Život a umění Emy Destinnové

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha je zajímavá tím, že autor věnoval skutečně mnoho pozornosti početné korespondenci pěvkyně, z níž v knize často cituje, uvádí také svědectví současníků či úryvky z dobového tisku a dalších písemností z pražských a mimopražských archivů. Jaká byla, když se narodila… „O svém narození Destinnová ráda vyprávěla se sarkastickým humorem jí vlastním. Narodila se v hodině, kdy šel kolem jejich domu v Kateřinské ulici ‚proti blázinci‘ pohřební průvod; přišla na svět škaredá jako vrána s černým porostem na špičaté hlavě, s pytlíčky pod očima, až se jí její krásná matka zhrozila…“ Těžké začátky – pokus získat angažmá v Národním divadle: „Vstoupila tehdy s otcem do budovy divadla a byla tam očekávána třemi pány – ředitelem Šubertem, kapelníkem Adolfem Čechem, který zasedl ke klavíru, a druhým kapelníkem Mořicem Angrem. Nezpívala na jevišti za doprovodu orchestru, jak očekávala, nýbrž ve sborovém sále v nejvyšším patře budovy. Na otázku, co přednese, odpověděla: Carmen, neboť byla přesvědčena, že touto rolí ohromí triumvirát rozhodčích. Byla to tehdy její nejoblíbenější divadelní postava a v nejednom směru se s ní i v životě ztotožňovala: nosila v uších velké kruhy jako Carmen, ve stejném stylu se oblékala a upravovala svůj účes. Když dozněla Habanera, vyžádal si kapelník Čech další ukázku a Ema zazpívala árii z druhého jednání téže opery. To už řediteli Šubertovi stačilo k tomu, aby pronesl soud: ‚Slečno, zdá se mi, že se při zpívání rozčilujete. Doporučuji vám, abyste brala sprchy.‘ Rána dopadla tvrdě, že sotva bylo možno očekávat krutější ortel. O zpěvu ani slovo, jen urážka, jakých se pak Kittlové v jejích začátcích dostalo ještě několik.“ Ema Destinnová o Straussově Salome: „18. října [1906] Ta Salome bude mou zkázou! Uvidíte to. Už začínám bláznit. Všude jen to šílenství bez cíle, beztělé, jen stále ten motiv horečné touhy: ‚Lass mich Deinen Mund küssen, Jochanaan‘. K zoufání! A těžká je ta partie, strašlivě těžká… 28. října Mluvíte o Salome. Hrůza! Vlasy se mi při ní ježí, snad strachem nebo studem… Ta hudba Richarda Strausse je šílenství anebo chcete-li horečkou, otravou opiem; hašiš, belladonna, sny morfinisty. Narážím po každé zkoušce ½ hodiny čelem o zeď nebo klavír, to mne zas vrátí světu. 31. října Já jsem věru víc než zapřažena, teď každý den dvě hodiny Salome, až mne z toho duše brní a mozek vysýchá. Pravíte, že slč. Schubert je Bavarií, co pak teď já? Jsem také pro Salome příliš tlustá, ale nejde to všecko… hlas mít a figuru, hlas ujde, avšak ostatní… 14. listopadu Včera jsem uviděla figurínu pro Salome mně intendantem určenou, dejž nebe, abych ten ‚dojem‘ dobře zažila! Něco děsného. Dlouhá košile z fialového crepe de chine, skoro ke krku, vlečka, dlouhé rukávy! Začla jsem zuřit a řekla, že nepůjdu takto ven. […] Nu, Vy mne znáte. Řekla jsem, že neprosadím-li svůj vlastní kostým, že toho vůbec nechám! Ať si zpívá Salome v noční košili kdo chce! 12. prosince Dnes se nade mnou dala má hospodyně Anděla do pláče, vypadám prý tak bídně a hubeně, že je to až hrozné. Věřím jí: Salome nepřispívá nikterak k zachování duševní rovnováhy…“ Amerika, Toscanini: „Zítra přistaneme v Městě Smutku. Nic mne tam netáhne, mám úzkost před Titánem Skokaninim, jak na mne vyvalí oči, když uvidí, že z Fanciully nic, ale nic neumím… 23. listopadu Jsem špatně při hlase a večer je Gioconda, opera mně nanejvýš protivná. Noscanini je pln žluče a choval se včera jako úplný blázen – všemu rozumí lépe a s Puccinim se i o tempa hádá – vjedou si určitě do vlasů… se mnou zachází jako se školačkou a nejraději by snad na mne vzal rákosku. Puccini je opravdu trpělivý a nechá si přede všemi vykládat od toho pána rozumy. Zítra – o můj svátek – si asi znovu ‚zaprubujeme‘. To budu opuštěná a smutná, ale Maestro Vztekanini mi asi vrazí pěknou zkoušku a při té nebudu mít na stesk čas… 25. listopadu Včera jsme zkoušeli až do 12 v noci a T. dostával různé záchvaty vzteku. Konečně jsem prohlásila, že mě ani nenapadne zkoušet dál, že už nemohu. Divím se, že mi nenapráskal!“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231349/big_zivot-a-umeni-emy-destinnove-KQg-231349.jpg 42
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Život a umění Emy Destinnové

mira.l
30. června

Jak uvádí uživatelka annes přede mnou, těch údajů o vystoupeních, koncertech, a vůbec o tom, kde E.D. zpívala jakou roli, je opravdu hodně a běžný čtenář je asi bude trochu pouštět "jedním uchem tam a druhým ven". Na druhou stranu to tam asi uvedeno být muselo, protože to byla velmi významná část života naší asi nejslavnější operní pěvkyně, a knížku to rozhodně nedělá nezajímavou, čtenáři představuje Emu Destinnovou se vším všudy. Byla to žena dalo by se říct rázná, moderní, silně vlastenecky založená, ale v jistých věcech i naivní, možná až dětinská, jednající trochu neuváženě. Její talent umělecký byl bezpochyby velký, stejně jako ve svojí době její sláva především za našimi hranicemi. Co rozhodně velké nebylo, to byly její schopnosti obchodní. Zámek ve Stráži nad Nežárkou a jeho okolí si sice zamilovala a dnes je spojována hlavně s touto lokalitou, ale dá se říct, že jeho koupí si nadělala tolik starostí jak materiálních, tak duševních, že to asi mělo svůj podíl i na její předčasné smrti. Já toho o ní zase tak moc nevěděl, tak jsem si rád přečetl i o takových tématech, jako byla její "špionáž" na začátku 1. světové války či její vztah s Dinhem Gillym. Ale i některá jiná témata. I když to období, které následovalo po konci první sv. války, už moc veselého čtení nenabízelo.
A v neposlední řadě... já ten její pomník u dubu u Nové řeky mám tak půl hodiny na kole, ten její epitaf už jsem četl tolikrát, že ho vlastně znám zpaměti... takže vlastně tahle knížka byla tak trochu povinnost. Pokaždé, když tam zastavím, obejdu dub, zajdu k vodě, kouknu na pomník a přeříkám si ten text, jestli si ho pořád pamatuju. A ... ano, pamatuju:).

annes
01.06.2021

Na mě trochu tužší čtení. Kniha je rozdělna do několika obodobí života Destinnové (jak osobní tak profesní). Na můj vkus by se mi líbil asi spíš nějaký více příběhový děj, protože údajů o vystoupeních a rolích bylo na mě asi přespříliš. Nicméně úryvky z dopisů, doplnění poznámkami a obrázky Emy či plakátů o vystoupení byly super.
Jak napsal Čapek o její smrti - opravdu jsme jí měli věnovat více pozornosti (nejen tak že se koukneme na dvoutisícovku).
Na nějaké příští zastávce na třeboňsku se ráda vrátím k jejímu památníku mezi duby.
A teda taky (její oblíbené) rybaření už mi nepřipadá tak moc chlapské :-)