Viktor Borisovič Šklovskij

ruská, 1893 - 1984

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih
Teorie prózy
Teorie prózy
Návrat Odysseův
Návrat Odysseův
Zoo / Třetí fabrika
Zoo / Třetí fabrika
Teoria prozy
Teoria prozy

Nové komentáře u autorových knih

Zoo / Třetí fabrika Zoo / Třetí fabrika

„Ve dvou dílech se čtenář seznamuje s autorovou zpovědí, která ale není přímočará, jak by mnozí od něčeho takového čekali. Zoo nabírá formu epistolárního románu, ve kterém muž nesmí psát ženě, jak jí miluje a místo toho tak popisuje zcela jiné věci a své city do nich dobře schovává. Zároveň zde poukazuje na tvorbu samotného díla a netypicky se zde objevuje třeba i přeškrtnutý dopis, který má čtenář zakázáno číst... což stejně udělá. Třetí fabrika na Zoo navazuje, kdy následuje autora zpátky do Ruska, kdy v "minipovídkách" a občas nějakých dopisech popisuje opět obchvatem různé skutečnosti. Čte se to jedním dechem, ale bez dobových znalostí vám toho spoustu unikne.“... celý text
— ArkAngel

ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce

„Knížka vznikla takhle. Původně jsem chtěl napsat obrázky z ruského Berlína, pak jsem přišel na to, že by bylo zajímavé spojit obrázky nějakým společným tématem. Napadl mě Zvěřinec (ZOO) a už tu byl název knihy, ten však kousky nespojil. Dostal jsem nápad udělat z nich něco jako román v dopisech. (Z předmluvy k 1. vydání) Šklovského ZOO vyšlo v českém překladu poprvé a naposledy před padesáti lety. V nákladu pouhých 2 300 výtisků, ale i to asi bylo přemrštěné, protože knihovny se knihy v následujících letech, když už přestaly doufat, že najde nějaké čtenáře, s lehkým srdcem zbavovaly – díky tomu se jedna stala mým majetkem. Je to knížka čtvercového formátu, tištěná na hrubém šedivém papíře. Text je proložen fotografiemi, které nebyly součástí původního ruského vydání, ale dokonale navozují atmosféru Berlína 20. let. Knížka je příjemná na pohled i na omak (její podobu mimochodem navrhl Jiří Rathouský). Příjemná je i na čtení. Přesně taková, do jakých se na první pohled, dotyk a přečtené slovo čtenář (v tomto případě asi jenom já) může zamilovat (aspoň dokud nenatrefí na ještě lepší knihu). Líbí se mi její úsporný styl, kde každé slovo má svou váhu. Podtitul knížky zní Dopisy nikoli o lásce. Taková výslovná negace vzbuzuje pochybnosti a může znamenat jediné – že o nějakém druhu lásky přece jenom bude řeč. Navíc, když autor opatřil knihu dalším podnázvem Třetí Heloisa :) A také že ano. Román v dopisech potřebuje motivaci: proč si lidé vlastně musí psát. Běžnou motivací je láska šťastná nebo marná. /.../ protože hlavní materiál není milostný, zakázal jsem si psát o lásce. /.../ Od té chvíle se knížka začala psát sama - vynutila si spojení materiálu, to jest roviny lyricky milostné a roviny popisné. /.../ všechna líčení se stala metaforami lásky. (Ibid.) Celou knihou tedy prolíná touha po návratu do Ruska a láska zoufalá - ...plavu, slaný a ztěžklý slzami, ani se skoro nevynořím z vody. Asi se brzy utopím, ale i pod vodou, kam nezvoní telefon a nedoléhají hlasy, kde není možné se s Tebou setkat, i tam Tě budu mít rád. neopětovaná - Mám Tě rád, Aljo, a Ty mě nutíš, abych visel na stupátku Tvého života. obtížná - Píšeš jen o sobě, a když o mně, vyčítáš. Milostné dopisy se nepíšou pro vlastní potěchu a pravý milenec nemyslí v lásce na sebe. Ale Ty pod různými záminkami píšeš pořád o tomtéž. Nech už psaní o tom, jak, jak, jak mě miluješ, protože při třetím jak už začínám myslet na něco jiného. Malá poznámka: knížka je zčásti autobiografická - předobrazem Alji byla Elsa Triolet, pozdější manželka Louise Aragona“... celý text
— veliz

Sentimentální cesta Sentimentální cesta

„Hodně zajímavé dílo ruského spisovatele a literárního teoretika Viktora Šklovského, zde v roli revolučního komisaře, tedy vojenského důstojníka. Docela náročné čtení, které ale člověka po chvíli upoutá a už nepustí. Strhující „zápisky“ z doby okolo ruské revoluce (roky 1917–1922) z vymrzlého Petrohradu i orientální Persie. Obsahem je vlastně každodennost ruského vojáka v revolučních časech, což dohromady vytváří neobyčejný vhled do ruských dějin a ruské povahy. („Za svůj život jsem viděl hodně mrtvol, ale tyhle mě ohromily svým obyčejným, každodenním vzezřením. Ty přece nezabili ve válce. Zabili je jako psy, když zkoušeli pušku.“) Kniha je psána zvláštně úsporným – a veskrze moderním – stylem a jazykem, což překlad Petra Šimáka skvěle převedl do češtiny. Velmi doporučuji každému čtenáři-labužníkovi.“... celý text
— kristleko

Přejít na knížky autora