Židovský policejní klub

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední. Za tuto knihu získal autor v roce 2007 Nebula Award a v roce 2008 Locus Award, Hugo Award a Cenu České akademie science fiction, fantasy a hororu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188403/big_zidovsky-policejni-klub-di2-188403.jpg 4.1229
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Yiddish Policemen's Union, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Židovský policejní klub

Greenfingers
06.12.2021

Román, který byl oceněn nejprestižnějšmi cenami v žánru sci-fi a fantasy (Hugo, Nebula, Locus). Přitom alternativní historie tady nehrá tu rozhodující roli. Stejně tak ani příběh jakoby vystřižen z detektivek autorů "drsné školy".
Pro mě je kniha hlavně svědectvím o stavu židovstva (onoho mezinárodního bratrstva či klubu), který si slovy autora "nosí svůj dědičný majetek v kabele přes rameno a svůj svět na špičce jazyka".
Vynikající kniha, vřele doporučuji.

kap66
07.11.2021

Detektivka z kategorie nedetektivkových, více židovská než policejní; není to rozhodně dílo komerčního detektivkáře. Originální pozadí dané alternativní historií, zvláštní tempo - střídání akce a pomalosti až lenosti, obraznost:
„…zatímco heroin mu proměnil krev v cukrový roztok a mozek v mlsný jazyk.“
„Letadlo burácelo, vibrovalo a otřásalo se. Všechny čepy a šrouby v Landsmanově těle povolily, hlava se mu otočila dozadu, paže upadly a oční bulva se zakutálela pod topení.“
„Datel v lese protřepává kalíšek s kostkami.“
Druhá přečtená knížka od Michaela Chabona mě přesvědčila o tom, že je to autor hodný pozornosti.


Agatha84
04.06.2021

Nijak zvlášť nadšená nejsem. Někdy mám pocit, že řečenému vůbec nerozumím. Příliš jidiš, zdá se mi. Přesto nějakým záhadným způsobem nemohu dát méně než za 3*. Ulítávám na Meyeru Landsmanovi a jeho ironickém sarkasmu.

R47
27.01.2021

Nestává se mi často, abych knihu nedočetl. Ale tentokrát na to došlo. Nejsem fanoušek detektivek, pustil jsem se do toho kvůli alternativní historii a ceně Hugo. A taky kvůli tomu, že se mi líbila jiná autorova kniha. Ale tohle jsem nedal. Ne.

kaja77
29.10.2020

Pocity po dočtení knihy mám celkem smíšené...nejásám bezbřehým nadšením ani nebudu nikomu na potkání doporučovat jako četbu, která nemá chybu. chvíle nadšení a chvíle pocitu zdlouhavosti se u mně střídaly. Jaksi jsem čekala příběh ze židovské ortodoxní komunity....a on to vlastně i takový příběh nakonec byl... ale jo, bylo to celkové fajn.

hanzmb
27.10.2020

Kombinace alternativní historie, americké drsné školy, šachové příručky a fantasy s příchodem Mesiáše. Jo a taky trochu terorismu pro změnu židovského. Kupodivu se to autorovi povedlo rozumně namixovat do zajímavého čtení, od kterého se odtrhnete až na konci. A tady přijde průšvih. Závěr nezávěr, kde se vlastně až na 1 vraždu nic pořádně nedotáhlo do konce. A ani naděje na další díl, což bývá častý autorský fígl.

alef
26.08.2020

„…všechny chyby čekají na šachovnici … až je uděláme“

Distrikt Sitka – i když budete hledat správně na sever od 55 rovnoběžky, vaše snaha bude marná, umístil ho tam jen autor, když hledal alternativní prostor, do kterého pak, za mě geniálním způsobem, narouboval alternativní historii svého příběhu. A tak se právě Sitka stala svědkem toho, jak se jedna skupina uzavřela před vřavou sekulárního světa … „za imaginární zeď ghetta rituálů a víry“, a stala se tak domovem ztraceného a bloudícího národa, který se zde pokouší žít svou alternativní historii, více méně znovu obnovujíc svou izolaci, zejména pak ortodoxní část této komunity, pokoušející se navázat na stará pravidla „modlí se do bezvědomí, omdlévají, jakoby to bylo součást rituálů“ … jenže, všechno je jinak! … a nebo, možná právě, že vůbec ne! … možná, že tenhle alternativní svět zas tak alternativní není, možná totiž jen odráží, a jen mírně pokřivěně ukazuje, naši vlastní historii, a naše vlastní „bolesti“ světa. Takže buďte připravení, že při čtení celkem jednoduše získáte ten samý depresivně vtíravý pocit, jako většina obyvatel Sitky, že ze světa odchází – něco – (alespoň nějaká) naděje na naději!

Bezútěšný prostor, temná, pořádně morálně složitá atmosféra, zdánlivá strnulost děje, která jen zvyšuje pociťované napětí, to všechno jsou pak hlavní devizy noir detektivního příběhu, který Chabon prostřednictvím drsňáka, detektiva Landsmana a jeho parťáka Berky, vypráví …

„Chci, aby to všechno mělo co nejhladší průběh. …
Ale nechcete, aby někdo věděl, že za tím stojíte vy. …
A chcete, abych o tom pomlčel. …
Jenom, než se zahojí kuří oka, která jsme teď pošlapali. …
Chci zpátky svou zbraň a odznak. …
Ale to je pořádná hromada papírů, detektive. …
Však vy taky potřebujete pořádný mlčení.“

Chabon tak rozehrál zajímavou mnohoúrovňovou strategickou hru (přičemž rozehraná šachová partie, na kterou v příběhu velmi brzy narazíte, je JEN jednou z jejích úrovní!), ode mě si tak zasloužil plný počet – 5 jasně zářících *.
Tímto taky zároveň děkuji těm mým oblíbeným uživatelům, kteří již četli a k Chabonovi mě tak svými komentáři nasměrovali :-).

„Ten příběh, detektive, vypráví o nás. … My jsme součástí toho příběhu. Vy. Já.“

Nifredil
13.07.2020

Chandler skloubil žánry alternativní historie, detektivky trošku drsnější školy a lehce fantaskního románu. A tohle skloubení se mu velmi povedlo. Vymyslel alternativní světové dějiny a neexistující místo a zasadil do něj detektiva spíše drsnější školy. Loosera, který řeší případ smrti jiného loosera, a potkává se při tom z celou řadou postaviček, které celý tenhle od základu promyšlený a nově postavený mikrosvět zabydlují a dělají jej velmi živým a skutečným. Některé předměty navíc Chabon pojmenovává nově a přitom je už známe. Odvolává se přitom na tradiční židovskou liturgii, na slova z jidiš nebo hebrejštiny a vychází mu z toho vtipné věci. Třeba telefon, kterému říkají Shoyfer, a jeho zvonění, je jasným odkazem na halasné troubení na šofar. Jinde využívá jako prostor pro setkání rebeho a detektiva vlastně židovské rituální lázně, popisuje ale i svým způsobem něco jako komunitu velmi ortodoxních židů, známých z dnešní Izraele, okořeněnou ale o nenápadné kouzlo chicagské mafie a rebeho v pozici vlastně vykresluje jako kmotra celého podsvětního klanu tahajícího za nenápadné nitky v podsvětí.
Důležitým momentem knihy jsou šachy. Rozehraná partie, která prochází celou knihou. A tady je důležité, že se Chabon v závěru knihy přiznává k inspiraci Nabokovem. Je to krásná inspirace a celé knize její využití dodává pěkný přesah k emigrantské literární tradici, k emigraci, k diaspoře a životě v ní. Fantazie Chabona a reálný život se tak zvláštním způsobem potkávají.

1