Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436564/bmid_zapisnik-alkoholicky-C0O-436564.jpg
4
725
725
Poslední sklenička… dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla po té, co jsem si Míši tak nějak všimla v médiích.
Její příběh je skutečný. Potkat tato situace může opravdu každého. A je opravdu skvělé, jak situaci Míša nakonec zvládla.
A tak jako někde řekla: nejsem spisovatelka, jsem autorka. Přesně takto kniha vyznívá.
Prostě jednoduše sepsané pocity, stavy a situace jednotlivých dní a období.
Žádný velký román to být neměl, takže určitě splnil úkol, pro který byla kniha napsaná.
Za mě dobré čtení o daném tématu.
A určitě - smekám....
Poslech audioknihy
Obdivuji autorku, že dokázala o tomto hovořit naprosto upřímně, smekám před ní, rozhodně to nemohlo být jednoduché. Ale je moc dobře, že k tomu našla odvahu a podělila se s námi o svůj příběh. Téma ženského alkoholismu je u nás tabu a přitom je to velice palčivý problém. Audiokniha byla naprosto skvěle namluvená, místy jsem měla až husí kůži, protože jsem věděla, že se jedná o skutečný příběh a ne nic vymyšleného. Příběh mě vtáhnul od prvních minut, poslouchala jsem se zatajeným dechem, bylo to velice smutné vyprávění. Doufám, že bude namluveno i pokračování, Zápisník abstinentky, protože jsem moc zvědavá, jak se Míši a jejím blízkým vede.
Nikdy jsem výrazný problém s pitím neměla. Skoro totiž nepiju. Naposledy jsem měla skleničku vína někdy před pěti lety. Přesto se dokážu vžít do autorky této knihy nebo si to alespoň myslím, a to i proto, že jsem kolem sebe řadu alkoholiků už měla. Myslím, že knihy jako tato, jsou v dnešní době skutečně důležité. Alkohol je problém, který se týká nás všech. Slova o tom, že nepít v dnešní společnosti je nadlidský úkol, se zdají býti jako děsné klišé, jenže jsou hrozivou realitou. Palec nahoru za tento nakladatelský počin.
Je jasné ,že kniha není žádná literární perla ,ale na druhou stranu ,pokud motivuje někoho aby se nad sebou zamyslel ve spotřebě alkoholu ,nebo dokonce přestane pít ,tak stálo vydání této knihy za to. Velká poklona autorce ,že šla s kůži na trh ,a hodně ji fandím. Kniha byla velmi čtivá a zároveň i informativní.
Příběh tak jak ho napsal sám život obdivuji Míšu jak vše zvládla má můj obdiv.
Body za upřímnost a odvahu. Za odvahu přiznat sama sobě problém s alkoholem a přiznat se i okolí jaká vlastně byla matka, manželka a hlavně dcera.
(SPOILER) Žádnej vykradenej příběh. Obyčejnej život jedný mladý holky, která si nevybrala zrovna tu správnou cestu, kudy kráčet po cestě jménem ŽIVOT. Míša, která popisuje svých několik let s věrným kámošem po boku. Chlastem. Míša, která se propíjela prakticky už od svých osmnáctin, i když v tý době se tahle záliba ještě nejevila jako problém. Na svý svatbě zlitá jako carskej důstojník a po narození dcery takřka dennodenní standard. Padání na dno s množícími se opileckými incidenty. Za půl hodiny zvládnout dvě promile v žíle, žádnej problém. Mnohým nebyla Míša sympatická. Ani mně ne. Chovala se jako debil. Tak, jak se klasicky chovají permanentně opilí debilové. Plnej počet za upřímnost, vytrvalost, psací talent i za výhru nad sebou samou. Výhru, která snad není jen putovním pohárem. Výhru, který se její táta nedožil. Z jednoho prostýho důvodu. Den před nástupem do léčebny se oběsil.
(SPOILER)
Všechno špatné, co autorka zažila, mě mrzí, všechno dobré, co dokázala, jí přeji. To první dokázala zúročit, v tom druhém jí lidsky fandím. Nic to ale nemění na mém pohledu na literaturu: kniha vydaná oficiálním nakladatelstvím by měla mít literární tvar, i když se maskuje názvem „Zápisník“. Není to ani tak výtka autorce. Možná by citlivé vedení při sestavování knihy pomohlo nejen odstranit chyby bijící do očí (překrývající se části), ale posloužilo by i autorce, aby ze všeho nevyšla jako nezralá bytost – a paradoxně nemám na mysli její alkoholickou éru, ale pasáže ze závěru knihy (tedy z doby abstinence) týkající se jejího až pubertálního vztahu k manželovi (nechci ho, chci ho).
Ale celkově samozřejmě: při tomhle běhu na dlouhou trať držím pěsti.
Kniha neni zadny literarni klenot. Opakuji se v ni nedulezite informace, je hodne jednoduse napsana (mozna je to zpusobeno tim, ze se jedna o prispevky z Facebooku a blogu) a spisovatelka mi zacala byt lidsky velmi nesympaticka.
Vůbec nevím co si o tom myslet. V první deníkové části mi strašně vadí to opakování, kdy každou stranu v podstatě čtete dvakrát a mnohdy se informace i rozchází, působilo to na mě nedůvěryhodně.
Jak je kniha líčena, vůbec jsem nepochopila to manželství, jak někdo může setrvávat v takovém stavu. Paní Duffkové přeji hodně sil, aby se k alkoholu už nevrátila, pro zbytek nějak pochopení nemám, hlavně všech těch věcí okolo těhotenství. Jsem ráda, že už to mám dočtené a nemusím v tom pokračovat.
Velmi čtivé, ač velmi těžké. Vyprávět otevřené vlastní příběh s takovou sebereflexi není nic snadného. Zde se to povedlo. Palec nahoru.
Velmi upřímná zpověď alkoholičky, která je zároveň matkou a manželkou. Autorka čtenářům popisuje svůj pád na dno alkoholizmu a následnou léčbu s pomalím vzestupem zpět do normálního života. Čtivé a poučné.
Skvela kniha, vypravecka me nejdriv strasne dtvala, ta jeji neschopnost chytit zivot do vlastnich rukou. Pak jsem ji ale pochopila, litovala, a nakonec se radovala, ze se da vsechno zvladnout. Neni to jednoduche cteni, ale rozhodne stoji za to, si tuto knihu nenechat ujit. Mne to treba pomohlo pochopit nektere lidi z meho okoli, kteri popijeji vic nez je zdravo. Spadnout do toho muze kazdy... to je asi hlavni poselstvi te knihy. Libila se mi i proto, ze krome toho, ze je dobre napsana, muze byt i poucna a nekterym lidem pomoci...
Autorka se trefila do prázdného místa na trhu. Proto, třebaže její styl není brilantní, pokud patříte k těm "bez záklopky", to nejmenší, co (pro sebe) můžete udělat je přečíst si, jak snadná je jízda dolů a že vydrápat se zpět bolí. Nad mnohými se navíc hladina zavře.
Michaela je nařízena střela a to jí pomohlo nakonec v oběma směrech. Snad ji ta vůle vydrží. Mám z ní pocit takové stabilní nespokojenosti, jen je důležité si říct, že dělat něco silou není řešení.
Zpověď autorky, obdivuji, že dokázala tak otevřeně psát o své závislosti, o chování k svému dítěti, manželovi a rodině. Chtělo to asi odvahu se ke všemu veřejně přiznat a nebát se, jak to čtenáři posoudí. Povedlo se to a já držím autorce pěsti pro štěstí v dalším životě.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Za mě určitě dobře napsaná knížka, obdivuji autorku za otevřenost a detailně popsání svého příběhu. Určitě to mnohým pomůže v boji se závislosti.