Vymeňte kvetom vodu
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482104/bmid_vymente-kvetom-vodu-97B-482104.png
4
516
516
Violette Toussaintová je správkyňou cintorína v malom mestečku Bourgogne. Osamelosťou však netrpí – spoločnosť jej okrem zriedkavých i pravidelných návštevníkov robia aj ďalší zamestnanci cintorína a miestny kňaz. Zastavia sa u nej na kus reči, na kávu či občerstvenie, delia sa s ňou o zážitky, pomáhajú jej a vnášajú do jej života veselosť. Jedného dňa Violettin bezpečný stereotyp naruší príchod Juliena Seula, mladého policajného komisára, ktorý pátra po tom, prečo má byť popol jeho matky rozsypaný na hrobe neznámeho človeka a nie uložený vedľa jej manžela. Čoskoro sa ukáže, že hrob patrí matkinmu dávnemu milencovi a príbeh utajenej lásky úzko súvisí s Violettiným vlastným tajomstvom. Podarí sa jej vysporiadať s bremenom minulosti? A dovolí láske, aby zmenila jej pokojný život?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
Changer l'eau des fleurs , 2018
více info...
Přidat komentář
To byla tak nádherná kniha! Zaujala mě obálkou a názvem a ank trošku jsem nevěděla, co čekat. Už dlouho jsem nečetla nic tak napínavého a už dlouho jsem nedala přednost posledním stránkám knize před spánkem. Tady se to ale stalo. Ano, odehrává se tam, možná pro někoho, zbytečná lovestory, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hrozně smutná kniha, ale zároveň plná naděje s chutí žít. Přijde mi hodně typově jako Eleanor se má vážně skvěle, ale tu jsem si také zamilovala. Strašně moc se mi líbila hlavní postava Viollet, už dlouho jsem si tolik nezamilovala nějakou postavu. Nemám co víc. Už teď vím, že na konci roku bude tahle kniha to nej, co jsem během roku četla. Kniha je smutná, ale zároveň hezky pohladí.
"Já si myslím, že dědictví by nemělo existovat. Myslím, že bychom všechno měli dát lidem, které máme rádi, když žijeme. Čas i peníze. Dědictví vynalezl ďábel, aby se rodiny roztrhaly. Věřím jen v dary za života, ne na sliby."
Výborný téma, neotřelý nápad, ale tak často zmrhané patosem, zbytečným lovestory a pro autorku utajenou pravdou, že méně je často více...
Karikatura muže, jehož vysochala "jeho děvka matka", Filipa Dušičky na sebe nabalí další životní zkrachovalce a jediný, kdo v sobě (nebo nad sebou?) najde sílu přežít se ctí je Violetta...
Kdo dočtete, jistě na příběh nezapomenete. Patří do kategorie pro čtenáře, co hodně jedou na emocích a nevadí jim patos.
Stěžejní téma je neotřelé, ale mělo se daleko víc držet myšlenky, že i obrovská životní ztráta, se dá s dobrými lidmi kolem sebe přežít a vyhrabat se skoro z každé životní sra*ky!
Jenže tu se k hořké a bolavé realitě občas přisype přeslazený románek a míchání linek a časů, co se mi hodilo do Výzvy, všemu taky moc nepřidá.
Ještě, že mi jedna velice dobrá duše zde, příběh věnovala! Papír by asi hodně brzy letěl do rohu.
Ani uchopodání pro KTN mi zprvu nepřišlo ideální.
Hana Benešová má v hlase tolik emocí, že ještě zvýrazní negativa. Nakonec jsem si však zvykla a to lepší z příběhu mě vtáhlo natolik, že poslechu ani trochu nelituji!
Rozhodně zajímavá zkušenost, stejně jako Klub nenapravitelných optimistů, co mi dal zabrat ještě daleko víc :o)
3/4
Knížka láskyplná, knížka bolesti a smutku, knížka z prostředí, kde slzy a smutek provázejí člověka. Správkyně hřbitova dokázala zmírnit bolest pozůstalých svou laskavostí a pochopením. A co ona sama? Dokáže někdo pomoci jí?
Neříkám, že se mi všechno líbilo, ale život umí dělat kotrmelce. Milá Viollete, jsi pětihvězdičková.
První polovina byla velmi zajímavá. Správkyně hřbitova. No to je výzva! Pomalé, filozofické tempo mně vyhovovalo.
Množství životních mouder jsem nasávala jako motýl květinu. Fakt mě bavil jednoduchý a rutinní hřbitovní život.
Otevřenost - káva byla uvařená, a každý mohl přijít a nalít si, i když byla pryč, třeba na zahrádce.
Ale pak jsem začala čtenářsky trpět.
Když ten prevít Dušička začal vyšetřovat a pátrat, jeho pohled na minulost, jeho přítomnost, do toho objevený deník, tajný život Irene, současnost, a daleká minulost a blízká minulost Vielette, pak vzpomínky milenky a zamotaná motanice všech dokupy.
Kapitoly nejsou označené o kom a kdy se odehrávají, takže tipovačka:
"Hm, kde se právě nacházím? Minulost? Přítomnost? Kde jsem a s kým???"
A stále si vykají po vášnivé noci.... Ježda!!!
Přečetla jsem jedním dechem. Příliš mnoho bolesti na jeden lidský život. Přesto je knížka optimistická.
Krásná obálka je jen začátek.
Mnohavrstevný román mě obejmul jako teplá deka. Ze začátku jsem si jím nebyla úplně jistá, ale pak mě omotal a několik dní nepustil.
Po dočtení cítím smutek nad celým příběhem, zadrnkal mi na emoce, ale i naději, kterou autorka nešetřila. Stejně jako smrtí, jako nedîlnou součástí života.
Hlavní hrdinku Violette jsem si zamilovala a nejraději bych ji v průběhu čtení adoptovala, nebo aspoň obejmula.
Krásný román z nevšedního prostředí, kdy ani za půlkou netušíte, o čem budou další stránky.
Krásný příběh na zajímavé téma odehrávající se na hřbitově a osudné propojení lásky a smutku.
Tohle byla hodně zvláštní kniha. Nejdříve jsem knize moc šancí nedávala a nechápala jsem, co na té knize všichni mají. Ale pak se to tak rozjelo, že nešlo přestat číst. Ale doporučuju, nečíst rychle, je potřeba nad knihou přemýšlet. Prolíná se smutek s radostí, láska s nenávistí, tragédie i štěstí. S hodně myšlenkami se ztotožňuji. Asi kniha není určená pro každý věk, chce to mít určité životní zkušenosti, aby člověk pochopil. Oblíbila jsem si postavu Saši a Juliena.
Krásná kniha, kde je obrovské množství lásky a smutku. V dnešní zkratkovité a digitální době je úžasné číst tak mnohoslovné dílo. Prvních několik stran jsem byla překvapena proč je kniha tak chválena, ale později jsem pochopila a poplakala jsem si. Velké množství krásných slov o lásce, přátelství, smutku, naději - tedy o životě.
Napadlo mě, že je krásné být pohřben na takovém hřbitově, kde je správcem Violette.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla za srdce...Plná lásky, krásy i bolesti a naděje. Po zpočátku banálním příběhu, kniha chytá gradaci a vyvrcholí i zčásti kriminální zápletkou s překvapivým odhalením. Je to kniha u které se smějete, dáváte jí za pravdu i pláčete...Mohu jen doporučit!
Po pomalém rozjezdu děj gradoval, osudy se proplétaly a takový konec jsem vůbec nečekala. Je to kniha, na kterou budu dlouho myslet.
Teda tak to bylo něco! Zpočátku kniha působila jako naivní oddychovka, ale postupně nabrala směr a rychlost. Jsem nadšena, určitě si přečtu další knihy autorky.
Krásné, smutné, nadějné, plné života a květin na místě, kde ho nikdo nečeká. Jedna z nejhezčích knih, které jsem za poslední dobu četla. Mně kniha vyloženě sedla a určitě bych ji doporučila k přečtení.
Na SR vyšlo ako Vymeňte kvetom vodu. Máme tu postavu Violette Dušičkovej, ktorá pracuje ako správkyňa cintorína v malom mestečku a slúži ako katalyzátor na stretnutia, spovede, slzy aj smiech rôznych návštevníkov. A čo sa udeje, a aké traumy z minulosti vyplávajú na povrch, prezrádzať nebudem, nechám to na čitateľovi. V niečom mi to pripomínalo od Burbery S eleganciou ježka a jej Reneè, avšak do tejto knihy som sa začítala až k polovici (dôkaz, že niektoré knihy netreba odkladať po prvých kapitolách). Celkovo fajn, relaxové čítaníčko. Téma cintorínov a smrti mi sadla práve na dušičkové čítanie začiatkom novembra. Ale nebojte, nosnou myšlienkou smrť nie je, je to o láske!
Silná, překvapivá kniha, která začíná pomalu, téměř banálně - až jsem začala přemýšlet: "Stojí to za to?“ Ale pak se stává složitější, hutnější, nepředvídatelnější a nakonec i překvapivější.
„Svou první zahrádku jsem měl v devět letech. Metr čtvereční květin. Matka mě je naučila sázet, zalévat, sklízet. Cítil jsem, že se jí to líbí. Pořád mi říkala: Neposuzuj den podle úrody, ale podle semínek, která seješ.“
Příběh hodně zajímavý, čtivý, ale zbytečně rozsáhlý a překombinovaný ( hlavně příběh Irene a Gabriela )
Viollette sympatická i její povolání a prostředí hřbitova mě hodně zaujalo a líbilo se mi.
Čemu se musím smát je překlad některých jmen a hlavně některých příjmení:):)
Na konci překvapení
Po dlouhé době opravdu skvělá kniha, která má lásku, trápení, tajemství a díky hřbitovu i trochu toho tajemna.
Je to trochu přeslazené a kýčovité, ale zároveň je to hezky napsané, čte se to samo, přestože jde o poměrně rozsáhlý román.
U téhle knížky budete trnout, budete se bát. Budete se vztekat. Budete si zoufat. Budete zvědaví. Budete hladově otáčet jednu stránku za druhou. Budete brečet, a hodně. Budete naštvaní. Budete ji chtít dočíst a zároveň nebudete. A budete doufat. S každou otočenou stránkou, s každým slovem. Snad vás tato kniha pohltí tak, jako pohltila mě.
Hvězdičku dolů dávám za nedotažený překlad a korektury. Je škoda, že právě tohle rušilo tak krásný příběh.
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Kniha byla pro mne docela zklamání. Na rozdíl od Zapomeňte na neděli mne moc nebavila. Docela jsem se do čtení nutila. Pribeh byl zajímavý, ale nelíbilo se mi zpracování. Bylo tam plno zbytečných, až nudných momentu, bez kterých by se kniha obešla. Také jsem se ztrácela v ději a musela přemýšlet o jaké době a o kom se zrovna mluví.