023

Příšerné, hnusné, neuvěřitelné. O to horší, že se nejedná o příběhy z koncentráků (ať už hitlerovských, sovětských, čínských a jiných), ať už se nazývají jakkoli, nejsou to příběhy válečných zvěrstev, ale něco, co se stalo v civilizované zemi. Očividně peklo existuje už tady na zemi. S nebem si nejsem jistá. Každopádně doufám, že všem hnusákům se dostalo minimálně pekla Kulhánkova.

Člověk si rád přečte horor, užije si film s Freedym Kruegerem i řežbu s Johnem Wickem, probrodí se krví a vnitřnostmi kotletovských hrdinů a démonických monster či emzáků a je zase dobře, protože ví, že tohle je pro zábavu a odreagování. Autorka má také smysl nejen pro horor, ale i pro humor, jak ostatně prokázala v Kronice rodu Příšeráků. Ale tady pro humor není místo. Spisovatelka dokáže zarýt do mozku i do srdce spár krutosti. Dělá to přitom stylem, který v podstatě suše bez patosu líčí, co stalo, o to syrovější ta novela je. Umí využít kontrast vzpomínek a následných prožitků. Je to silný příběh a skvěle napsaný!

Inspirováno skutečnými událostmi, které jsou hnusné, odporné a nechutné. Madla Pospíšilová je popsala drsně, ale nutí vás litovat situace, ne se znechuceně odvracet. Nejde o násilí kvůli násilí, jako třeba Zrnko Billy Silver. Je to naturalistický popis toho, co se skutečně dělo a čeho jsou lidé schopní.
Jsem ráda za ty jiskřičky naděje, které se v textu objevily.