Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vtiposcifilo-z/s-ofie je oduševnělá sbírka patnácti bizarních občasto humorných sci-fi povídek a mnoha různorodých myšlenek (z let 2007-15), které by se měly rozběhnout do světa. Velká část povídek reflektuje, jaká by mohla být budoucnost společnosti v závislosti na naší dnešní volbě. A myšlenky jsou 1. předkrm Wortysova celoživotního filo-z/s-ofického díla a zahrnují témata mj.: městské samorosty, smysl veškerého života, přímá demokracie, mnohobytosti, svobodná vůle, permakultura, epistemologický anarchismus, subkultury, Všeobsažný princip, kazítka, platnostismus, ideální společnost... Tato kniha chce raději cestovat mezi čtenáři, než být lapač prachu v knihovně. A vznikla s pomocí samotných čtenářů prostřednictvím crowdfundingové platformy Startovač.cz. Nejlevněji lze knihu koupit zde: http://www.librix.eu/cz/books/detail/vtiposcifilo-zs-ofie-1041/...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/273828/vtiposcifilo-z-s-ofie-predkrm-povid-zxF-273828.jpg 3.65
Žánr:
Povídky, Sci-fi, Filozofie
Vydáno:, vlastním nákladem, Knihovnicka.cz
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek

Přidat komentář
sebastian7479
03.12.2018

Doplnění komentáře od Singularis:
Co se týče názoru, že povídková část knihy má „zoufale nepřehlednou organizaci témat“, tak rejstřík témat k povídkám by sice mohl být zajímavý, ale byl by nad rámec zvyklostí. Podle mě je dostačující, že každá povídka má své místo v obsahu a svůj krátký úvod obsahující hlavní témata, která jsou ve většině případů i v názvech. :)

A z kratičkého úvodu té jednostránkové miniatury s metaforickým názvem „Co zapálit na poušti?“ je patrné jak téma, tak to, že v případě této slohové práce jsem se musel přizpůsobit jednomu ze zadaných témat. Jinak jsem nechtěl ex post měnit název a navíc je mnoho děl, kde název dává smysl až po jejich přečtení/ zhlédnutí a není to považováno za chybu.

Co se týče názoru, že myšlenková část knihy má „zoufale nepřehlednou organizaci témat“, tak jak už jsem psal a je zde potřeba v této souvislosti uvést, tak rejstřík pojmů měl být původně součástí knihy, ale nestihl jsem ho dokončit včas vzhledem ke crowdfundingovým závazkům, jejichž nebyl součástí. Jinak myšlenková část knihy je rozdělena na podrobnější úvod, dvě "kapitoly" a pět podkapitol, takže úplně nepřehledné to není.

Je však potřeba uvědomit si, že seřadění myšlenek podle času vzniku a ne podle témat, má své smysluplné důvody. A nejde jen o zachycení vývoje mého osmiletého přemýšlení nebo o to, že uspořádání myšlenek podle témat by se neobešlo bez paradoxů či mnoha duplikací, protože myšlenky se obvykle vztahují k více tématům současně.

Asi nejdůležitější podle mě je, že aktuální způsob uspořádání myšlenek podporuje hledání souvislostí, mezioborovost a epistemologický anarchismus/ metodologický dadaismus (o kterém jsme se už veřejně bavili). V úvodu myšlenkové části knihy k tomu píšu mj.: „Za výhodu této formy můžeš mj. chápat, že častá změna témat pomáhá k objevování nových souvislostí.“

Kdybych to rozsekal na tématická uskupení, tak bych jen podporoval přirozenou tendenci člověka vybírat si to, co pasuje do jeho bubliny a tím bych omezil rozšiřování obzorů a mezioborové přemýšlení. Naopak současné uspořádání knihy podporuje kreativní čtení a tím vytváření nových zajímavých myšlenek. Takže aby tvůj názor ve smyslu, že by to rozhodně nemělo být takto uspořádáno, opravdu dával smysl, tak by bylo potřeba dokázat, že nejsem kreativní. Pokud však kreativní jsem, tak kreativitě nějak rozumím a jsem tedy schopný psát tak, aby čtení mých textů podněcovalo kreativní myšlení. To má být jedna z podstat Vtiposcifilosofie.

A zastávám názor, že jakákoliv kniha by měla být hodnocena i z hlediska paradigmatu, ve kterém vznikala, ne jen podle jiného nekompatibilně použitého paradigmatu (které navíc hodnotí i paradigma vzniku), což je prekurzor nedorozumění, které není v mém a předpokládám, že ani v tvém zájmu. ;)

Je pro mě překvapivé, že téže člověk může kritizovat kauzální uspořádání myšlenek a současně mít rád 3D-Mouchodlakovská videa, která se jeví ještě dadaističtěji.

Opravil bych tvrzení „autor předpokládá, že čtenáři budou text číst současně dvěma více či méně protikladnými způsoby“. A to opravení provedu pomocí citace z úvodu knihy: „A než se pustíš do čtení, doporučuji ti povídky nejprve spíše prožít a až při případném druhém čtení se víc zamýšlet (naopak to moc nejde).“ Takže netvrdím, že by čtenáři měli současně používat dva způsoby čtení, ale že je mohou používat postupně. Navíc prožívání a přemýšlení podle mě nejsou nic mimořádného, co by přesahovalo schopnosti obvyklého čtenáře.

"(pravděpodobně bezúčelný) experiment" - Komplementarita (epistemologický rámec) rozhodně není bezúčelná. Vzpomeň si prosím, jak jsi chválil(a) mou myšlenku, že téhož místa se nelze současně dotýkat a současně ho vidět. A podobně je to s prožíváním a přemýšlením: čím víc člověk prožívá, tím méně může přemýšlet a naopak.

Jinak myšlenková nepovídková část nezabírá polovinu, ale spíše třetinu knihy a ty, jak sám/ sama uvádíš, „dvě významnější povídky“ nejsou jen dvě z patnácti, ale svým delším rozsahem představují cca polovinu délky povídkové části, takže mám trochu pocit, že většina knihy se ti ve skutečnosti spíše líbí než nelíbí. :)

K tvému názoru "málokterý čtenář umí s takto vyjádřenými myšlenkami vůbec pracovat, takže tato část je pravděpodobně zbytečná." - Podle mě čtenáři filosofie dokážou přemýšlet v souvislostech. Jen to potřebují opravdu chtít, pokud chtějí se zaujetím číst myšlenkovou část Vtiposcifilosofie. A nemyslím si, že by knihu, která má do názvu zapojené slovo „filosofie“, chtěl obvykle číst někdo, kdo nechce přemýšlet v souvislostech. Navíc jednotlivé myšlenky dávají smysl i zvlášť, takže opravdu nejsou zbytečné. A není náhoda, že doporučuji pomalejší čtení, protože to pak čtenář může třeba o libovolných myšlenkách přemýšlet víc sám a do hloubky.

A nemám rád, když je hodnocení formy výrazněji nadřazováno hodnocení obsahu díla, který se tím dostává do pozadí, i když je ve skutečnosti podstatou díla. Ale i tak děkuji za snahu o dlouhý komentář. ;)

Singularis.mzf
02.12.2018

Kniha se skládá ze dvou velkých částí — povídkové a myšlenkové, obě však spojuje zoufale nepřehledná organizace témat. Vtiposcifilo-z/s-ofie je jako plný nákupní vozík v hypermarketu, plný věcí, které se vám možná jednou budou hodit, ale až je budete potřebovat, nebudete mít šanci je tam najít. Kdo by hledal téma začínajícího spisovatele-dysgrafika (mimochodem, podezřele autobiografické) pod názvem „Co zapálit na poušti?“ Je to škoda, protože v knize jsou skryta i tuze humorná místa, např. nápaditě ztvárněný výklad o automobilech na straně 11: „Výsledkem spalování modifikovaného roztoku mršin je uvolněná energie, která se cíleně mění na pohybovou, což urychluje přesun lidských jednotlivců. To zvyšuje jejich závislost na autech, lenivost a v neposlední řadě je to důvod, proč se děti v roce 3000 o tělocviku budou učit chodit.“

Oproti prvnímu vydání Wesmírného omylu je zde psaní Sebastiána Wortyse vyzrálejší. Ilustrace jsou jednoduché, ale povedené, ta na straně 100 dokonce velice krásná. Autor už tolik nehýří neologismy a „smyšloslovným popisem“, zato se pokouší o jiný (pravděpodobně bezúčelný) experiment, který bych nazval/a „doubleread“; je to cosi jako analogie orwelovského doublethinku aplikovaná na čtení — autor předpokládá, že čtenáři budou text číst současně dvěma více či méně protikladnými způsoby a oběma rozumět a přemýšlet nad nimi. (Příkladem je sám název knihy.) Kromě doublereadu čtení ztěžuje i amatérská sazba textu a použité bezpatkové písmo, díky němuž při čtení ani nemám pocit, že čtu knihu. Dobrému pocitu naopak mírně prospívá zvolený recyklovaný papír, a to nejen ekologicky, ale i esteticky.

Nepřehlednost obsahu knihy symbolizuje i nesrozumitelná změť detailů na pozadí obálky, naopak její celkové barevné ladění je velmi příjemné a povedené, takže se určitě hodí do nejedné knihovničky, navzdory tvrzení autora, že tato kniha nechce být lapač prachu v knihovně.

Myšlenková část, která zabírá skoro polovinu knihy, zřejmě představuje jakýsi náhled do autorova mozku ve formě převážně datovaných myšlenek jako „9. 6. 11: ... || Slova jsou geny textu. || ...“ (Knihu tedy mohu bezpečně doporučit všem, kdo se chtějí dozvědět, nad čím Sebastián Wortys přemýšlel 9. června 2011.) Myslím ale, že jen málokterý čtenář umí s takto vyjádřenými myšlenkami vůbec pracovat, takže tato část je pravděpodobně zbytečná. Užitečná je naopak několikastránková vsuvka nenápadně skrytá v myšlenkové části, která představuje rešerši na téma superorganismů (Sebastián Wortys je nazývá „mnohobytosti“.) v kultuře. Tato rešerše navíc dodává kulturní kontext dvěma významnějším povídkám z povídkové části.

Do závěru knihy, zdá se, Sebastián Wortys exportoval záložky ze svého webového prohlížeče... Zajímavý nápad. Alespoň mohu prohlásit, že se mi líbí jeho vkus.

Zouhee
14.12.2016

Knihu nelze smysluplně okomentovat...lze ji pouze zkusit přečíst. Poprvé, podruhé, co přinese potřetí??
Myšlenky za hranicí šílenství a geniality a mentální rauš.
Kdo si najde a pustí i videa, získá dojem "jiné" dimenze.
Nelze číst naráz, někomu nepůjde číst vůbec, ale stojí za to se aspoň pokusit... :-) :-) :-)

Jan_Moravec
22.11.2016

Kniha si sama říká o zpětnou vazbu. To mi připadá fajn. Navíc většina autorů kvůli penězům drolí své nápady do mnoha knih, ale Wortys je naopak neuvěřitelně shlukuje a každej si v tom asi najde něco svého.

Big Brother blízké budoucnosti, milióny let izolovaný filozofující počítač, vesmírná mediální bublina, spojení lidstva do jednoho těla, fantasy vymyšlené pomocí sci-fi... Nebo využití státního crowdfundingu jako přímá demokracie, nástroj osobního rozvoje i řešení technické nezaměstnanosti a tak

Kdybych měl něco vytknout, tak že ta poslední část je až moc inteligentní a něco pochopí asi jenom nějaký géniové. Ale není to důvod knihu zavrhnout.

Děkuju autorovi, že mi knihu daroval jen za slib, že jí okomentuju do 16.11. :D

divoch
19.11.2016

Kniha je psána humornou formou. Jde o povídky a úvahy na téma bytí asi ve stylu scifi. Některé pasáže jsou velmi napínavé a u některých povídek mi až běhal mráz po zádech, abychom tak skutečně jako lidstvo nedopadli :))

Obsah povídek lze jen těžko popisovat, protože jsou prolnuty různé děje a myšlenky naráz.

Jde o zajímavé úvahy, knihu doporučuji určitě přečíst, i když je psána jazykem, ve kterém jsem se jako nenáročný čtenář často ztrácel. Závěr knihy je doplněn autorovými úvahami a myšlenkami, na mě složitými.

Kniha je doplněna vtipnými ilustracemi autora. Jde o dílo, které se dá rychle přečíst, ale k pochopení je potřeba ji do ruky vzít vícekrát.

Děkuji přesto autorovi za jeho snahu, přemýšlet o naší společnosti z několika různých úhlů pohledu, což bylo pro mne velice zajímavé.