Živí a ztracení
Ellen Feldman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497556/bmid_zivi-a-ztraceni-3tC-497556.jpeg
4
36
9
Se ztrátou se lze vyrovnat. Bolest lze utišit. Ale na hanbu žádný lék neexistuje. Protože hanba není důsledkem křivdy utrpěné, ale křivdy spáchané. Ale je to skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další hledá odpověď román Živí a ztracení prostřednictvím Millie (Meike) Mosbachové, Židovky, která spolu se svým bratrem Davidem jako náctiletá uprchne z Německa do Ameriky. Po válce se oba vracejí do nyní okupovaného Berlína jako zaměstnanci americké armády. Millie na denacifikačním úřadě pomáhá s prověrkami Němců pro účely založení nových redakcí a nakladatelství. Sžírá ji nenávist vůči bývalé domovině a jejím obyvatelům, ale postupně zjišťuje, že nenávidět tváří v tvář není tak snadné a s vinou a nevinou to není tak černobílé, jak si před návratem myslela. A že možná nepřijela jenom hledat svou rodinu, pravdu za mlžením německých žadatelů o práci a zadostiučinění nad zubožením Německa, ale taky odpuštění. Román z prostředí vybombardovaného Berlína, kde zoufalí vykořisťují ještě zoufalejší, kde vzdor zákazům ulicemi chodí připití okupanti v objetí s Němkami, kde vzkvétá jenom obchodování na černém trhu a kde vlkodlaci, jak se říká zarputilým nacistům, čekají na svou další šanci, je poutavou a podnětnou četbou o přežití, lásce ve všech jejích podobách a hledání síly odpouštět druhým i sám sobě.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2022
,
Jota
Originální název:
The Living and the Lost , 2021
více info...
Přidat komentář
Velice silný příběh z období po osvobození po roce1945, odehrávající se v Berlíně, kde v americké zóně se setkávají američtí vojáci-Židé, a původní Berlíňané se lživými výpověďmi "my vůbec o ničem nevěděli, ani jsme v nacistické straně nebyli, jen co jsme zkusili hrůz při bombardování" a pod. Je to kruté ale pravdivé čtení, mělo by být povinnou četbou. Dovolím si citovat ze str.119: "Spravedlivou odměnou bych si nebyl tak jistý. Na každého sadistu přijdou dva nebo i pár desítek prospěchářů. Přežili pod vládou nacistů a teď přijdou na to, jak přežít v novém režimu. Vsadil bych se na to, že to tu budou řídit ty samé figury." Smutné konstatování.
Jiný pohled na válku, na ty, kteří se z ní nikdy nevrátili, ale hlavně na ty, kteří přežili a cítí se vinni. Velmi dobře napsaná kniha zalidněná různorodými postavami, s naprostým minimem sentimentu a romantiky. Lidi jako byli David, Harry, slečna Allbrightová nebo Anna bych chtěla taky potkat; zvlášť Anna mě jako mámu přivedla na myšlenku, zda bych se dokázala zachovat tak jako ona . . .
"To přesně tím myslím. V tomhle světě nic takového jako víc radosti, než si člověk zaslouží, neexistuje."
Příběh byl smutný jak se muselo žít dál s pocitem,že museli některé členy rodiny zanechat krutostem,ale pak si to muset odpouštět.Autorka umí se vžít do postavách o jakých píše.
Skvělé - jiné téma a zpracování: válka a hlavně poválečné měsíce z Berlína, okupační zóny, Američané a denacifikace, uprchlí a odsunutí, zavraždění a trpící na všech stranách, židé v Americe, poválečná opatření a traumata. Samozřejmě depresivní, ono to osvobozením samozřejmě neskončilo, jásavě ani opatrně. Ale velmi dobře a věrohodně napsáno, příběh a hlavně hlavní hrdinové opravdu jako živí. Autorka nesklouzla k romantice, udržela příběh střízlivě popisný a provedla své hrdiny všemi (ne)představitelnými dramaty a úskalími, zejména traumaty, pocity vlastní zrady, nenávisti k okolí, v kulisách rozbombardovaného města od konce války až do uzavření Berlína Rusy.
Tentokrát plně souhlasím v pozitivně oceňujícími výkřiky na obálce. 100%
Silný příběh, při němž si naplno uvědomíme, že nelze soudit lidi z minulosti. Millie měla štěstí, s bratrem se dostala po nástupu nacistů do Ameriky. Během války ale zahynuli její rodiče a mladší sestra. Po válce se vrací do Berlína, protože se snaží vyrovnat s výčitkami svědomí. Sama se za šťastnou nepovažuje.
Pracuje v denacifikačním úřadě, ve svém okolí má lidi trpící syndromem přeživších. Ti se s ním až na jednu výjimku dokáží lépe porvat.
Po přečtení jsem plná pocitů. Veškeré postavy mi připadají jako staří známí, se kterými bych se ráda opět setkala. Milliin bratr David nebo Henry Sutton. Líbila se mi doba, ve které se děj odehrává. Z mého pohledu se mi zdálo, že se zde vyskytovalo až moc pohrdání vůči Fräuleins. Jako by ty ženy byly něco podřadného. Naštěstí s tím, jak se s nimi Millie blíže seznamuje, tak je toto pohrdání trochu otupěno.
Doba je zde podrobně vykreslena. Dozvěděla jsem se hodně o vývoji v poválečném Berlíně. Rekvírování bytů mě hodně překvapilo. To, jehož jsme byli svědky, bylo velmi kruté.
Tato kniha pomůže pochopit, co se dělo po válce.
Autorka si za téma zvolila dosud opomíjené téma poválečné americké správy Německa v jedné ze čtyř spojeneckých okupačních zón. Hlavní hrdinka Millie pracuje v rámci armády na výsleších Němců, kteří jsou podrobováni lustracím. Sama jako bývalá berlínská Židovka, které se podařilo prožít válku v USA, cítí k Němcům nenávist. Ona i další kolegové si v sobě nesou trauma, že přežili a jejich blízcí, kteří zůstali v Německu, nikoli. Román přináší plno otázek o odpuštění nejen druhým, ale hlavně sobě samému.
Velmi zajímavý a poutavý příběh o vině a odpuštění. O lásce k lidem a naopak o nenávisti k nim. Doporučuji.
Přesně, jak je v popisku dechberoucí příběh. Kniha nejde odložit, nutí Vás číst dál.
Štítky knihy
Berlín antisemitismus vystěhovalci, emigranti poválečná doba posttraumatická stresová porucha přeživší holokaustu
Na tomto příběhu jsem nenašla nic úchvatného. Děj plynul tak nějak líně bez větších výkyvů. Nenadchlo mne to, hodně stránek jsem prolistovala :(