Lařin příběh
Beate Hellmann
Život jedné bojovnice série
< 2. díl
Lařin příběh volně navazuje na román Dvě ženy, ve kterém jsme se seznámili s dívkou, bojující o svůj život na onkologické klinice. Nyní žije Lara ve slunné Ligurii a snaží se vypořádat se se svou nemocí i s ranami, které jí uštědřili muži. Jednoho rána objeví na pláži muže, který je na konci svých sil. Michael, televizní producent, prodělávající rodinnou krizi, vděčně přijímá Lařinu péči a nachází v ní ženu svých snů. Rozhodne se ukončit své manželství a vzít si Laru. Jeho snahy a touhy však nemaří jenom manželka Aillen, ale i...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1995 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Laras Geschichte , 1994
více info...
Přidat komentář
Nějak moc nejsem z knihy nadšená...
Vůbec nechápu, co spisovatelku vedlo ke změně jména a profese hlavní hrdinky...
A docela mi to v knize vadilo...
Asi po dvaceti letech jsem zase po této knize sáhla do knihovny. Laru obdivuji, je to velmi silná dáma, Aileen lituji, že nedokáže sama žít, Michaela bych ze začátku kopla někam, ale ve spojení s Larou, se to trochu odmazalo. Jeffa bych asi jako přítele moc nechtěla. No samozřejmě, že mi zase padaly slzy jako hrachy, je to velmi silný příběh, člověk se do toho ale musí pořádně začíst. Knížku mohu jen doporučit.
Knihu jsem četla již před lety a opět jsem se k ní vrátila. Příběh byl velice smutný, ale vždy nemůže být v životě veselo. Celé to pojetí nemoci a neúspěchu je k zamyšlení. Kam se všichni ženeme a za čím, měli bychom se občas pozastavit a nadechnout a říct si co má největší smysl v životě. Tak na mě kniha působila.
Lařin příběh mě opravdu chytl. Ze začátku jsem byla hodně rozladěná. Nemohla jsem totiž určit, zda se jedná o pokračování knihy Dvě ženy nebo ne. Občas tomu něco nasvědčovalo, tady na databázi se to také tak tvářilo, ale já byla přesvědčená, že se jedná o omyl. Kdyby přece autorka zamýšlela pokračovat v příběhu Evy Martinové, nepřejmenovala by ji na Laru Laddockovou, její kamarádku Claudii na Miriam, nezměnila by diagnózu prodělané nemoci, ani její životní lásku k baletu na zálibu v malířství a tak bych mohla pokračovat... Vnímala jsem to tedy jako nový příběh, kdy se znovu objevuje pouze postava Jana zvaného „El Brutalo“ (hrdina z knihy Dvě ženy). Lara se o něm kraťounce zmiňuje jako o svém bývalém. Říkala jsem si, no co, Jan byl známý proutník, tak zřejmě Lara patřila k ženám, které měl před Evou. Pletla jsem se však! Postupem čtení se víc a víc odkrývala Lařina minulost a nedalo se už popřít, že odpovídala té Evině a to včetně přesných dat, týkajících se pobytu v léčebně apod. Konečně jsem tedy přijala fakt, že Lara je Eva a četla a četla. Velmi jsem si knihu užívala, a kdyby nebylo tohoto nesmyslného a matoucího nesouladu, ke kterému nechápu, co autorku vedlo, neměla bych jedinou výtku. Dvojka se mi líbila dokonce více než jednička, protože nebyla tak jednotvárná a děj byl barvitější a pestřejší.
Pro mě je tato kniha OBROVSKÝM zklamáním.....Jsem skoro u konce, četla, a hodně jsem spíš listovala, ze zvědavosti, proč v prvním dílu je to Eva, ve druhém Lara, když jde o tutéž osobu, zatím to nevím a asi se to ani nedozvím. Ta změna jména bez příčiny mi prostě strašně vadí. Příběh mě vůbec nechytl, s knihou Dvě ženy, která člověka opravdu chytla, se to nedá srovnat.
Knihu jsem četla už hodně dávno, takže ji nemohu úplně ohodnotit, ale pamatuji si, že ten první díl Dvě ženy, se mi líbil o hodně víc.
Tohle byla první opravdu VELKÁ kniha, kterou jsem četla. Je to už hodně dávno a pořád si ji pamatuju. Čte se poměrně dobře, jen je obsáhlá, takže je potřeba si na ní udělat spoustu času :) a vůbec nevadí, že jste nečetli první díl - já se o něm dozvěděla až teď tady.
Kniha svým obsahem nedosahuje kvalit předhozího románu "Dvě ženy". Domnívám se, že je to proto, jelikož nevychází již ze skutečného příběhu. Ale i tak autorka nezklamala, její styl psaní je čtivý.
Na pokračování knihy Dvě ženy jsem se těšila a kniha mě opět nezklamala. Lařin příběh se četl hezky a byl provázaný mnoha ději, zvraty, intrikami, láskami...
Jak jsem již psala, toto volné pokračování románu Dvě ženy již pro mě nebylo tím zážitkem, jako byla první kniha, přesto se mi kniha líbila.
Štítky knihy
rakovina, nádory německá literatura Itálie
Kniha Lařin příběh je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 114x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 52x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 3x |
Obsáhlá kniha, která je náročná na zapamatování si všech postav hlavních hrdinů, kteří se zde vyskytují. Jelikož jsem nečetla první díl, „Dvě ženy“, musela jsem si postavu Lary formovat po částech, jak v jednotlivých úsecích knihy o sobě mluvila a celou svoji minulost prozrazovala. Mezitím se prolínaly příběhy dalších osob.
Michael si u mne zpočátku žádné sympatie nezískal. Jeho rodinný život byl pod úroveň. Se ženou Aileen jednal jako s onucí, jenže ani ona neoplývala sympatiemi. Její obětavá, ponejvíce však sobecká láska k němu, byla až stupidní.
Ve vztahu k Laře se mi Michael už zamlouval víc. Jeho životním přáním bylo najít ženu, která by se lišila nejen od jeho manželky, ale vlastně od všech ostatních žen. Takovou ženu našel v Laře.
Přes všechny překážky, které se jim stavěly do cesty, si svou lásku uhájili. Stálo jich to ale spoustu trápení a nejistot. Lara byla žena vrcholně nešťastná. Neměla štěstí na muže, první tři partneři ji opustili a po každém zbyla rána v srdci. Její těžká nemoc, kterou v mládí překonala, v ní zanechala obavu, že by se kdykoliv mohla vrátit. Projevila se jako žena neskutečně silná a bojující.
Zpočátku se mi kniha četla dost obtížně a postupovala jsem jen velmi pomalu. Až ve druhé části se to změnilo, děj byl stále zajímavější, a poslední kapitoly jsem přečetla už bez odložení knihy.