Životu navrácena
Frederick John Fargus
Kniha, v originále Called Back, je mysteriózní romantická novela autora Fredericka Johna Farguse, který psal pod pseudonymem Hugh Conway. V době svého vydání, v roce 1883, zaznamenala kniha velký úspěch, kdy se během prvního roku prodalo více jak 350 000 kopií. Americká spisovatelka Emily Dickinson byla velkou fanynkou knihy a anglickou frázi "called back" hojně používala ke konci svého života. Gilbert Vaughan je typickým viktoriánským hrdinou - se skvělými konexemi, výborným vzděláním, nezávislý a celkově typický anglický gentleman se sklony k pragmatismu a popírání veškerého tajemna. Ve 25 letech oslepne a, po době naprostého zoufalství, se pokusí přizpůsobit svému novému životu a s opatrností se vydává na procházky. Při jedné z nich se stane svědkem vraždy, avšak vrahové v blahosklonné víře, že je nedovede poznat, ušetří jeho život. Vývoj lékařské vědy umožní vyléčit Vaughanovu ztrátu zraku, načež se vydává na cestu do Itálie, kde je silně přitahován ke krásné, ale podivně netečné dívce. Znovu se setkají v Londýně a Vaughan, který je hluboce zamilován, souhlasí s požadavky dívčina strýce, aby si ji mohl vzít. Avšak Vaughanova nevěsta je zůstává odpoutána od reality a trpí hlubokou amnézií. Vaughan dojde k přesvědčení, že dívčinu mysl ovlivnila nějaká silná traumatizující událost a že je nějakým způsobem spojena s vraždou, které byl svědkem. A tak se vydává vpřed, aby dokázal svou teorii a zvítězil v lásce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1885 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Called Back , 1883
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1894 |  Zločincův tajný sňatek |
| 1884 | Ani k lásce, ani k manželství |
| 1897 | Živ či mrtev? |
| 1885 |  Chmurné dny |
| 1886 | Ostny a hroty. Povídka o jednom sochaři |
Kniha Životu navrácena je v
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 2x |
Jsem nadšen. Pokud i jiné knihy Conwaye jsou podobného ražení, pak se nedivím, že byl velmi oblíben během 80. let 19. století. Koncept, který sice není zvlášť originální, nicméně je i dnes skvěle fungující - boj dobra se zlem, rodinné tajemství, tragédie, řešení zločinu, lehce patosem nasáklý happy end, dobře situovaná a vzdělaná ústřední postava (dnešních asi 7,5 milionu korun ročně dává člověku nepochybně jistou svobodu). Je fakt, že Conway svou strukturou, osnovou i propracovaností nedosahuje velikosti svého současníka Wilkieho Collinse, jehož tvorbě bych Conwaye přirovnal. Přesto je kniha zážitkem. Přesto dovede čtenáře plně vtáhnout do příběhu. A že je to příběh. Nepochybně to byl cíl autorův - ne vrcholná, květnatá literatura plná hlubokých myšlenek, ale zábavné počtení, kdy se čtenář nechá unést příběhem.
Už začátek, kdy Gabriel Vaughan, coby slepec, nešťastnou náhodou stane se nevidoucím svědkem vraždy, je velkým dráždidlem fantazie i napětí. Dost by mě zajímalo, jak by se téhle části chopil jakýkoliv filmový tvůrce. Znáte snad příběh, který začíná v naprosté tmě? Kdy jediné, na co se dá spolehnout, jsou zbývající smysly a domněnky z toho plynoucí? Navíc se nacházíte v prostředí, kde se v danou chvíli udála beze vší pochybnosti vražda, a nevíte, co se stane dál. A zda živy odejdete.
Gabriel událost přežil. Dokonce mu byl časem operativně vyléčen zrak a on se mohl opět plnými doušky kochat světem. I jeho ženským obyvatelstvem. Osudové to setkání. Setkání, z kterého se začne kumulovat následující zápletka. Pauline je přes všechnu svou krásu a přitažlivost traumatem a tajemstvím poznamenané děvče. Natolik, že ji lze bez nadsázky nazvat tělem bez duše. Vaughan se pak ze své iniciativy a bušícího svědomí vrhne do řešení minulosti poté, co náhodou se svou milou opět pocítí tíživost události tragické noci. A pak už to jede jedna báseň, stránka za stránkou, událost za událostí, hovor za hovorem až k samotnému závěru. Je zajímavé, že příběh nekončí mstou a potrestáním viníků. O to se postaraly Boží mlýny.
Jednou větou "Ani k lásce, ani k manželství", v češtině vyšlá ještě jako "Životu navrácená", je nanejvýš příjemnou knihou a příkladem napínavého příběhu viktoriánské literatury. Žel, s vydáním z roku 1884 se pojí jistá rizika, kdy mohou chybět strany. V mém případě jich pár chybělo. Lehké řešení v podobě originál-překladač-vlastní schopnosti-word-tisk věc vyřešilo a ukázalo, že v originále je angličtina Hugh Conwaye uživatelsky celkem vstřícná. Ale to jen tak na okraj.