Vstupujem do života

Vstupujem do života https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507941/mid_vstupujem-do-zivota-tlp-507941.jpeg 5 17 17

Štvrtý zväzok Súborného diela sv. Terézie z Lisieux obsahuje 21 modlitieb, ktoré sv. Terézia napísala buď spontánne vo chvíľach smútku či radosti, na povzbudenie svojich spolusestier – noviciek, alebo v rozhodujúcich chvíľach svojho rehoľného života. Podstatnú časť 4. zväzku tvoria Posledné rozhovory Terézie od Dieťaťa Ježiša a Sv. Tváre so sestrami počas jej ťažkej choroby. Úzko nadväzujú na Príbeh mojej duše (Súborné dielo. 1. zv. Bratislava, Lúč 1997) a sú akýmsi jej závetom. Jej „malá cesta“ prekonala víťazne aj túto poslednú prekážku – s odovzdanosťou, dôverou a láskou ide v ústrety svojmu Ženíchovi, ochotná plniť až do konca Božiu vôľu. Terézia ako „dcéra Cirkvi“ obetuje všetky svoje utrpenia „za duše“, najmä za hriešnikov a ateistov. Poslednú časť 4. zväzku tvoria Rozličné zápisky sv. Terézie; obsahujú rozmanité texty, príbehy a spomienky z detstva i zo života v Karmeli.... celý text

Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: , Lúč
Originální název:

Derniers entretiens


více info...

Přidat komentář

Starmoon
13.12.2020 4 z 5

Terezka ma toho naučila veľa a neprejde hádam ani deň, kedy by som na ňu nemyslela. A to som si ešte ani netrúfla na jej Dejiny duše.

Vďaka tejto knihe sa (viac) teším na Zlodeja a odnášam si niekoľko povzbudivých úvah.

mirektrubak
25.06.2018 5 z 5

„Mé srdce je tak plné Boží vůle, že i když se přes ně něco přeleje, nepronikne to dovnitř; je to takové nic, které snadno sklouzne jako olej, který se nemůže smísit s vodou. V hloubce zůstávám stále v hlubokém míru, který nic nemůže zakalit.“

V hloubi duše, jako člověk hodně dbající na nedotknutelnost soukromého prostoru, jsem se pořád ptal sám sebe, jestli je vůbec správně, že byla slova svaté Terezie takhle detailně zapisována. Jestli nejsme příliš blízko v příliš intimních chvílích. Jestli to vůči ní nebylo trochu bezohledné. Jestli by neměla mít právo na to, abychom z jejich myšlenek znali to, co nám sama chce říct a co tedy sepsala do svého Příběhu duše. A také, aby měla prostor si ulevit ve svém trápení, což asi těžko mohla, při vědomí toho, že její výroky budou zaznamenány, čteny, hodnoceny...
Ale Terezka je k sobě tak přísná, že by si sebelítost a lamentování nedovolila ani sama před sebou, a tak můžeme její slova považovat za autentická. To se může zdát někdy těžké, protože její dobrota a pokora je tak neuvěřitelná, že se skeptickému čtenáři až nechce věřit, že to není přetvářka. Třeba když ji sestra upraví sezení tak, že je jí to nepohodlné a Terezka se neozve, aby se jí nedotkla – to se nám zdá až příliš. Jenže o to právě u Terezky jde. Že u ní nikdy nic není „až příliš“, že vše prožívá do krajnosti. Tímto svým přístupem je nám někdy vzdálená, jindy je nám nemilosrdně nastaveným zrcadlem, a ještě jindy (nejčastěji) z nebe spuštěným lanem, po kterém se můžeme o kousek přiblížit Bohu.

Život a teologie Terezky, její „malá cesta“, je mnohem lépe popsán v Dějinách jedné duše, tam totiž mohla psát koncepčně. Sbírka výroků z této knihy to doplňuje spíš emocionálně (ne že bychom se nedočkali mnoha podnětných úvah) a je záznamem o statečnosti a oddanosti této dívky. A taky o Lásce, to hlavně. Na příkladu Terezky vidíme – alespoň já to tak vnímám -, že když nejsme my sami Bohu překážkou v jeho působení (svým egem a zahleděností do sebe), tak nás může naplnit takovou láskou, že z nás doslova přetéká. Právě tou přemírou lásky si mě Terezka už dříve získala a po přečtení téhle knížky se k ní cítím být ještě blíž (a věci jako nadužívání zdrobnělin a to všelijaké různé hlazení svatých obrázků jí rád „odpouštím“).
Proto bylo tak smutné číst o jejich posledních chvilkách. Já vím, že si sama přála vstoupit do nebeského života a chovám pevné přesvědčení, že se tak stalo, ale stejně jsem se soucitu a smutku nedokázal ubránit.

„Někdo se jí zeptal, jak ji oslovovat při modlitbě, až bude v nebi. Budete mi říkat Terezko, odpověděla pokorně.“


IŠ
29.12.2017 3 z 5

Myslím, že bylo velké štěstí, že se ke mně před lety dostal film o životě Terezie z Lisieux – Thérése, v hlavní roli s Catherine Mouchet. Protože pokud o Terezii nevíte vůbec nic, je dost možné, že budete mít z této knihy rozporuplné pocity. Kniha Vstupuji do života obsahuje poslední rozhovory s Matkou Anežkou od Ježíše, sestrou Jenovefou a sestrou Marií od Nejsv. Srdce., výňatky z dopisů a Žlutý zápisník Matky Anežky, který mapuje život Terezie s tuberkulózou po dobu šesti měsíců a představuje tak určitý časosběrný dokument. Když uvážím, že Terezii je 24 let, některé její komentáře jsou velmi vyzrálé. A i když se snažím mít stále na paměti za jakých okolností deník vznikal, a jak velmi Terezie musela trpět, není mi vlastní její projev zbožnosti ve formě sebetrýznění, volání po smrti či po utrpení („Ó, jak bych ráda byla pokořována a aby se se mnou špatně zacházelo, abych viděla, jestli mám skutečně pokorné srdce!“....“Ráda chci ještě trpět…Dále!....Dále!...ó, nechtěla bych trpět méně dlouho“…. “Můj skromný život – to je trpět a je to!“...) Kniha asi bude vhodná pro praktikující křesťany, možná i pro ty, kteří se zabývají obecně spiritualitou. Pokud je ale pro vás životní filosofií a vrcholem spirituality „být v radosti“, pokud je vaše láska k Bohu modlitbou lásky a radosti bez sebeponižování a ne pasivním odevzdáním se, možná budete zklamáni.
-----------------------------------------------------------------------------
- Ptala jsem se jí, jakým způsobem asi zemřu a dala jsem jí přitom znát své obavy. Odpověděla mi s úsměvem plným něhy: „Dobrý Bůh vás vypije jako malou krůpěj rosy….“

Hanka_Bohmova
11.01.2014 5 z 5

Dlouhé měsíce umíráte na tuberkulózu. Váš stav je tu lepší, tu horší, okolí už neví, co si o tom myslet, a ani vy sama. Izolovaná v malé skupině, celý den upoutaná na lůžko. Snad už jdou o vás řeči, snad tu už každého obtěžujete.
A někdo zaznamenává každé vaše slovo, den po dni.
Jak by takový deník vašeho umírání vypadal?

Ten Terezčin máme k dispozici. A je to obrovské svědectví o moci Boha, který v ní jedná.

kniper
30.11.2013 5 z 5

Kniha o tom jak Terezka vstupuje do věčného života z pohledu řádových sester (karmelitek), které s ní sdílely poslední úsek jejího krátkého života. Právě tím, že je to pohled "z venku", je zde dobře zachycena celková atmosféra v klášteře a Terezčina povaha, její veselost i smrtelné utrpení a jeho překonávání.