Vyznání Frannie Langtonové

Vyznání Frannie Langtonové https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428796/bmid_vyznani-frannie-langtonove-kX3-428796.jpeg 4 44 44

Za to, co se stalo madam, mě chtějí odsoudit k smrti. Požadují po mně přiznání. Jenže jak se mám přiznat k něčemu, o čem se domnívám, že jsem nespáchala? Píše se rok 1826 a celý Londýn šílí. Davy se mačkají u bran soudního dvora Old Bailey a vyhlížejí Frannie Langtonovou, služebnou pana a paní Benhamových, která má být souzena za jejich vraždu. Zdrcující svědectví ji označují za otrokyni, děvku a svůdnici. Ale Frannie chce vyprávět jiný příběh. Na jeho začátku se malá dívenka učí kdesi na jamajské plantáži číst. Na jeho konci stojí vzdělaná žena, která v přepychovém londýnském domě Benhamových čeká na vytouženou svobodu. Z Franniiných horečných přiznání však vystupuje na povrch jedna trýznivá otázka: Mohla zabít jediného člověka, kterého doopravdy milovala?... celý text

Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: , Host
Originální název:

The Confessions of Frannie Langton , 2019


více info...

Přidat komentář

broskev28
22.09.2022 4 z 5

Zajímavá kniha a rozhodně to není snadná četba.
Přímá řeč se tu objeví spíše výjimečně, většinou jde spíše o popisy osob, míst, dějů a duševních stavů. Vyjadřování mi občas nesedlo, jako by malounko drhnul překlad, ale možná je to jen můj dojem. Nepotřebuju akční příběh, ale souhlasím, že děj se místy docela táhnul. O otroctví jsem se nedozvěděla nic zásadně nového, ale poprvé jsem vnímala jeho hodnocení a komentáře sepsané osobou, které se to vše bytostně dotýkalo a která přitom disponovala znalostmi a schopnostmi, jež v té době byly vlastní jen nemnoha bělochům. A za přečtení určitě stojí i závěrečná poznámka autorky, která odkazuje na reálné literární prameny.
Knihy tohoto typu určitě nezaujmou všechny čtenáře, tak snad si tahle své příznivce najde.

"Byron je chodícím důkazem, že zatímco mužovu pověst jeho neřesti leda lehce zašpiní, ženinu rovnou zahubí. Ach Frances, Frances, nemyslíš, že by se všem lidem měla předepsat jedna báseň denně? Žádná žena přece nemůže žít jenom z románů!"
V tom měla pravdu. Román je jako dlouhý hřejivý doušek, kdežto báseň jako hřeb, co vám proženou hlavou.

dagmar7365
01.02.2022 4 z 5

Frannie Langtonová, černoška z jamajské kolonie, je v Londýně obviněna z dvojnásobné vraždy. Rozhodne se sepsat svůj příběh, postupně zaplétá jeho nitky, občas se vrátí zpátky, někde něco přidá, naznačí. Výsledkem je vyznání v pravém slova smyslu, jak praví i název.
V románu ani tak nejde o odhalení vraha, spíš zachycení londýnské společnosti první poloviny 19. století, kdy opium teklo proudem a ač všichni lidé byli svobodní, někteří byli svobodnější. Vyrovnat se s otrokářskou minulostí, je velké téma, které rozhodně ještě nedošlo svého konce.


Audrina
12.09.2021 5 z 5

Přiznám se, že zdejší průměrné hodnocení mě zaskočilo. Možná je to dáno tím, že čtenáři přede mnou očekávali nabitý děj a dostali tuhle knihu.
Ano, příběh je pomalý a zvraty celkem předvídatelné. Krása téhle knihy ale spočívá především v příběhu, který nese. Je skvělé, že se o rasových problémech píše čím dál častěji, protože si člověk uvědomí, že plno věcí, které se staly před téměř 200 lety se dnes s drobnou obměnou stále dějí.

maryska09
26.07.2021 3 z 5

Knihu jsem dočetla, ale měla namále. Děj byl jistě zajímavý, ale taaak zdlouhavý, žádné zvraty se nekonaly, protože z náznaků je každý vytuší už mnoho stran dopředu a pak se už jen čeká na potvrzení. Vždy, když se autorka zasekla na nějakém tématu a potřebovala čtenáře trochu probudit a povzbudit, přidala prostě pár popisů mučení černochů, případně sexuální scénu. Za mě zklamání

psychocowboy
07.06.2021 5 z 5

Tohle bílá žena číst nechce, žádná Jane Austenová, ani JIh proti Severu. Tyhle světy známe z literatury jinak, sezonu v Londýně, utrpení otroctví, vyšetřování krvavé vraždy, milostné vztahy.
Všechna smůla se nalepila na Frannie Langtonovou. Včetně peripetie nejzlomyslnější: dostalo se jí vzdělání a ona teď může svůj příběh, který tak strašně nezapadá do kánonu, nejen vyprávět, ale komentovat.
Jsem tu proto, aby se na mě zíralo, říká Frannie ke své účasti u soudního přelíčení, ale nikdo ten pohled nevydrží dlouho.

tweed
13.05.2021 2 z 5

Ach, to bylo ÚNAVNÉ!
Stylem, šnečím dějem a "aha, to mělo být překvapení?" zápletkou/zápletkami mi to dost připomínalo knihu Mořská panna a paní Hancocková, takže pokud jste pannu milovali, doporučuji (+ vice versa). Já jsem ji však zahodila a Frannie bych zahodila taky, kdybych to nečetla společně s mou kamarádkou.
Počet sympatických postav: 0
Emoce: 0

RebeccaLynn
23.04.2021 3 z 5

Ze začátku jsem byla knížkou nadšená. Příběh je rozhodně zajímavý a chytne vás. Navíc má autorka opravdu krásný styl, plný originálních a trefných metafor. Nakonec mi ten příběh přišel trochu zdlouhavý a dočítala jsem "rychločtením".

eva3992
11.01.2021 5 z 5

Příběh z roku 1826, kdy celý Londýn čeká na rozsudek o Frannie, která má být odsouzena za dvojnásobnou vraždu svých pánů, kterým sloužila. Všichni ji označují za otrokyni, děvku a vražedkyni. Frannie vzpomíná na svůj život a poodkrývá tajemství, co se tenkrát vlastně stalo.

Tak tohle bylo úžasné, nemohu to popsat jinak. Příběh byl plný závažných témat jako rasismus, otroctví, homosexualita, závislosti, postavení žen ve společnosti a to vše kolem roku 1820. Bylo tam tolik nespravedlnosti, že se mi chtělo při čtení křičet. Knížka ve mně vyvolala celou škálu emocí a silně mě zasáhla. Každou stránku jsem dychtivě četla a hltala každý řádek.

Navíc je knížka napsána nádherným jazykem. Jsou zde slovní obraty a přirovnání, které se jen tak nevidí. Perla vedle perly. Na to, jak vážná témata v knize jsou, tak je to psáno až poeticky a mile. Vše pěkné a to, co mě zasáhlo, jsem si chtěla vypsat a pak jsem si uvědomila, že bych musela vypsat polovinu knihy. Čtení jsem si naprosto užívala.

Vůbec bych netipla, že je to autorčina prvotina. Kniha je propracovaná do detailů a opravdu skvěle napsaná. Škoda, že není více vidět, myslím, že by si právem zasloužila více pozornosti.

kaja77
01.12.2020 4 z 5

Kniha byla jiná, než jakou jsem měla představu/dojem vycházející z obálky a popisku. Nebylo to čtení, které bych přímo hltala, ale bylo to poměrně šokující seznámení se s rasistickou společnosti, bílých (lepších) lidí 19.století. Kniha řeší nyní módní témata jako milostný vztah stejného pohlaví, rozdíly mezi rasami apod. Celý příběh je třeba sestavit si střípek po střípku z útržků vzpomínek a vyprávění mulatky Fran, která ve vězení vzpomíná na svůj život na Jamajce, po příjezdu do Londýna, v domácnosti bílých lidí atp. Zajímavé pro mně byly i informace o kladném vztahů dam k opiu

SlamLenka
04.11.2020 5 z 5

Frannie nedostala moc příležitostí k tomu, aby svůj život řídila sama – a začalo to vlastně už jejím narozením. Dnes, kdy stojí přes londýnským soudem a čelí obvinění, že jako sloužící zavraždila svého pána i paní Benhamovi, už jí nezbývá nic jiného, než aby svůj příběh vypověděla. To je tedy Vyznání Frannie Langtonové.
Narodila se na Jamajce. Zdálo by se, že jako mulatka měla vlastně štěstí, když nemusela dřít na plantáži a už jako dítě se dostala k posluhování v domě pana Langtona. A co víc: dokonce se jí tam dostalo té výsady, že se naučila číst a psát! Jenže ačkoli si čtení nesmírně zamilovala, gramotnost jí přinesla i mnoho temných chvil. Jestli Frannie za něco cítí vinu, tak právě za tohle. A kdyby ji Panibella nenaučila číst, nikdy by k ničemu takovému nedošlo…
Langton Frannie nakonec zavezl do Británie, kde ji nechal u Benhamových. A tak začala sloužit jim. Nechtěla to, ale bylo rozhodnuto za ni, jako již mnohokrát dříve. Postupně si však paní Benhamovou oblíbí a zdá se, že ona ji také. A jak by Frannie mohla zabít někoho, koho milovala?
Černoška (nebo jako v tomto případě mulatka) v Británii 20. let 19. století mohla být vlastně jen služkou nebo prostitutkou – na tom ani fakt, že umí číst a psát, nic moc nezměnil. Ostatně postavení žen bez ohledu na barvu jejich pleti bylo tehdy obecně nevalné a tak sledujeme, že ani dobře si žijící paní Benhamová za sebe zrovna moc sama rozhodovat nemůže.
Kniha je rasismem a genderovou nerovností stejně nasáklá, jako z ní čpí laudanum. Cítila jsem bezmoc a měla jsem chuť profackovat asi polovinu postav. A nejhorší je, když vás postava štve a zároveň víte, že přesně tak se lidé tehdy chovali. Můžeme se utěšovat, že dnes žijeme v jiném světě, přesto bychom neměli na minulost zapomínat. A je fajn, když nám to někdo v pěkném beletristickém podání naservíruje.

ElikaBendova
17.10.2020 4 z 5

Mohlo to byt asi o 70 stran kratsi. Dej se zbytecne tahnul, ale tema je to neotrele a rozhodne otevre lidem oci. Je skoda ze ta "negerska" nenavist se v te americe tahne od doby kolonializace zacatku 19 stoleti az doposud. Rozhodne doporucuju si precist, protoze poznate historii (vznik) ameriky z trochu jine stranky. Obchod s cernoskymi otroky byl jako kdyz si jdete koupit chleba. nemeli narok vůbec na nic. vlastne skoro ani na zivot. Frannie me prekvapovala a az do sameho konce jsem netusila jak to s ni skonci. Prekvapila me jak tou laskou tak i svou rodinnou situací

Štítky knihy

Londýn otroctví rasismus trest smrti rasová diskriminace odsouzení nevinného

Autorovy knížky

Sara Collins
jamajská, 1972
2020  74%Vyznání Frannie Langtonové