Zpívají ptáci i v pekle?

od:

Zpívají ptáci i v pekle?

Když Hitler na jaře roku 1939 přepadl Československo, bylo Horaci Greasleymu 20 let a za rok se ocitl v severní Francii tváří v tvář mocné německé armádě. Nebojoval dlouho – už koncem května 1940 padl do zajetí. A tehdy začíná jeho neuvěřitelná anabáze po zajateckých táborech od Francie, přes Belgii a Holandsko až do Polska. Zhroutit se vedle silnice z naprostého vyčerpání a špatné výživy znamenalo kulku do týla, mrtvá těla byla ponechána osudu. Horace přežil, ale řada jeho kamarádů takové štěstí neměla. Po další strastiplné cestě se dostal do zajateckého tábora v Supíkovicích na Jesenicku. A právě tady začal jeho neuvěřitelný milostný příběh s německou dívkou. První vydání. 344 stran + 4 strany obrazové přílohy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/257815/zpivaji-ptaci-i-v-pekle-uCZ-257815.jpg 3.941
Originální název:

Do the Birds Still Sing in Hell? (2013)

Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu
Vydáno:, Ikar (ČR)
Počet stran:348
Překlad:Sylvie Wagnerová
Autor obálky:Soňa Šedivá
Vazba knihy:vázaná s přebalem
ISBN:978-80-249-2559-2
Nahrávám...

Komentáře (17)

Přidat komentář
jan7940
06. listopadu

Mohla to být dobrá kniha vzpomínek britského vojáka ze zajateckého tábora, kdyby všechny ty historky ze zajetí nepřebíjela silná erekce hlavního hrdiny a detailní popis souloží. Romantika mi nevadí, jsou to koneckonců "autentické" vzpomínky, ale tohle fakt ne... Dále se mi moc nechce věřit tomu, že by autor knihy do vzpomínek veterána vůbec nezasahoval. Spíše použil jeho vzpomínky jako základ k napsání erotického románu z prostředí zajateckého tábora ve Slezsku. Část s pražským povstáním se mi zdá přitažená za vlasy úplně.

Knihu spíše nedoporučuji.

vendy.b.
19. srpna

Jedna z mála knih na toto téma, která mě až tak nebavila. Kniha je spíš o tom, jakej je Horace borec.

Ruzaaa
16. srpna

Podle komentářů jsem ke knize přistupovala s minimálním očekáváním, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Na jednu stranu moc nevěřím tomu, že by autor do příběhu vůbec nezasahoval, na to to bylo příliš čtivé. Nicméně si nemyslím, že by člověk s takovýmto životním příběhem zapomněl i ve skoro 90 letech na to, co prožil. Vždyť je známo, že staří lidé si velmi dobře vybavují vzpomínky z dětství, dokáží nám převyprávět básničku, kterou se jako děti učily. Jak už jsem psala, příběh je velmi čtivý, zajímavý. Další plus dávám za příběh Horace a Rose, který se nezvrhl v žádnou romantickou blbinu. Doporučuji.

amelie.m
25. července

Kladu si otázky, proč Horace Greasley čekal tak dlouho se sepsáním svých vzpomínek z doby, kdy se dostal do německého zajetí. Možná, aby měl jistotu, že další svědci oněch událostí již nebudou naživu a tím nepotvrdí ani nevyvrátí pravdivost příběhu? Kdo ví....

V mých očích knihu shazuje sám stínový autor, Ken Scott, který tvrdí, že "...každý detail tohoto vyprávění je pravdivý." Copak je 89 let starý muž, bez jakýchkoli poznámek, schopen převyprávět detailně a objektivně vzpomínky, staré 66-71 let? Hmm, možná superman. I když, kdo ví.. Z vyprávění mi Horace Greasley vychází jako narcistický a neohrožený hrdina, s nejméně pěti životy navíc, který vše ví, vše zná, od všeho má klíče a nebýt jeho, spadne snad celá zeměkoule. Ta jeho občasná falešná hra na skromnost na mne dvakrát nezapůsobila. V knize se nachází dost zvláštních a těžce pochopitelných věcí v chování Horace i Rose. Je na čtenáři, jaký postoj ke knize zaujme a čemu uvěří. Pro mne se kniha stala díky výše zmíněnému málo uvěřitelnou. Přesto je vhodné zmínit, že je velmi čtivá, zanechá ve čtenáři díky líčení zrůdností, kterých se umí dopustit člověk na člověku, nemalý dojem.. Četby nelituji, ALE......

katy238
13. července

Pro mě jedna z nejsilnějších knih z období druhé světové války. Vylíčená krutost německých okupantů i ruské armády nemůže nechat klidného nikoho. Život válečných zajatců v táboře vylíčen z lidského hlediska, první kniha, která si dovoluje přiznat, že k tomuto životu patřil i sex a nejnižší lidské potřeby. Právě proto je kniha bolestně skutečná.

oolinkaa
12. července

Nedocteno, asi jsem timto tematem uz prehlcena, nebo nevim, ale kniha me nicim nezaujala, nebavila me od sameho zacatku, takze jsem cca polovine zaklapla..ac je to tema valky, zajatecke tabory atd..tak je tu na me moc erotiky :D divne, toto se fakt nepovedlo

Princezna22
20. května

Na toto téma jsem četla již více knih a musím říct,že tato kniha me dost nebavila,zklamala . Bylo mi s ní zle...Přežiju všechno a přečtu ale co je moc to je moc.. Chápu,že je to příběh s takovéto prostředí a že je to realita a takové nadávky a ehm erekce? To jako vážně??? Co to tam má co dělat?... Je mnoho jiných a lepších knih na tohle téma tohle pro mě bylo zklamání. Nezlobte se na mě ale nechápu jaký smysl mělo vydat takovouhle knihu,která nestojí pomalu ani za hodnocení.. V knize že mi líbil jen úvod a pak prolog. Kdyby se kniha držela takového děje jako prolog neřeknu ani popel ale erekce a sex a řezání toho...? Jsem téhož názoru,že kniha by měla mít název něco o řezání penisu....
Opravdu na tohle nejsem zvědavá. Zvedal se mi žaludek. I když možná že je to realita ale ne číst jsem fakt nemusela a ani vědět.

whiolet
01. ledna

Ráda čtu knihy, které se odehrávají v koncentračním táboře. Musím přiznat, že žádná kniha, která byla z tohoto prostředí mě nezklamala. Každá výpověď člověka co zažil takovou hrůzu ve mně nemůže zanechat dojem, že kniha je špatně napsaná. Přesto k této knize mám pár výhrad. 1. Kniha by se měla jmenovat " věčně nadržený penis v pekle"
2. Vadily mi slova typu č...ku, k..da atd.... proč překlad nezvolil jiná slova?
3. Konec- opravdu se voják podivuje nad jménem Jakub,ale žádná emoce, že se mu narodil syn...

kler1207
01.08.2016

Důvodů, proč jsem se pustila do této knihy, je hned několik. Podobný žánr je můj oblíbený a ačkoliv je to možná trochu zvrácené, knihy z prostředí koncentračních táborů, apod. čtu velmi ráda. Mimo jiné, v oblasti, kde se nacházely zajatecké tábory, bydlím, proto bylo jasné, že tohle si přečíst musím.
Samotná kniha mě však až tak nenadchla. Samozřejmě zde byly situace, činy, gesta, hrůzy, neuvěřitelné okamžiky, které mě při četbě šokovaly, na druhou stranu mě hlavní hrdina strašně štval tím, že veškeré jeho bytí se týkalo pouze toho, jak si zajistit další soulož. Pokud to byl jeho prostředek, jak si život ulehčit, jak mít naději na normální život, fajn, ale chvílemi mě to fakt rušilo. Neseděly mi tam i některé jiné záležitosti - třeba, když je převážely ze Supíkovic do Adolfovic, jeli náklaďákem tři hodiny - reálně se jedná o 20 km (možná to byla jen matoucí zástěrka pro zajatce, možná opravdu nepřesnost). Ale celkově hodnotím pozitivně, kladně.

DominaCZ
01.08.2016

Horác byl spíš píchací mašina ( jak se snažil autora i ostatní lágrkluky přesvědčit), která ojela kde co, než příběh sám.
Nějak se mě to nedotklo.
Bylo to něco jako " ty, kámo, řeknu ti, jak jsem se měl za války." Prostě pojď, povykládám ti to, proložím to tunou svých styků a ty to sepiš.

Sakra to o sexu na ponku v dílně nebo kostele tam nemělo vůbec co dělat... i když chápu, že si děda na prahu smrti chtěl zahrát na kladivo, který vybušilo všechno v okruhu sta mil, přesto to bylo hloupé stejně jako chvástavé kydy dnešních týpků.

Autor to zabil hned v úvodu, kde přizná, že ho to nezajímalo a že předem věděl, že do toho nepůjde, že ho příběh druhého nezajímá...

sejdrina
03.02.2016

Kniha jako celek, fascinující svědectví, co si spojenečtí zajatci museli vytrpět. Na druhou stranu jsem si občas připadala, jak když čtu milostný román a ne knihu o válce. A opravdu si nedokážu představit, že si Horace ve svých 89 letech na všechno ze svého raného mládí pamatuje tak detailně, jak se nás kniha snaží přesvědčit. Zajímavý je i pohled na válku a utrpení ze strany spojeneckých zajatců, většinou jsem četla příběhy od lidí v koncentrácích (Žide apod.).

ClariceL.
30.01.2016

Tak nějak mě netěší styl vyprávění.Nejde o srovnávání.U těchto knih je každý příběh jedinečný už tím,že lidé po přežití svých osudů jsou schopni se k nim vracet,ať už kvůli svědectví,varování...Scott píše ,že si nedělá žádné zásluhy na této knize.Propůjčil jí pouze své prsty.Nevím.Horace vyprávěl svůj příběh,když mu bylo 89 let a prožití hlubokého citu,který se stal velkou částí děje mi přijde sepsaný povrchně a já v něm ten cit ztrácím.Jako mladý muž prožíval všechno jinak,přesto některé situace popsané v knize mě ruší.Tím je to jiné,možná zajímavé.

Evka89
25.01.2016

Strhující, zábavné, děsivé. Velmi dobře popsané momenty prožitých zážitků.

palec
10.01.2016

Velmi strhující děj,akorát to nedopadlo úplně nejlíp.Ale tak nějak to na světě chodí.

cori
29.12.2015

Unikátní svědectví anglického vojáka vězněného v německých zajateckých táborech ve Slezsku, mj. v Adolfovicích u Frývaldova (Jeseníku).Popisuje krutosti německých vojáků a dozorců vůči civilistům ve Francii i vůči zajatcům a po osvobození naopak násilí páchané Rusy na Němcích i na českých ženách. Horace zvaný Jim zdůrazňuje drobná vítězství, kterými vzdorovali proti věznitelům např. metání výkalů ze zamřížovaného vlaku na vojáky na nádražích. Jedním z vítězství mělo být i zmermomocnění německé dívky, dcery majitele kamenolomu, kde pracovali. Z chvilkového sexu se vyvinul milostný vztah, prohloubený tím, že z Němky se vyklubala Slezanka se židovskými předky, která neváhala svého milého hledat poté, co byli zajatci převezeni do jí neznámého tábora. On pak neváhal 2x - 3x týdně v noci utíkat z tábora v lesích a scházet se s ní v lesním kostelíku nejen "za účelem sexu". Při svých nočních výletech kradl v okolních vesnicích králíky a zajišťoval tak svým spoluvěznům maso. Rose mu také během několika měsíců přinesla součástky, aby si v táboře mohli smontovat rádio a poslouchat na BBC zprávy z fronty. Velmi mě překvapilo, jak Horace otevřeně beze studu popisuje své sexuální potřeby, čímž se vymyká většině válečných memoárů, v nichž hlavní hrdinové myslí hlavně na vlast a své povinnosti a nikoli na sex. Je však pochopitelné, že mladí mužové se bez sexu obejdou jen stěží - viz kamarád "očichávač prstů". Zajímal by mě i pohled do nitra Rose.Proč se vlastně s Horacem jako sedmnáctiletá v opuštěné dílně vyspala? Mrzí mě, že se autor dopustil chyby v dataci. Píše totiž, že zajatci přijeli spolu s Rusy do osvobozené Prahy už 24.dubna, což je ovšem nesmysl.

Ditules
22.12.2015

Výborná kniha. O 2. světové válce čtu moc ráda a stále mě dokáže něco překvapit. Autor byl přímým účastníkem války (byť po téměř celou dobu spíše pasivním) a dokázal tu dobu popsat nejen drasticky, ale také s humorem (ta poslední věta mě uprostřed dojetí úplně dorazila :) ).

Marhola
24.11.2015

Kniha se čte sama. Jsou zde propojeny hrůzné zážitky ze zajateckých táborů s radostí vězňů z malých (i když vlastně velkých vítězství) nad jejich vězniteli. K tomu příběh lásky. Myslim, že i pro ty co zrovna nejsou příznivci válečné literatury je tato kniha poživatelná a bude pro ně zážitkem