ZOO alebo Listy vôbec nie o láske
Viktor Borisovič Šklovskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492343/bmid_zoo-alebo-listy-v-bec-nie-o-laske-YaD-492343.jpg
4
4
1
Román ZOO alebo Listy vôbec nie o láske je zasadený do Berlína v čase tzv. zlatých dvadsiatych rokov 20. storočia, ako sa označoval spoločensko-kultúrny život vo Weimarskej republike. Knižka Viktora Šklovského sa vracia do slovenskej kultúry. Vznikla medzi dvomi svetovými vojnami, v dobe obrovských spoločenských premien, ktoré spôsobili presuny miliónov ľudí na celej zemeguli. Storočie, ktoré uplynulo od jej vzniku, nám umožňuje znovu sa zamyslieť nad tým, ktorou cestou sa vlastne ľudstvo vybralo. Je Šklovského Zverinec utópia alebo dystópia?... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2022 , OZ BrakOriginální název:
ZOO. Письма не о любви или Третья Элоиза , 1923
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
dopisy Rusko ruská literatura Berlín ruská revoluce
Autorovy další knížky
| 2011 |  Sentimentální cesta |
| 2003 |  Teorie prózy |
| 1965 | ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce |
| 1972 | Vzpomínky na vzpomínky |
| 1976 | Ejzenštejn |
Kniha ZOO alebo Listy vôbec nie o láske je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Knížka vznikla takhle. Původně jsem chtěl napsat obrázky z ruského Berlína, pak jsem přišel na to, že by bylo zajímavé spojit obrázky nějakým společným tématem. Napadl mě Zvěřinec (ZOO) a už tu byl název knihy, ten však kousky nespojil. Dostal jsem nápad udělat z nich něco jako román v dopisech.
(Z předmluvy k 1. vydání)
Šklovského ZOO vyšlo v českém překladu poprvé a naposledy před padesáti lety. V nákladu pouhých 2 300 výtisků, ale i to asi bylo přemrštěné, protože knihovny se knihy v následujících letech, když už přestaly doufat, že najde nějaké čtenáře, s lehkým srdcem zbavovaly – díky tomu se jedna stala mým majetkem. Je to knížka čtvercového formátu, tištěná na hrubém šedivém papíře. Text je proložen fotografiemi, které nebyly součástí původního ruského vydání, ale dokonale navozují atmosféru Berlína 20. let. Knížka je příjemná na pohled i na omak (její podobu mimochodem navrhl Jiří Rathouský). Příjemná je i na čtení. Přesně taková, do jakých se na první pohled, dotyk a přečtené slovo čtenář (v tomto případě asi jenom já) může zamilovat (aspoň dokud nenatrefí na ještě lepší knihu). Líbí se mi její úsporný styl, kde každé slovo má svou váhu. Podtitul knížky zní Dopisy nikoli o lásce. Taková výslovná negace vzbuzuje pochybnosti a může znamenat jediné – že o nějakém druhu lásky přece jenom bude řeč. Navíc, když autor opatřil knihu dalším podnázvem Třetí Heloisa :) A také že ano.
Román v dopisech potřebuje motivaci: proč si lidé vlastně musí psát. Běžnou motivací je láska šťastná nebo marná. /.../ protože hlavní materiál není milostný, zakázal jsem si psát o lásce. /.../ Od té chvíle se knížka začala psát sama - vynutila si spojení materiálu, to jest roviny lyricky milostné a roviny popisné. /.../ všechna líčení se stala metaforami lásky. (Ibid.)
Celou knihou tedy prolíná touha po návratu do Ruska a láska
zoufalá -
...plavu, slaný a ztěžklý slzami, ani se skoro nevynořím z vody. Asi se brzy utopím, ale i pod vodou, kam nezvoní telefon a nedoléhají hlasy, kde není možné se s Tebou setkat, i tam Tě budu mít rád.
neopětovaná -
Mám Tě rád, Aljo, a Ty mě nutíš, abych visel na stupátku Tvého života.
obtížná -
Píšeš jen o sobě, a když o mně, vyčítáš. Milostné dopisy se nepíšou pro vlastní potěchu a pravý milenec nemyslí v lásce na sebe. Ale Ty pod různými záminkami píšeš pořád o tomtéž. Nech už psaní o tom, jak, jak, jak mě miluješ, protože při třetím jak už začínám myslet na něco jiného.
Malá poznámka: knížka je zčásti autobiografická - předobrazem Alji byla Elsa Triolet, pozdější manželka Louise Aragona