Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Nové vydání nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se v 60. letech stal spisovatelskou ikonou květinových dětí. Kesey vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který radši než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla života. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Nezkrotný McMurphy se jí postaví i za cenu té nejvyšší oběti, aby svým spolupacientům (spoluvězňům) dokázal, že vnitřní svoboda je nezcizitelná. Filmová adaptace režiséra Miloš Formanovi z roku 1975 získala pět Oscarů (Přelet nad kukaččím hnízdem).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest , 1962
více info...
Přidat komentář
Nemohu hodnotit jinak než 5, film znám a lituji, že jsem ho viděl dřív, než jsem četl knihu... Super počtení, hrozně rychle to uteklo. P. S. : Kombajn všechny dostane
Někdy čtu knihu s radostí, baví mě každá stránka, děj se skládá jako leporelo, některé pasáže si přečtu pomalu ještě jednou. A tak tomu bylo i s touto knihou. Prostě mě bavila a držela jsem těm vzbouřencům palce. Plný počet bodů!
Řekla bych, že kniha ma to nejlepší z knihy a film to nejlepší z filmu.
Jako první jsem viděla film a ke knize jsem se dostala až teď po letech.
Vždy stojí za to bojovat,i za cenu nejvyšší.
Kombajn asi nakonec semele většinu z nás, i ty nejvíce svobodomyslné. Někteří se vzbouří, ale Kombajn bude vždycky mocnější.
Vyjímečné dílo, nádherně zfilmované...v tomto případě je oboje špička a pěkně se obě díla doplňují. Zatímco ve filmu sledujeme hlavně Murphyho počínání a dění kolem, v knize vše pozorujeme z pohledu náčelníka. Sestra je samozřejmě v obou případech stejně úděsná, knížka která musí nadchnout kohokoliv s liberálním myšlením a neuvěřitelně štvát vyznavače "tradičních hodnot".
Poslechnuto jako audiokniha a srovnáváno s filmovým zpracováním od M. Formana. Každopádně skvěle napsané postavy, události a dobře popsané psychiatrické diagnózy, včetně nemocničního režimu. Já jsem si to užil, vždy, když jsem u toho vařil :D Doporučuji!
Výborný Roman s psychytricke léčebny natočen podle ní byl oskarovy film od Miloše Formana přeled prez kukavci hnízdo. Údajně napsaný pod lsd
Musím říci, že rozhodně výborně napsaná kniha, postavy mají vývoj, příběh místy překvapí a místy mrazí.
Přiznám se dobrovolně, že do této doby jsem nevěděla, že Přelet nad kukaččím hnízdem je podle slavného románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven.
Ale teď už to vím ️
Román z prostředí psychiatrické léčebny, který odráží moderní společnost a je úvahou o hranici "normálnosti" a "šílenstvím".
Kdo určuje pravidla? Jak moc nás ovlivňuje společnost?
Nabízí se srovnat knížku s filmem. Osobně jsem měl z obého stejný pocit, což bych připsal rozhodně Formanovi k dobrému. A ten pocit byl takový, že lidem s depresemi rozhodně nepomůže. Pro ty vyrovnané je to ale skvělá četba, ve které můžete hledat hlubší myšlenky (a najdete je tam), anebo jen nechat příběh běžet a i to uspokojí.
Do psychiatrického zařízení přijde drzý McMurphy, člověk, který na jednu stranu potřebuje krotit kvůli násilnickým sklonům, na stranu druhou by mu neuškodila spíše věznice či nucené práce, ze kterých se svojí skromnou hrou na blázna vymanil. Román popisuje dopad McMurphyho na celkový chod léčebny. Příběh je vyprávený z pohledu jednoho chovance, pana Bromdena, obrovitého indiána a pravděpodobně schizofrenika, který předstírá hluchoněmost, což mu umožňuje nepozorovaně sledovat dění v zařízení jak mezi pacienty, tak mezi personálem.
Knihou proplouvají Bromdenovy vize, jeho halucinace, které ho odtrhávají od reality. Do děje jsou tyto vize zakomponovány velmi pečlivě, občas člověku přijde, jako by to nebyly ani představy.
Něžný ¡SPOILER!: velmi jsem ocenila jak se postava Bromdena za celou knihu vyvinula, od docela maličkého člověka, který se bojí „vlastního stínu“ až po člověka vědomého si sám sebe a vlastní velikosti.
Konec prozrazovat nechci, nicméně i přesto, že to nebyl klasický happy end, z něho mám pocit, že to tak mělo být, rozhodně nebyl nějak odfláknutý, ani zbytečně natažený. Prostě tak akorát.
Kniha samotná se četla velmi dobře, přes prvních pár stránek jsem se musela prokousat, avšak dál se četla prakticky sama.
Úžasný román. I když asi dost ublížil vnímání psychiatrických zařízení veřejností… Četla jsem až poté, co jsem film viděla nejmíň 10x, tak snad nejsem při hodnocení moc ovlivněná Formanem.
Silný příběh, bez debat. Člověk tak nějak dopředu ví, co se stane a že to nebude veselé.
Přesto se mi kniha nečetla úplně snadno, asi dvakrát jsem ji chtěla vzdát. Styl psaní mi ze začátku úplně nesedl, byla jsem leckdy zmatená, co jsou jen představy a co skutečnost, či jak to vlastně je.
Scény s McMurphym a Ratchedovou mě ale bavily, dobře jí to dával sežrat. Líbilo se mi, jak znovu vléval život do žil kolikrát zcela letargickým pacientům, jak drželi při sobě, jak bylo z příběhu cítit, jak těžké je se vymanit z takového léčebného vězení, byť život by mohl plynout úplně jinak.
Konec byl velice silný.
Zkrátka pěkná a dobře napsaná kniha, jen jednu hvězdu ubírám za to, že jsem se nad ní málem zadusila.
Přečteno do čtenářské výzvy. A opravdu to byla výzva. Dost jsem se nad stránkami trápila, nebavilo mě to, nedokázala jsem udržet pozornost. Podle hodnocení jsem čekala příběh, který chytí a nepustí od samého začátku. Bohužel mě to nechytlo ani později. Zkusím filmové zpracování, které jsem zatím neměla možnost shlédnout.
Od knihy jsem toho příliš neočekával, přeci jen se nejedná o autora nebo žánr, který bych vyhledával, a musím bez mučení přiznat, že po dočtení jsem cítil obrovskou úlevu, že mám tenhle boj za sebou.
V knize se něco pořádného začne dít zhruba tak po dvou třetinách celého vyprávění, do té doby je to jen změť popisu a nesmyslných halucinací vypravěče, takže vlastně vůbec nevíte, jestli to, co říká, se skutečně děje. Neustále mluví o mlze a elektrických obvodech ve zdech, nevím, jestli jsem jen příliš omezený, abych za těmito věcmi viděl nějaký smysl, nebo jsou tam čistě jen proto, že je vypravěč "na hlavu".
Co se týče hádek Velké sestry a McMurphyho, očekával jsem ostřejší střety, výměny názorů, alespoň nějaké silnější náznaky dramatizace a zápletky, ale bohužel, v tomto případě zůstal autor zbytečně při zemi.
A abych nezapomněl na film, ten bych snad raději neviděl...
Kolem a kolem, kniha odkrývá zajímavé téma a zápletku, bohužel však na příliš mnoho stranách. Pochybuji, že si tento příběh někdy znovu přečtu.
Sice má jen 338 stránek, ale stejně bych jich ještě pár ubral. Jinak dokonalost - náčelník je citlivý chlápek, takže jeho pohled na dění a okolnosti mají úplně jiný rozměr.
Geniální dílo. Velmi citlivě napsané. Skrývá v sobě beznaděj, hluboké myšlenky a skryté významy, stejně tak jako úsměvné momenty. Doporučuji všem.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
2010 | Vyhoďme ho z kola ven |
1999 | Tak mě někdy napadá |
2003 | Námořníkova píseň |
1996 | Skříňka s démonem |
2006 | Zápisky z lochu |
S hodnocením této knihy mám problém. Vím, že se mnoha lidem líbila, ale můj vztah je k ní velmi ambivalentní.
Příběhy s tematikou duševních nemocí jsou vždy smutné. Tento se tím nijak neliší, ale jak tomu tak bývá, i blázni mají smysl pro humor. Ken Kesey napsal tento román s jemným humorem, ke kterému dochází na pozadí tragédie. V čem titul vynikal, byla rozhodně přesná charakteristika jednotlivých postav. Kdyby nebyla dobře zpracovaná, nic by uvnitř nefungovalo. První část nám díky ní připravuje půdu pro události, jež se teprve odehrají.
Styl vyprávění byl nevšední, ale zajímavý. V první části jsem s ním dost bojovala, nicméně pak jsem si na něj zvykla. Vše bylo vyprávěno z pohledu jednoho z pacientů, takže se nejednalo o zrovna věrohodného vypravěče, což je v rámci námětu jen dobře. Mým hlavním problémem ale bylo, že se vše dalo do pohybu až za polovinou a začíst jsem se zpočátku nemohla. Také jsem čekala o něco více vyostřenější výměny názorů mezi Velkou sestrou a McMarphym.
Jsem ovšem ráda, že jsem si titul přečetla. Jen na mě neudělal tak velký dojem, jak jsem původně doufala.