Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481298/bmid_zabijak-gw9-481298.jpg
4
2042
2042
Dvaadvacetiletá Gervaisa neměla v životě štěstí. Otec jejích dvou dětí, Lantier, ji opustil s milenkou a ona zůstala sama. Začne ale usilovně pracovat, aby si zařídila vysněnou vlastní prádelnu. Seznámí se s klempířem Coupeaua, vdá se za něj a zdá se, že všechno se konečně začíná dařit. Gervaise se s manželem a s dětmi přestěhuje do lepšího bytu, narodí se jim dcera a několik let spořádaně a spokojeně žijí. Gervaisuin sen o vlastním podniku se zdá být na dosah ruky. Jenže pak se její manžel zraní při pádu ze střechy a všechno jde najednou z kopce… Zabiják je považován za jedno ze Zolových vrcholných děl. Barvitý, syrový příběh strmého pádu lidí, kteří vlivem okolních poměrů a vinou alkoholu spadnou až na dno společnosti, fascinuje čtenáře svými naturalistickými popisy už více než sto let.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem nic neočekávala a velice mě překvapila. Zola píše opravdu skvěle a okamžitě mě vtáhl do děje. Ani mi nepřišlo, že už 50 stránek popisuje naprosto nezajímavou hostinu. Výborně vykreslená doba a život nižší vrstvy v Paříži. Celou dobu jsem Gervaise držela palce. Je až neuvěřitelné do jaké bídy a hladu vás dostane alkohol.
Že je to velmi dobré dílo, které stále někdy plní svůj účel, to nepopírám. Že by si to měl každý alespoň jednou přečíst, to také nepopírám. Naopak, v protialkoholových léčebnách by to měli lékaři svým pacientům servírovat ke snídani, k obědu, k večeři i k oběma svačinám a navrch ještě jako "pohádku" na dobrou noc. Ale co se týče mě, Zola a další jeho knihy si na mě počkají pěkných pár let, jestli se k nim budu mít tu odvahu vůbec kdy vrátit.
Noo, ta tedy dopadla.....spadla až na samé dno, i když tam byla šance se z toho dna vyhrabat...
Četla jsem kdysi dávno v prváku na gymplu a dodnes si pamatuju, jak silně na mě Zabiják zapůsobil, dodnes si pamatuju děj, co se tam dělo a jak na mě ta chudinská Paříž dýchla až k nám na Slovácko. To určitě o něčem svědčí.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem ji už jako mladá a ráda se k ní vracím i teď. Trošku ponurá, ale děj úžasný. Čtenáře donutí zamyslet se nad tehdejšími problémy, které ale nezmizely ani v dnešní době.
Taky mě knížka hned ze začátku moc nechtyla, ale čím déle jjsem ji četla, tím více mě mně oslovovala :-). Drsný příběh. Určitě si od Zoly přečtu i něco dalšího :-)
Knížečku jsem četla na základě povinné četby. Ze začátku mě moc nebavila, časem si však získala mé plné sympatie díky úžasnému příběhu a naturalistickému stylu psaní.
Kniha mě ze začátku moc nebavila a nutila jsem se do čtení, ale musím přiznat, že po jejím přečtení jsem ji nedokázala pustit z hlavy. Myslím, že kniha ovlivnila můj celkový pohled na alkohol. Tuto knihu by měl povinně každý přečíst.
Pecka! Tahle kniha mě nečekaně strhla do svého děje. Četla jsem jedním dechem (při některých scénách až se zatajeným). Až mi bylo líto, že kniha končí!
Absolutní špička. Opravdu skvělá kniha, ke které se ráda vracím a často nad ní přemýšlím. Daleko lepší než toliko opěvovaná Nana. Kniha o životě, o marnotratnosti, šancích, prohrách, alkoholu... Detailní pasáže mi tentokrát nevadily, ba naopak dávají knize ten správný šmrnc
Mám Zolu ráda a věru nevím, co mám vychválit dřív, zda bravurně propracované kulisy dělnické Paříže, naprosto brutálně naturalistické scény (za nejsilnější považuji ty s malou týranou holčičkou) či realismus/naturalismus svých vlastní tezí překračující symbolické scény (např. souboj při výrobě nýtů, destilační přístroj, hrobník apod.)...Rozhodně stojí za přečtení!
Skvělá kniha s občasným mrazením v zádech, příběh zajímavý a poutavý. Četlo se mi to vážně skvěle a rozhodně se k této knize ještě několikrát vrátím. :-)
Bravůrně napsaná, čtivá kniha se zdrcujícím příběhem. Když otevřete svoje srdce postavám, získají si vás tak, že už se neubráníte a spolu s nimi skončíte šíleným, nepředstavitelným koncem. Popisy nejsou vůbec dlouhé, naopak, jsou příjemné, příběh je napínavý a hlavně, děsivě pravdivý a poučný i v dnešní době.
Opravdu se vyplatí se vtírat těm, kteří nás zradí? Opravdu se lidé nemění? A samozřejmě, věčná otázka, věřit mužům? :P
Nemohu popsat své pocity jinek než jako uchvácení. Zabiják se mi nesmazatelně vryl do paměti. Obdivuji autora za jeho neuvěřitelný talent vypravěčství a skvělého popisu, které způsobují, že tu knihu nečtete, ale žijete. Ve svém důsledku mrazivý příběh podávající svědectví o plíživých, ale devastujících účincích alkoholu, který lidem postupně bere sny, důstojnost a nakonec i život.
Je to velmi silné naturalistické dílo. Chápu,že pro mnoho lidí nebylo tím pravým ořechovým číst o tom,co zažívají. Že chtěli v knihách utopit svůj smutek a bavit,když skutečný život je tak hrozný. Pro nás tohle dílo,které představuje věci v jejich skutečném světle, je velmi poučné. Během příběhu můžeme sledovat,že člověk když se snaží dokáže své sny splnit,ale musí pak o ně pečovat,jinak se rozplynou. A že chlast je opravdovým démonem lidstva.
Během ústřední dějové linie,týkající se Gervaisina života, máme ještě tu čest sledovat další,méně významné osudy jejich sousedů,rodiny a bývalého manžela a ke konci knihy i osud její dcery Nany,na které navazuje v dalším díle.
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mám ráda,stejně jako u filmů,když se nic nepřikrašluje a vše je popisované tak,jako to skutečně bylo,když se jedná o něco,co se stalo. Zola si s tímhle dílem velice vyhrál a pokud máte pevné nervy,doporučuji.
Dodnes mám z této knihy zakořeněný takový ponurý pocit a přitom paradoxně se mi četlo toto dílko docela dobře (i když je to už nějaký čas, co jsem Zabijáka četla). Dodnes si také pamatuju na tu atmosféru prádelny, i na to jak jsem toho příživníka Lantiera i ty další záporné postavy nesnášela a jak mi Gervaisa připadala naivní tou svou neustálou vírou, že se přece jen vše v dobré obrátí (tou naivitou myslím její vírů v ty příživníky, co se o ně starala, a co na ni kašlali) a přitom se propadala až na dno. A přitom to s ní nevypadalo až tak hrozně, když byla schopná se o sebe postarat po Lantierově odchodu… Další poznatek, co mi utkvěl v hlavě, jak autor dokázal vystihnout, jak alkohol dokáže udělat z člověka trosku (i ten jeho popis deliria). Konec mě zasáhl asi nejvíc, dodnes mám tu scénu uloženou v hlavě i když na druhou stranu pro hlavní hrdinku znamenal nejspíš vysvobození… (za přečtení stojí, a ten nemizící pocit ponurosti, co mě provázel při četbě, přetrval až dodnes ).
Ze začátku se četla hodně špatně, ale jelikož sem si jí vybrala k maturitě nezbývalo mi než se s ní prokousat. Ke konci už sem občas přemýšlela jak je tohle možný to co se v knize děje... Ale hodnotim jako skvělou knihu, to co s vámi udělá nadměrné pití alkoholu je opravdu drsné. Nebudu se zlobit, když si jí vytáhnu u maturity :)
Štítky knihy
19. století Francie Paříž naturalismus alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Gervaisa, má oblíbená hrdinka. Smutná kniha, alkohol je zabiják.