Všade samé korytnačky
John Green
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Přidat komentář
První knížka, Hvězdy nám nepřály, byla něco super, Papírová města horší a Kateřiny utrpení.
Touhle knihou si to u mě autor trochu napravil. Občas sice opravdu želví tempo, ale pokud přežijete všechny ty bakterie, se kterými vás Aza seznámí, a Star Wars, tak je to celkem pěkná knížka.
Kniha se mi libila, moc jsem od ní neočekávala, jiná od autora - sněží sněží byla takový prumer. Ale želvy překvapili, za den přečtené , místy jsme se i nasmala. Řadila bych ji mezi YA literaturu
Greena mám moc ráda, takže zde jsem šla na jistotu :) Hlavní hrdinka mi hned byla sympatická a celkově se mi příběh líbil...nemoc skvěle popsaná, kniha se dobře a rychle četla.
Moc se mi to líbilo.Chvílema mi bylo úzko za hlavní hrdinku.Úžasně popsaná duševní nemoc,je znát že autor dobře zná lidské démony.
Čtení to bylo hezké, ale dál nevím co napsat. V knize je moc hezky popsané jak se Aza cítí. Ale nějak prostě z kiny nejsem tolik nadšená
Miluji Greena a jeho knížky. Tuhle jsem si zamilovala taky hlavně kvůli Aze,která mi byla sypamtická. Knížce bych dala i 5*,ale to by musel být konec lepší. Nechápu proč Green dělá takové konce. Jinak kniha patří mezi mé oblíbence.
Po všech těch pozitivních komentářích jsem se na knížku opravdu hodně těšila. Ale nevím no...musela jsem se do čtení vyloženě nutit. Bylo mi líto ji odložit, když už jsem si ji koupila. Nevím možná nebyla ta správná nálada na ni. Neříkám , že se mi vyloženě nelíbila, ale tak nějak normál. Ale možná to bude i tím, že nejsem určená věková skupina už ;)
První kniha, kterou jsem od J. Greena četla a rozhodně ne poslední. Četla se krásně, dokonce jsem si pobrečela při představě co Aza musí ve svém věku prožívat. O této nemoci se moc neví a je moc dobře, že oblíbený autor se pustil do toho tématu (byť nemocí sám trpí) Klidně bych četla dál, příběh života, který je v závěru jen naznačen :)
Mám moc ráda knížky od Greena, připadají mi jako taková oddychovka a vlastním všechny ve své knihovně, ale tohle mě nezaujalo tak, jak bych očekávala. Například do konce příběhu jsem ani neměla záchytnej bod, abych si představila jak jednotlivé postavy, kromě Davise, vypadají. Myšlenky Azy, která trpí OCD, vás ani nepohltí tak, jak by nejspíš měly. Čekala jsem nějakou skvělou zápletku, když jsem četla, že by to mělo být o hledání prachatého Picketta, ale to se nestalo. A při některých částech, například když se Aza s Daisy vybourají, mi připadalo, jako kdybych četla fikcy na Wattpadu.
Byl jsem velmi zvědavý, jak se mi bude líbit tato kniha. Od Johna Grrena jsem už četl několik knih, poslední kniha se jmenovala Will Grayson, Will Grayson a bohužel byla to jedna z knih, která byla průměrná, která se mi moc nelíbila. John Green píše výborně, ale na druhou stranu i průměrně podle mého názoru. Kniha Jedna želva za druhou se mi líbila a tuto knihu hodnotím pěti hvězdičkami. Kniha mne chytla za srdce a určitě za sebe knihu doporučuji.
Aza trpí obsedantně - kompulzivními myšlenkami a to se projevuje tím, že stále myslí na jednu a tu samou věc, a když se dostane do víru těchto myšlenek, všechno ostatní jde do pozadí. Někteří lidé, pokud by ji pozorovali v tomto stavu, by řekli, že je blázen. Asi ne každému čtenáři musí být sympatická, respektive ne každý čtenář s oblibou čte knihy o hrdince, která se takto "bláznivě" chová, ale je to nemoc, kterou trpí, bere léky, i když nepravidelně, což je chyba, léčí se u psycholožky. Odlišuje se od ostatních vrstevníků, zejména od kamarádky Daisy, která je zcela odlišné povahy.
Po přečtení knihy jsem si odnesl, že je důležitá vzájemná komunikace mezi členy rodiny a obzvláště, pokud některý člen opustí její řady ať už z jakýchkoliv důvodů. Je důležité trávit společné chvíle v rodinném kruhu. Důležité je, abychom nemysleli jenom na sebe, vylévali si srdce svým kamarádům či přátelům, jak jsme na tom strašně bídně, upozorňovat je jen na naše trápení, ale neměli bychom také zapomínat, abychom naslouchali svým kamarádům či přátelům a měli bychom se rozhodně ptát, jak se cítí, jestli nemají nějaký problém apod. Prostě člověk by neměl být zahleděný jenom sám do sebe, ačkoliv třeba trpí nemocí jako Aza. Měl by se o to snažit, rozhodně by na to neměl zapomínat. Komunikace mezi kamarády by měla být vyvážená. :)
V knize se nachází hodně myšlenek. Autor strávil na přípravě knihy 6 let a je to znát. Kniha mne bavila, četla se dobře, dokázal jsem se vcítit do prožitků Azy a moc jsem si přál, aby její myšlenky, které ji trápily, odpluly a již nikdy se nevrátily, aby byla jednoduše "normální" jako její kamarádi, mohla se radovat ze života. V knize nahlédneme pod pokličku nemoci, kterou trpěla Aza a čtenář tak může nahlédnou do jejích nejvnitřnějších pocitů, které budou pro mnoho čtenářů nepochopitelné. Líbily se mi také myšlenky jejího kamaráda Davise, který si psal na svůj blog citáty od různých spisovatelů (W. Shakespeara, V. Wolfové aj.) a komentoval to.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.
Když je člověk opravdu sám, je mu nejhůř, když si vzpomíná na všechny ty chvíle, kdy si přál, aby šli všichni pryč a nechali ho být. Pak to udělají, nechají ho být, a on zjistí, že je příšerný společník.
Nejlepší rozhovory jsou takové, při kterých si ani nepamatuješ, o čem se mluvilo, jenom jaký to byl pocit.
Konce si vybíráš a začátky taky. Rám, víš? Rám si vybrat můžeš. Co bude na obrazu, o tom možná nerozhoduješ, ale o rámu jo.
První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milováni, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.
Tuto knihu bych považovala od autora za nejlepší.
Kniha mi přišla vyspělejší, než ostatní díla a četla se mi velmi přirozeně. Obohacující, co se OCD týče, jsem ráda, že jsme se mohla dozvědět a představit si, jak težké musí být, když s tím člověk musí každý den bojovat. Z knihy jsem měla přesně ten pocit, jaký Aza popisuje, to jest Život jde dál. Dozvěděli jsme se část jejícho příběhu, ze života, a díky konci neobsahující milostný happy end (ještě že tak!) vnímám, že její život je tak nějak dál plynoucí.
A oceňuji prolomení bariéry!: „Ať už je mým autorem kdokoli, ať mě prosím pustí ven.”
Na jednu stranu jsem na tuhle knihu byla vážně zvědavá, ale ohledně Greena mám smíšené pocity, měla jsem od něj opravdu ráda jen "Hledání Aljašky" a ty ostatní nebyly žádná bomba. Až do téhle. Z autorových knih mi přijde skoro nejlepší, je poznat, kolik práce mu dala a že co se OCD týče, ví o čem mluví. Knížka mě bavila od začátku do konce, měla sympatické hlavní postavy (jen Daisy mě chvílemi štvala) a spoustu skvělých myšlenek. Celé to s tím miliardářem mi sice chvílemi připadalo trochu navíc a lehce zvláštní, ale k závěru příběhu to skvěle pasovalo a chápu, že ty okolnosti měly na všechny osoby určitý dopad. Párkrát mě kniha rozbrečela, někdy i na místech, kdy jsem vlastně nevěděla, proč brečím a zanechala ve mně poměrně silnou stopu. Rozhodně doporučuji a budu se k ní vracet.
John Green opět nezklamal. Knížka se čte velice dobře, ale musím se přiznat, že hlavní hrdinka mi sympatická nebyla, občas jsem i přeskakovala odstavce (při popisování jejího toku myšlenek).
"Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou."
Na novou knihu od Johna Greena jsem se opravdu těšila a byla jsem napnutá jako kšandy, zda opět zaboduje ... a u mě tedy rozhodně ano!
Aza mi přirostla k srdci hned po prvních stránkách, neúnavně jsem jí držela palce v jejím boji s vlastními myšlenkami. Vykreslení jejího problému bylo opravdu brilantní, je znát, že s ním má autor přímou zkušenost, bohužel.
Každopádně velká spokojenost, John Green je prostě ve formě! ;o)
John Green je už poměrně dlouho dobrou ukázkou literární kvality, která přitahuje i mladé lidi ke čtení. Což kvituji! Zároveň přináší informace o tématech, o kterých se lidé bojí mezi sebou veřejně mluvit, ať už z jakéhokoliv důvodu. Tentokrát mi přišli ale hrdinové trochu mimo mísu - hlavní hrdinka je vyobrazena poměrně dobře a její vývoj tam znát je, ale u mužského představitele mi to přišlo trochu moc přehnané...Což bylo vidět i na chabějším ději, přesto ale knihu doporučuji, měl jsem z ní velice dobrý pocit a ten konec překvapil.
Úžasná knížka. Naprosto jsem se ztotožnila s hlavní hrdinkou, aniž bych měla stejné nebo podobné problémy. Jak už tu psalo pár lidí, přečteno jedním dechem.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Příjemná oddychovka. Upřímně, Paper towns nebo Hvězdy nám nepřály mě zaujaly víc. Ale celkem příjemné čtení.