Vycpávač zvířat

02.01.2020

Soubor povídek od dobrého autora fantasy a sci-fi. Střídají se povídky kratšího a delšího pojetí. Autor skvělou formou ukazuje a popisuje věci, které Vás donutí se zamyslet. Celkově je to kniha líbivá a neurazí snad nikoho. Kdo má rád dobré povídky a rád si zkrátí sem tam cestu vlakem dobrým čtením, jen doporučuji.

20.01.2019

Kniha s lákavým obalem a připitomělou anotací… Tenhle soubor povídek (relativně) známého polského autora bych rozdělila na dvě části: na krátké jednohubky a delší povídky. Zatímco první skupina jsou pouhé anekdotky, které budou mít i v mé paměti omezeného trvání, většina z obsáhlejších příběhů mě dokázala hlouběji oslovit.
Nejvíce na mě zapůsobil antiutopický „Víkend ve Spezeku“, následovaný „Vlčí vánicí“ z čtenářsky atraktivního prostředí U-bootu. Té těsně šlapalo na paty setkání s mimozemšťany ve „Farewell blues“, společně s lehce schizofrenním a hodně mrazivým „Buran vane z druhé strany“, nezaostal ani ostrý „Loisettin polibek“. Z kratších povídek nejlépe pobavila hned ta první, hororový vtípek „Koníček tety Konstancie“, zbývající stručné texty bych klidně oželela výměnou za jednu dlouhou povídku.
Nejsem zklamaná, ale možná má očekávání ohledně tohoto spisovatele byla malinko vyšší. Pochvalu si zaslouží překlad, redakční práce a již zmíněná roztomile znepokojivá obálka (nečíst knihu před lety, hned bych ji šoupla do ČV). Celkově hodnotím 75%, konkrétnější cifry a dojmy najdete pod jednotlivými povídkami.

25.01.2018

Soubor šesti delších povídek, které autor napsal do tematických antologií a sedmi krátkých, které byly určeny do novin jako příloha. Díky tomu jsou texty různorodé a pouze téma zrůdné absurdity totalismu se zde v různých obměnách opakuje.
Silnou stránkou je bezesporu autenticita prostředí, za kterou může tvůrčí pečlivost při studování materiálů. To se projevuje především v delších textech, z nichž nejvíce vynikají Farewell Blues, Víkend ve Spezeku a Vlčí vánice. Tady často zamrzí rozsah, protože nápady bych klidně uvítal i v románové podobě. Naproti tomu v sedmi klasických short stories předvádí spisovatel cit pro pointu a nadsázku, což se dneska zdaleka nevidí tak často, jak by si jeden přál.
Jarosław Grzędowicz tak podle mě odvedl poctivý kus práce. Nevyžívá se v novátorství ani jazykolamech, díky čemuž jsou jeho povídky jasné a srozumitelné kterémukoliv čtenáři. Přitom není nouze o smysluplná témata a originální myšlenky. Sice vás nedostane do kolen, ale klobouk smeknout přiměje.

12.11.2016

Po dílech autorů "západní" národnosti, nebo alespoň stylu psaní, je tento soubor povídek velmi osvěžující. Autor se nebojí pracovat s odkazy naší totalitní minulosti (hlavně ve Víkendu ve Spezeku) a vytvářet příběhy alternativních a budoucích světů, které byste zažít asi nechtěli. Nechci říkat, že jsou Orwellovsky laděné, protože ani nejsou. Autor vytváří příběhy, kde je naše realita jen jemně posunutá a o to jsou příběhy působivější.

Samozřejmě vás nehodlám děsit předem, kniha je velká a povídek jiného typu je tam mnoho, obzvláště miloučká je povídka Vycpávač zvířat, po které je soubor pojmenovaný.

15.04.2016

Pro mě byly nejlepší povídky 1. Loisettin polibek, 2. Víkend ve Spezeku, 3. Farewell Blues. Z krátkých pak 1. Vycpávač zvířat, 2. Nutná sebeobrana, 3. Benátský masopust. Každopádně jsem nečekal, že mě bude kniha tolik bavit. Pro mě, zatím v tomto roce, nejlepší čtení...

21.06.2015

Nejvíce mě zaujaly povídky z ranku historické fantasy Vlčí vánice z prostředí německé ponorky a Buran vane z druhé strany z komunistické Sibiře. V paměti utkví i Víkend ve Spezeku. Krátké povídky jsou průměr (nenadchnou ani nezklamou). Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.

25.03.2015

Velké překvapení... Přestože mají polští autoři fantasy a sci-fi slušné renomé, z neznámých důvodů jsem pochyboval o kvalitách této knihy. A jak slepý jsem byl. Povídky bych rozdělil do dvou skupin. V té první se nalézají skutečné rychlovky na pár stránek, jejichž úkolem je ohromit čtenáře až šokující pointou, která vyplave na povrch posledním odstavcem či větou. Bližší mi ovšem byla skupinka druhá, ve které se nalézaly povídky se složitěji vystavěným příběhem, hlubším propracováním charakterů a, pokud to vůbec jde, ponurejším a ponurejším prostředím. Deprese, zmar, úzkost jsou vůbec emoce, které se autor ve vás snaží probudit. A je třeba říct, daří se mu to...
PS: Nejlepší povídky - Loisettin polibek, Buran vane z druhé strany, Víkend ve Spezeku

02.11.2014

Velice kvalitní sbírka povídek. Bavily mě jak ty dlouhé, tak ty kraťoučké. Originální zápletky a styl který je velice čtivý. Ačkoliv zrovna nemusím žánr sci-fi, tak tady jsem ho vyloženě hltala a do budoucna si ráda přečtu něco dalšího z autorovy tvorby. Nejvíc mě oslovila povídka Buran vane z druhé strany, skvěle vykreslené střetnutí dvou různých realit.

01.10.2014

Kratší povídky mne zas až tolik nezaujaly ale ani neurazily. Povídku Hodinář a lovec motýlů jsem dokonce nedočetla. Ale z povídek, které se nějakým způsobem zabývaly nedávnou minulostí, přítomností či možnou blízkou budoucností, mne až mrazilo.A rozhodně za to nemohlo fantaskní či hororové téma. Realita je mnohdy děsivější než fikce.Povídku Víkend ve Spezeku nebo Farewell Blues si budu pamatovat dlouho.