Zářijové růže

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mladistvý příběh lásky zralého muže k mladé umělkyni, Jihoameričance, kterou hrdina poznal na cestách. Jako všechny Mauroisovy romány nese i tento jeho poslední zajímavé stopy jeho vlastních zážitků, třebaže je přesunul na muže mnohem, mnohem mladšího. V románu se odráží, vzdor věku, síla. Tato kniha je jakýmsi protějškem k jeho prvnímu milostnému románu: Dvěma růžím Filipa Marcenata....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112862/zarijove-ruze-112862.jpg 3.514
Žánr:
Literatura světová

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Les Roses de Septembre, 1977


více info...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Zářijové růže

JulianaH.
03.11.2019

Překvapilo mě nízké hodnocení (66 %) pro román autora, jenž se stal klasikem francouzské literatury už zaživa. Mistr Maurois se podle mě v Zářijových růžích osvědčil jako citlivý pozorovatel intelektuálních kruhů a vypravěč, který nenudí. Dílko naplnil dialogy, jejichž uvěřitelnost nijak neoslabují jiskřivě chytré aforismy. V nich a v úžasně prokreslených charakterech (Wanda, Saint-Astiere) také vidím největší hodnotu novely.
Pro mě jako pro dvacetiletou dívku bylo těžké vžít se do stárnoucího hrdiny, Guillauma Fontana, jemuž táhne na šedesát a bojí se, že zbývající čas neprožívá dobře: tedy podle vnitřních zákonů své bytosti. Navíc nejsem romantický typ a v tomto ohledu na mě zápletka (hrdinova láska k peruánské Španělce Lolitě, krásné a geniální herečce) nijak zvlášť nepůsobila. Román má ale i další úrovně. Pokud dobře chápu, Guillaumova milostná avantýra je pro pana a paní Fontanovy prubířským kamenem jejich manželství a přístupu k ke společnému životu, stárnutí a k lásce obecně.

(spoilery) Kniha je rozdělena na tři části: krizi Guillaumova manželství, která se odehrává v Paříži; vzplanutí mezi ním a Lolitou na Guillamově přednáškovém turné po Jižní Americe; a dohru v Paříži, kde hrdinova nevěra končí jednak přirozeným "odmilováním se", jednak uvědoměním, že svou ženu Paulinu miluje silnějším, méně smyslným druhem lásky. U první části mě překvapila netradiční kompozice: osobní vypravěč, který nás ve zbytku knihy opustí. Nepochybně nejlepší je prostřední část, v níž Maurois čerpal z vlastních jihoamerických zážitků. Místy ji lze číst jako lyrický cestopis, což jí dodává originality a půvabu. Netušila jsem, že nad Limou visí dešťový mrak, z nějž nikdy neprší... Ve třetí části vynikla vnitřní čistota všech hlavních postav: Guillauma, Pauliny i Lolity, jež mohl stvořit jedině autor-humanista. Přesto mi přišla nejslabší a závěr byl podle mě očekávatelný a nevýrazný.

Celkově obdivuji Mauroise, že ještě sedmdesátiletý dovedl stvořit věc tak půvabnou. I když těžko můžu s hrdinou prožívat jeho citový vznět k exotické a... come se dice?... uhrančivé dívce, tep latinskoamerické kultury básníků a žen v manilách si získal i mne. Ay, Lolita! Bylo to krásné.

Zelený_Drak
31.05.2019

Stylisticky povedená čtivá novela, která mě ale příliš neoslnila svým obsahem (byť si dokážu představit mnoho horších podání). Kdo je vlastně onou la femme fatale stárnoucího spisovatele? Milenka nebo manželka? Je hrdina veden zoufalou touhou po něze nebo ješitnou touhou po obdivu?

Mauroise (Herzog) není Balzac. Jeho novela není tak realistická a syrová jako jsou ty Balzacovy. Klidně bych si od něj přečetla něco dalšího. A kdyby šlo o něco jiného, než o poetické vyprávění o padesátníkovi, který chytil druhý dech, asi by mě to zaujalo víc. Ale jako... přednost dostane Balzac.


vlkcz
27.05.2019

Nějak mě to nezaujalo. Námět nakonec zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát, bohužel zpracování pokulhává. Objevují se sice silná místa, ale jsou poněkud schovaná v balastu.

ziriant
11.03.2019

Podle mě dost podceňovaná kniha, já jsem byla okouzlena. A jen mě to utvrdilo v tom, že autor je multifunkční a dokáže zaujmout a pohltit příběhem nejen dle skutečných postav, ale také na poli krásné literatury.

Atuin
25.02.2013

Jako autor životopisných románů, nebo historických knih mi přijde lepší, lépe mu to sedí. Zářijové růže jsou příjemná knížka, ovšem nevím tak úplně koho interpretuje, zdá se vtělen do Balzaca, a do mnohp jiných spisovatelů, a hrdina jako by nebyl sám sebou přejímal - díky autorovi - prvky každého. Což by snad tak nevadilo, kdyby nebyl sám spisovatel a neměl přítele spisovatele.........