Vyznání Frannie Langtonové

12. září

Přiznám se, že zdejší průměrné hodnocení mě zaskočilo. Možná je to dáno tím, že čtenáři přede mnou očekávali nabitý děj a dostali tuhle knihu.
Ano, příběh je pomalý a zvraty celkem předvídatelné. Krása téhle knihy ale spočívá především v příběhu, který nese. Je skvělé, že se o rasových problémech píše čím dál častěji, protože si člověk uvědomí, že plno věcí, které se staly před téměř 200 lety se dnes s drobnou obměnou stále dějí.

26. července

Knihu jsem dočetla, ale měla namále. Děj byl jistě zajímavý, ale taaak zdlouhavý, žádné zvraty se nekonaly, protože z náznaků je každý vytuší už mnoho stran dopředu a pak se už jen čeká na potvrzení. Vždy, když se autorka zasekla na nějakém tématu a potřebovala čtenáře trochu probudit a povzbudit, přidala prostě pár popisů mučení černochů, případně sexuální scénu. Za mě zklamání

07. června

Tohle bílá žena číst nechce, žádná Jane Austenová, ani JIh proti Severu. Tyhle světy známe z literatury jinak, sezonu v Londýně, utrpení otroctví, vyšetřování krvavé vraždy, milostné vztahy.
Všechna smůla se nalepila na Frannie Langtonovou. Včetně peripetie nejzlomyslnější: dostalo se jí vzdělání a ona teď může svůj příběh, který tak strašně nezapadá do kánonu, nejen vyprávět, ale komentovat.
Jsem tu proto, aby se na mě zíralo, říká Frannie ke své účasti u soudního přelíčení, ale nikdo ten pohled nevydrží dlouho.

1 13. května

Ach, to bylo ÚNAVNÉ!
Stylem, šnečím dějem a "aha, to mělo být překvapení?" zápletkou/zápletkami mi to dost připomínalo knihu Mořská panna a paní Hancocková, takže pokud jste pannu milovali, doporučuji (+ vice versa). Já jsem ji však zahodila a Frannie bych zahodila taky, kdybych to nečetla společně s mou kamarádkou.
Počet sympatických postav: 0
Emoce: 0

23. dubna

Ze začátku jsem byla knížkou nadšená. Příběh je rozhodně zajímavý a chytne vás. Navíc má autorka opravdu krásný styl, plný originálních a trefných metafor. Nakonec mi ten příběh přišel trochu zdlouhavý a dočítala jsem "rychločtením".

3 11. ledna

Příběh z roku 1826, kdy celý Londýn čeká na rozsudek o Frannie, která má být odsouzena za dvojnásobnou vraždu svých pánů, kterým sloužila. Všichni ji označují za otrokyni, děvku a vražedkyni. Frannie vzpomíná na svůj život a poodkrývá tajemství, co se tenkrát vlastně stalo.

Tak tohle bylo úžasné, nemohu to popsat jinak. Příběh byl plný závažných témat jako rasismus, otroctví, homosexualita, závislosti, postavení žen ve společnosti a to vše kolem roku 1820. Bylo tam tolik nespravedlnosti, že se mi chtělo při čtení křičet. Knížka ve mně vyvolala celou škálu emocí a silně mě zasáhla. Každou stránku jsem dychtivě četla a hltala každý řádek.

Navíc je knížka napsána nádherným jazykem. Jsou zde slovní obraty a přirovnání, které se jen tak nevidí. Perla vedle perly. Na to, jak vážná témata v knize jsou, tak je to psáno až poeticky a mile. Vše pěkné a to, co mě zasáhlo, jsem si chtěla vypsat a pak jsem si uvědomila, že bych musela vypsat polovinu knihy. Čtení jsem si naprosto užívala.

Vůbec bych netipla, že je to autorčina prvotina. Kniha je propracovaná do detailů a opravdu skvěle napsaná. Škoda, že není více vidět, myslím, že by si právem zasloužila více pozornosti.

1 01.12.2020

Kniha byla jiná, než jakou jsem měla představu/dojem vycházející z obálky a popisku. Nebylo to čtení, které bych přímo hltala, ale bylo to poměrně šokující seznámení se s rasistickou společnosti, bílých (lepších) lidí 19.století. Kniha řeší nyní módní témata jako milostný vztah stejného pohlaví, rozdíly mezi rasami apod. Celý příběh je třeba sestavit si střípek po střípku z útržků vzpomínek a vyprávění mulatky Fran, která ve vězení vzpomíná na svůj život na Jamajce, po příjezdu do Londýna, v domácnosti bílých lidí atp. Zajímavé pro mně byly i informace o kladném vztahů dam k opiu