Z pralesů Konga

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dobrodružný román z doby meziválečné líčí průzkumnou výpravu pěti mužů do nitra Belgického Konga za nalezišti vzácných kovů. Výprava, v níž jsou dva Češi, svádí boj s přírodou, se zákeřnými zvířaty, podřizuje se složitým zvykům a obřadům domorodých kmenů a brání se proti špionáži, prováděné bílými přistěhovalci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24605/big_z-pralesu-konga-hl4-24605.png 3.926
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Z pralesů Konga

minirock
02.08.2020

Sešit jsem si pořizoval kvůli Burianovým ilustracím a ty jsou opravdu pěkné. Samotný příběh mě až tak moc nezaujal, dlouhé pasáže popisující africkou přírodu, tak typické pro Flose a nijak zvlášť napínavý příběh. Ovšem kniha je určená spíše mládeži a tak to i beru. Prostě pětice mužů včetně malého kluka na výletě v Kongu. Vše dopadlo dobře a bez problémů, úkol splněn.

tenax
11.08.2013

Nesdílím úplně nadšení z předešlého komentáře, i když musím uznat, že na tom něco je. Spíš mi vadí ty neustálé obšírné popisy a poučování, pro Flose tak typické. Pravda je, že jsou zde i humorné pasáže a Burianovy ilustrace jsou skvělé.


HTO
01.08.2012

To je krása! Takhle má vypadat dobrodružný román. Jednak jsou tam báječné postavy, na nichž si dal autor opravdu záležet – viz. hvězdičku „Říkal Pepíkovi vlastně Rotkäpchen, protože jako rodilý Vlám mluvil raději vlámsky než francouzsky. V Belgii žijí dvojí obyvatelé: Vlámové, kteří mluví vlámsky, a Valoni, kteří mluví francouzsky. Obě řeči jsou v zemi rovnoprávné. Ředitel Tellenbourg byl Valon, inženýr Loraine Francouz od hranic." – a celá knížka je prodchnuta tím, co sám autor vyjádřil odstavečkem „Všeobecná radost ze shledání dokazovala, jak pevné přátelství poutá tyto odvážné muže. Neplýtvali sice slovy, ale tiskli si ruce tak pevně a hleděli si vzájemně do očí tak upřímně a tak se vítali, jak jen bratr bratra vítá, když unikl nebezpečí." – , je tu spousta zvířat – „Ředitel Tellenbourg sice motýla pochválil, avšak v duchu si říkal, že přírodopisci chytající hmyz jsou lidé pošetilí." No dovolte, pane řediteli? Vždyť je to Papilio antimachus! Schválně si ho najděte – a určitě je velice zajímavé, že autor považuje Belgické Kongo za nejlepší kolonii na základě toho, že Belgičané jsou malý národ, a malé národy jsou samy utlačovány a fandí se jim. Joseph Conrad tutéž zemi viděl jako „srdce temnoty". Tohle je ale zábavná kniha, tak se nechte zabavit. – – Já si ji objednal přes ZŠ; byl jsem tehdy v první třídě a na výstavce knih, odkud se dalo objednávat, byla tahle kniha otevřená na první straně. A chtěl bych vidět člověka, co by si knihu s takovýmhle obrázkem nekoupil: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka/#ZpralesKonga.jpg ! Já si mimochodem myslel, že jsou to australopitékové, zatímco ve skutečnosti to jsou šimpanzi, ale to vůbec nevadí.

Výpisek (na téma paštik a jídel): „A poněvadž za dvě hodiny vznešeným hostům vytrávilo, podával Tydlitát a jeho dva pomocníci jako odpolední zákusek jen studené řízky masa a jako pamlsek několik silně kořeněných konzervovaných paštik. Tydlitát si s tím získal tukem zarostlé srdce fumu Buboka na věčné časy. Kdyby byl fumu znal evropské a asijské zvyky, byl by jistě vyznamenal Tydlitáta nějakým řádem. Ale Jeho Veličenstvo tyto mezinárodní zdvořilosti bohužel neznalo. A tak fumu chytil Tydlitáta tučnými prsty aspoň za uši a dvakrát vpravo a dvakrát vlevo mu otočil hlavu a na důkaz spokojenosti na něho vycenil ohromný chrup. A když zděšený Tydlitát prudce trhl hlavou, vznešeného pohlavára to velmi rozesmálo.

(...) Vděčný fumu nezapomněl na znamenitou hostinu u bělochů, a proto neobyčejně vyznamenal Tydlitáta. Jeho Veličenstvo ohryzalo kost jakéhosi čtyrnožce jen zpolovice a potom ji poslalo po Twigovi Tydlitátovi, aby ji dohryzal. To je u černochů větší čest než Řád podvazkový nebo zlatého rouna. Naštěstí si tohoto vyznamenání všiml kapitán a rychle vysvětlil Tydlitátovi, že poctu nesmí odmítnout, jinak že by smrtelně urazil nejen fumu, nýbrž i celý jeho dvůr. A tak milý Tydlitát musel kousat a klanět se ctihodnému monarchovi, který se blaženě usmíval. „Jestli mi pošle ještě jeden hnát, tak ho s ním praštím,“ vyhrožoval Tydlitát, což kapitán fumu přeložil trochu jinak. Řekl mu, že kuchař bílého fumu je poctou bez sebe."