Zápisky cestujúcej mačky
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451579/bmid_zapisky-cestujucej-macky-I0t-451579.jpg
4
346
346
Niekedy musíme všetko opustiť, aby sme našli pravý domov... Túlavého kocúra Nanu jedného dňa postretne nečakané šťastie. Spriatelí sa s mladým mužom Satoruom, ozajstným milovníkom mačiek, u ktorého nájde ideálny domov. Aspoň to tak vyzerá, no len do chvíle, keď mu Satoru z ničoho nič oznámi, že sa musia rozlúčiť. A tak spolu nasadnú do striebornej dodávky a vydajú sa na výlet naprieč Japonskom s jasným cieľom – nájsť kocúrovi nového pána. Navštívia Satoruových starých priateľov: prvého detského kamaráta Kósukeho, farmára Jošimineho či majiteľov zvieracieho hotela Sugi a Čikako, kde sa Nana dokonca spriatelí so psom. Ich cesta je plná krásnych chvíľok, spomienok a zážitkov, o akých sa kocúrovi ani len nesnívalo. Čo to však celé znamená? Prečo sa Satoru vzdáva najobľúbenejšieho tvora, s ktorým prežil päť nádherných rokov? Na to existuje bolestná odpoveď, ktorá dokáže zlomiť aj mačacie srdce. Poetický príbeh o hlbokom priateľstve zvierat a ľudí, ktorý dojíma čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート , 2011
více info...
Přidat komentář
Milované Japonsko a příběh, který je krásně a plynule napsaný, úplně jsem se nimi viděla u Japonského moře, na Hokkaido, u hory Fuji...Nádherná knížka se smutným koncem.
Jako milovník koček jsem nemohl odolat. Příběh toulavé kocoura Nana a jeho nečekaného pánička Satura není klasický příběh o vztahu mezi nimi, ale spíše životní příběh Satura komentovaný očima kocoura. Je to spíše smutný příběh protkaný úsměvnými komentáři Nana. Možná trochu nešťastný styl, kdy jsem někdy tápal, kdo vlastně je vypravěč...
Jako milovnici koček se mi knížka líbila, ale nemohu jí dát víc hvězdiček. Nevím, zda to způsobil překlad, ale hrozně mi vadilo, že jednou byly v knize klasické uvozovky, jednou šipky, pak najednou řeč nebyla označena nijak. Stejně tak se střídali vypravěči, kteří nebyli nijak označeni.
Na konci knížky jsem ale brečela jak želva, to zas jo. :D
Přiznávám se, že patřím mezi kočkomily. Proto, když jsem četla závěr knihy s pohledem na mou kočku, jsem si mohla oči vybrečet. Nejvíc mě bavily části, když "mluvil" kocourek Nana. Přemýšlela jsem, jestli si má kočka o mne taky myslí, že jsem úplný magor, v tom kočičím slova smyslu.
Mňau! ♥ Tohle bylo po kočičsku nádherné.
Tohle nevnímám jen jako knihu, další příběh, ale jako osud. Je to ta "moje" kniha. Přísahám, že kdybych si teď musela vybrat jednu knihu, kterou bych si vzala na pustý ostrov, byla by to tahle. Taková jemná, japonská, emocionální klavírní skladba pro ty nejcitlivější duše. Jestli je japonská literatura tak krásná, tak ji chci číst víc a víc.
Můj doposud vůbec nejrychlejší a nejvíc "na slepo" nákup v knihkupectví všech dob, ať už po stránce technické, tak po stránce literární. A byla to jedna z mých nejlepších zkušeností a zážitků, co se četby týče. Narazila jsem na ni nezávisle na sobě několikrát a okamžitě jsem věděla, že tuhle knihu chci číst, jako by to ke mně promlouvalo, prostě jsem to uvnitř cítila. Aniž bych věděla, o čem to vlastně přesně je, nebo jaké má hodnocení, sebrala jsem se a hned pro ni běžela do knihkupectví s lehkým šimráním v břiše a štěstím v očích, když jsem ji držela v rukou.
V Japonsku se teď v mysli cítím jako doma a už dlouho jsem chtěla vyzkoušet něco z japonské literatury, takže to přišlo přesně vhod a opravdu jsem si nemohla vybrat lépe. Zamilovala jsem se hned na první stránce, kde mě to rozesmálo i dojalo zároveň, a tak to pokračovalo v podstatě po celou dobu příběhu, až to na konci vyústilo v záplavu slz. Chtěla jsem s tím příběhem trávit každou volnou chvíli a nejraději bych se do něj přenesla, abych jej nemusela opustit. Nevím, jestli jsem si někdy vypěstovala tak hluboký, nebo vůbec nějaký tak přirozený a opravdový vztah k postavám, a jestli je to normální, ale Satoru i Nana ve mně zanechali velkou citelnou stopu. Dokonce jsem krátkou chvíli přemýšlela, že si to snad nechám vyspoilerovat, protože jsem těžko dokázala žít s pocitem, že nevím, jestli to dopadne dobře. No nenechala, přečetla jsem si to sama a snad nikdy jsem nebyla víc smutná a šťastná zároveň. Od začátku jsem věděla, že to nezvládnu, a taky že mě to naprosto zlomilo. Přesto ve mně proudí veletoky lásky a štěstí. A kočkomilství.
Nejkrásnější a nejmilejší kniha, co jsem v životě četla. Kéž by byla delší...
Ať teď, Nano, běháš kdekoliv, vždycky se budeš vracet do mého srdce.
Nádherné, úsměvné a dojemné... Byl to takový road trip po Japonsku s hořkosladkým koncem. Už od začátku mi bylo jasné proč Saturo svému parťákovi hledá nový domov. Postupně se o Saturovi dozvídáme podrobnosti jeho života a vytváříme si k němu pouto a Nanu musíte milovat od prvního setkání.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu přečetla se svou kočičí kamarádkou po boku. Čistá duše, radost z všedních maličkostí a optimismus je klíčem ke štěstí. Děkuji Satoru, žes nám to ukázal.
"Než do samého konce plakat, je lepší se smát a být šťastný."
Kočka na cestách je velmi pozitivně naladěný příběh o putování mladíka Satorua a jeho kocoura Nany napříč Japonskem, s cílem najít Nanovi nový domov. V průběhu jednotlivých zastávek se postupně dozvídáme peripetie Satoruova života, který nebyl vůbec jednoduchý. Navzdory tomu Satoru díky své povaze pohlíží na svět velmi optimisticky a nadějeplně. Protože příběh je z části vyprávěn i z kocourova pohledu, je velmi úsměvné číst, co si o nás naše kočky myslí. Ještě že Nana a Satoru byli napojeni na stejnou vlnu a tak si dobře rozuměli i beze slov.
"Já to říkám pořád, že lidé podceňují, jak dobře jim rozumíme. Jenom proto, že umí dobře číst a psát, hned si o sobě myslí bůhví co."
Krásný a dojemný příběh, který potěší nejen milovníky koček!
Ráda doporučuji.
Hezký a dojemný příběh o kocourkovi a jeho páníčkovi...
Akorát mi to trochu kazil styl psaní, který se mi moc nelíbil...
Hlavní hrdinou příběhu je kocour Nana, kterému pomohl mladý muž Satoru Mijawaki, když ho srazilo auto. Následně se stali nerozlučnou dvojicí. Satoru se jednoho dne rozhodne, že najde nového pána pro kocoura, a tak putuje společně s kocourem za svými kamarády z dětství. Společně vzpomínají na chvíle strávené v dětství a v dospívání..
Kniha je vyprávěna z pohledu kocoura, příběh se odehrává v Japonsku. Jedná se o oddechovou knížku, v knize se vyskytuje humor, ale zároveň i smutné okamžiky a otázky k zamyšlení. Při čtení mi ukáplo několik slz. Knihu tvoří tzv. záznamy, které bychom mohli nazvat kapitolami. Možná by se dalo autorce vytknout to, že některé věci, které byly řečeny, v knize několikrát připomínala, ale jinak hodnotím knihu pozitivně, kniha se četla dobře, opětovně jsem se začetl, takže jsem knihu přečetl za jeden den. V knize se vyskytuje také několik černobílých ilustrací. Přebal knihy je nádherný. Knihu hodnotím na 5*.
Kniha je vhodná pro všechny čtenáře, kteří mají rádi zvířata. Samozřejmě hlavním hrdinou je kocour, ale v knize se vyskytují také jiná zvířata. V knize se mimo jiné také dočteme, co měl kocourek Nana rád a co ho naopak netěšilo, což lze asi obecně vztáhnout na všechny kočky.
Moje kamarádka má kočku a vyprávěla mi hodně příběhů, které s ní zažila. Většinou se jednalo o úsměvné historky. Nikdy v životě by si nepomyslela, že se bude starat o kočku, ale jednou se přihodilo, že její syn přivezl kočku k ní domů a už u ní zůstala napořád. Ke kočce si vytvořila vztah a kočka k ní a už by ji za žádnou cenu nedala pryč. Vzpomínám si, když jsem v minulosti strávil chvíle o prázdninách u tety, která měla také kočky. Jednoho dne jsem našel před jejím domem se vzdálenějším bratrancem koťátka, která se právě narodila. Pohladili jsme si je, byl to příjemný pocit.
Hodně dojemné + trochu úsměvné = celkově příjemná oddechovka pro milovníky koček. Určitě se někdy podívám i na filmovou adaptaci.
Kouzelný příběh kocouřího sympaťáka jménem Nana (podle ocásku zatočeného do sedmičky), jeho pána, který pro něj hledá ten nejlepší domov (nechce, ale musí), a společných putování napříč Japonskem, Satoruovými přáteli a jejich společnými zážitky na celý život. Důvod jsem trochu tušila, ještě než ho "koi pes" vyspoiloval, ale dojem ani potom nebyl o nic slabší. Těm dvěma snad nejde nefandit a u mnoha stran jsem se nemohla rozhodnout, jestli slzet smíchy nebo dojetím (a často vyhrálo obojí). Nejkrásnější kniha, co jsem za poslední dobu četla.
Milé vyprávění o životě mladého muže na pozadí jeho putování s kocourem.