Chmurné dny

09.01.2022

Jakkoliv jsem si zatím čtené Conwayovy knihy příběhem hluboce užíval, musím přiznat, že u Chmurných dnů se nadšení příliš nedostavuje, přestože se tahle krátká novelka čte téměř sama. Děj bych zařadil k psychologickému románu, dost možná by se dal označit za jeden z prvních, přesto sžít se s vypravěčem Basilem Northem mi činilo značné potíže. Ač sám v úvodu, i během vyprávění, upozorňuje, že je třeba, aby se čtenář stal jím samým, měl jsem spíš nutkání k vyslyšení jeho slov, abych v případě odporu knihu co nejdříve odložil. Jeho činy a myšlenkové pochody hraničí spíš s šílenstvím a nepochopitelností, než vyloženou neuvěřitelností. Nejistý, úzkostný, nesoudný, chvílemi sobecký, roztržitý a pomatený, takovým byl Basil North. Zatímco jeho vyvolená Philipa zpodobněním utrápených žen, hryzajícího svědomí, zdrcujících nejistot a hlubokého traumatu. Na stejné téma však existuje - a existovalo - mnoho více povedených knih (namátkou zmíním Dvojí život Heleny Grahamové). Tyto dvě postavy jsou základními, a téměř výlučnými, postavami knihy, ještě násobené určitou sobeckostí Basilovou. Těch pár dalších charakterů tvoří spíš jen "křoví", které je spíš přehlíženo a vnímáno jen instinktivně.

Škoda, Conway za svou krátkou spisovatelskou dráhu napsal ohromující knihy. Chmurné dny však patří k těm, které jsem si jednak příliš neužil, ale hlavně je patrně zcela nepochopil. Možno dáno mým vlastní nastavením. Možno dáno tím, že tahle kniha nedokázala přežít svou dobu uvedení v roce 1885.