Vrána
James O’Barr
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121199/bmid_vrana-54P-121199.png
5
477
83
Tohle je Vrána, jak jste ji ještě neviděli — neuvěřitelnou pouť anděla pomsty a zároveň oslavu opravdové lásky... konečně tak krutou, inteligentní a zároveň nezapomenutelnou, takovou jaká byla původně zamýšlena. James O'Barr vytvořil přetavením utrpení a bolesti osobní tragédie do kreseb Vránu. Silně očistný příběh Erika – který se navrátil ze záhrobí, aby se pomstil pouličnímu gangu za svoji smrt a smrt své snoubenky – zaujal čtenáře po celém světě. Věhlas získal díky filmové adaptaci, při jejímž natáčení nešťastnou náhodou zemřel herec Brandon Lee. Nyní tento román v obrazech vychází konečně kompletní v rozšířené verzi, tak jak ho původně autor zamýšlel. Kniha obsahuje navíc: - Třicet stran nikdy nezveřejněných kreseb včetně nového závěru „Jiskrný kůň“ a emotivní pasáže „O vánocích v srpnu“ - Novou předmluvu od Jamese O'Barra - Ztracené pasáže zrekonstruované za použití původních výtvarných technik... celý text
Horory Komiksy Thrillery
Vydáno: 2012 , Comics CentrumOriginální název:
The Crow , 1989
více info...
Přidat komentář
Moje srdcovka, hned po filmu. V příběhu se snoubí obrovská bolest ze stráty milované osoby, touha po pomstě a flashbacky do starých dobrých časů, kdy bylo vše krásné. Autor si nebere servítky s brutálními akcemi, krev stříká proudem a záporňáci dostanou co proto. Osobně oceňuji nakombinované verše (Rimbaud, Poe, Milton) a u filmu soundtrack, ten nemá chybu.
Tak nějak jsem od toho čekal trochu něco jiného, hlavně ale mnohem víc. Děj je dost tuctový, přímočará cesta za pomstou s trochou poezie na rtech. Ty retrospektivní, srdceryvné části mě moc nebraly, bylo to takové ploché, neznat autorův osud, skoro bych si i troufnul říct prvoplánové. Naopak cesta za vendetou zase tak špatná nebyla, ale popravdě, jakoby se autor nakonec vždy, když se jeho postava dostane k nejbližšímu padouchovi (a že jich tu je víc než dost), najednou zalekl a dal zpátečku. Žádná z vražd není skutečnou pomstou, spíš paradoxním vysvobozením pro ty "špatné", nikde neuvidíte víc násilí, než je nezbytně nutné, žádný pocit zadostiučinění přenesený do černobílých panelů zde nenaleznete. Některým nepřátelům tu dokonce hlavní hrdina vychází vstříc a soucítí s nimi, je to na můj vkus až přehnaně patetické. Možná něžnější pohlaví, toužící spíše po romantice, tohle ocení, já ne. Je to zvláštní, protože popis zvěrstev, kterých se na Vráně i jeho milé pomatení feťáci dopustili, je víc než drsný, takže Vás to na jednu stranu navnadí a trošku i na**re, obzvlášť když víte, že tohle se bohužel všude po světě děje dnes a denně, ale po dočtení se k srovnaným účtům prostě nedopočítáte... Aspoň tak mi to přišlo.
Kresba mi taky moc nesedla, obzvlášť v těch "něžnějších" pasážích je až přehnaně jemná a zženštilá, přitom ale ne moc dobrá a celé to na mě působilo dost lacině.
Nebýt to O'Barr a já nevědět co stálo za zrodem tohoto příběhu, tak.... bych si ho nikdy nepřečetl... Ne, ale vážně, v takovém případě bych dal solidní dvě hvězdy za nepříliš povedený kousek, který se ale čte docela dobře a vyloženě nenudí. Z úcty k autorovi a s přihlédnutím k tomu, že tohle dílo rozhodně nikdy nebylo zamýšleno jako komiks pro masy (vlastně pro nikoho) a že to byl určitým způsobem lék na jeho bolest, přidávám ještě jednu.
Je evidentní, že James O’Barr do Vrány promítl smutek prožívaný po ztrátě nejdražší osoby. Celá kniha je od začátku do konce prostoupena zoufalstvím, beznadějí, nenávistí, ale také skoro až kýčovitou romantikou. A v tom vidím kámen úrazu. Vrána je plná scén, kdy se hrdina do půl těla nahý kroutí v slzách po podlaze, objímá se rukama a fňuká. James O’Barr ho ztvárnil jako vypracovaného svalovce, takže si hlavně čtenářky užijí velkou porci komiksového bolavého chlapáctví. Prvoplánového patosu je tady tolik, až to po několika stránkách začne obtěžovat.
(Komentář psán 1.8.2007 na comicsdb.cz). Taky jsem to konečně sehnal a docela mě to dostalo. Kresba a především střídání stylů, vykreslujících atmosféru je neskutečné, jakoby to ani nekreslil jeden člověk. Naprosto jedinečné. Příběh je strhující, navíc, když jsem ještě jako študák;-) jezdil stopem po Evropě s ženskou, tak jsem neměl strach o sebe, ale o to, že by se něco podobného stalo jí. Znásilnění před očima to je pro mě hrozná noční můra, srovnatelná snad jen s pohřbením zaživa. Proro třeba nemám ani moc rád Mechanický pomeranč z té představy mi je prostě hrozně. Navíc vím, co je to milovat tak, že to slovy nejde popsat;-). Zkrátka sqělé dílo, jen ten konec mi přišel takový useklý, najednou prásk, bum, světla zhasla. Ale to bude asi jen tím, že jsem se tím chtěl nabažovat ještě déle;-) CC odvedlo taky obrovský kus práce, vazba, papír, vše špičkové. Jsem rád, že mám první vydání z roku 2003 - za nějakou dobu si to přečtu znova - určitě ne naposled a doufám, že se mi nikdy nestane nic ani náznakem podobného, co Erikovi.
Přiznám se, že miluju filmové zpracování, má perfektní soundtrack, je temný a pochmurný a miluju ho od roku 1995, takže spolu máme letos 20 let a to už se dá považovat za vztah, i když se vídáme jen jednou ročně.
Dlouhou dobu jsem toužila po komiksovém zpracování O´Barra a teď ho svírám v rukou a nechci ho pustit! Je ještě temnější, ještě více skličující. Je v něm tolik černých emocí, že pod jejich tíhou se bortí svět, tak jak ho známe a nad tím vším se vznáší láska. Láska, pro kterou je normální vrátit se ze záhrobí a vykonat krutou pomstu v roli zabijáka. Takže odteď budu mít vztah i s tímto komiksem, i když mi bude připomínat lásku, kterou jsem ztratila ... je jako posel, který vrací vzpomínky a ani tak se ho nechci vzdát.
James O'Barr nás zahalí temnotou, smutkem, bolestí a násilím. Úžasný náhled do autorovi zlomené duše, která hledá útěchu v postavě Vrány a jeho vlastní verzi spravedlnosti. Nikdy jsem neviděl lepší kresbu očí, kterým se právě vybavil záblesk ze šťastné a ztracené minulosti. Tolik bolesti a lásky v jednom pohledu... Neuvěřitelné!
Neuvěřitelný komiks plný černé romantiky. Přes jeho stáří z něj citlivá osoba ucítí ten smutek a zlo. Navíc skvělé verše Prokletých básníků. Barr je úžasný kreslíř. Poslechněte si příběh o zlu, násilí, smutku, bolesti a nekonečné lásce ...
Totální deprese. O'Barr s vcelku tuctovým jádrem příběhu nabízí navíc propracovanou psychologii postav, vtahující kresbu a obrovskou míru emocí, což nedokáže každý. Oproti filmu méně temné, ale více depresivní a skličující. Komiksový otisk osobní tragédie.
Díky této knize jsem "naučila" přítele číst..Konečně prozřel a pochopil, jaké pouto si dokáže čtenář vytvořil k příběhu a postavám, jak s nimi může vše prožít. Nádherný příběh a ještě nádhernější kresby plné emocí, takže děkuju, pane O´Barre! O:)
Mohl by mi prosím někdo kdo četl komix prozradit jak se liší filmové zpracování od komixu? Příběh hlavní postavy mě velice zaujal a než budu mít možnost si knihu sama přečíst, chtěla bych vědět jaký je jeho příběh v komixu. Chtěla bych proto poprosit někoho kdo knihu četl a kdo viděl film aby byl tak hodný a přes zprávu nebo přes diskuzi u knihy mi řekl rozdíly mezi filmem a komixem. Pokud se někdo takový najde, předem mu moc děkuji.
Rekviem od Jamese O'Barra. Tento komiks je sám o sobě dost unikátní a má v sobě spoustu myšlenek a bolesti. Nádherná kresba od O'Barra, dodává mystický přesah, ukazuje lásku, ale taky utrpení v nejčistší podobě. Je to velmi osobní záležitost, která sice nemá nejlépe napsaný scénář, ale je dělaná z upřímné lásky a bolesti, že mu některé nesrozumitelné části odpustíte.
Vrána je výkřikem zraněné duše, od které se Bůh již dávno odvrátil. Zůstala pouze temnota.
Dnes v noci posílá Peklo anděla s dary...
Novodobý městský mýtus, jemuž ta přímočarost vyloženě sluší. Jasně, existuje spousta lépe nakreslených komiksů s propracovanějším příběhem, jenomže Vrána mě vždycky (přečteno 3x) dostane tím svým obnaženým, živočišným hněvem, co překřičel i vlastní smrt..a prostě nemůžu jinak. 5***** Různé citace jsou vypíchnuty vhodně a Všední nokturno Arthura Rimbauda mě snad poprvé v životě navnadilo otevřít...eh..sbírku básní. Zatím jsem tak přesto neučinil. Jeden si musí stanovit určité hranice. No ne?
Nesedlo mi to. Leckdo se bude ptát proč, když je to takový kult. Asi bych mu odpověděl, že Vrána nemá žádnou valnou myšlenku, ba ani kresbu. Postava hlavního hrdiny je křížencem někoho mezi Jokerem z Batmana a glam metalovým fanouškem z osmdesátých let. Celý příběh, který je vlastně jen filtrací z arte terapie, byl prakticky postaven na honbě pro pomstu za bolestivou ztrátou. Tím to celé začíná a končí. V textu je navíc spousta odkazů na písně kapel jako Joy Division, přepisů básní prokletých básníků anebo biblických textů, což je něco, co tvoří onu pověstnou atmosféru a rádoby depresivní nádech komiksu. Toho originálního textu je pomálu a když už, tak jsou to jen metaforické kecy, podobné těm z Pulp Fiction, než někoho odprásknou či podříznou.
Z komiksu je cítit jak moc to muselo být pro Jamese bolestivé, což tomu dodává ještě větší rozměr. Komiksů už jsem pár přečetl, tenhle je opravdu jiný, jak obrazově, tak pocitově.
Není to tak dávno co mi udělal Václav Dort nabídku, která se neodmítá. Přítelkyně měla svátek, tak proč jí nevzít Vránu jako dárek, no proč ne? Vždyť je tohle pro ni ideální vstup do světa komiksu. Ani nevěděl jak skvěle ji odhadl. Zbožňuje Baudelaira jehož verše doprovázejí děj. Ponurost světa, hrdost, ctnost a neférovost je její šálek kávy. To ona mi řekla ať začnu číst taky. Vrána je příběh o lásce a tragédii, James O'Barr se prakticky vypisuje z viny. Temná doba, ten konec let osmdesátých, ideální pro vznik mstitele ze záhrobí, ne ani tak mstitele spíše vykonavatele testu. Sarkasmus, civilnost, drogy a násilí ostře kontrastují se vzpomínkami na krásné období, které spolu prožili dva zamilovaní lidé. Oslava času, kdy je vše dobré dostává minoritní prostor, o to je však vzácnější a působivější, i kresba tomu odpovídá. Příběh o pomstě není důležitý, spíše prožitek a vnitřní pocit při čtení je hlubší. Významnější. Připomíná to krásné. Je jen málo lidí, kteří v životě najdou toho koho hledají, to jak dlouho spolu budou není na nich, proto je třeba vážit si času, který jim byl dán.
Můj první komix... tento styl psaní mi nevyhovuje, těžce se dokážu orientovat v obrázcích a textu dohromady. Příběh je však fascinující a je velice zajímavé, jakým způsobem se dokáže člověk vypsat (vykreslit) z bolesti.
Příšerně (avšak pochopitelně) emo záležitost. A zároveň mile až rozkošně cynická. Eric je sice romanticky rozervaný, vlastně spíš rozstřílený, hrdina, nicméně také psychopatický zabiják - dobrá, nevím, zda se na někoho, kdo zemřel a vrátil se pro pomstu, dají aplikovat psychiatrické diagnózy. A má rád kočky, za což je u mě bod k dobru (nebo ke zlu, jak se to vezme). Linie se Sherri imho trochu zbytečná, na mne přes svou okrajovost působila lehce rušivě. Nicméně, když už si to tu tak pitvám, Vrána vlastně vůbec není dobře vystavěný příběh, je to frontální útok na čtenářovy city, byť je to ve své autoterapeutické funkci útok upřímný. Obvykle takové záležitosti v lásce nemám, Vránu jsem si, zejména díky Ericově vyšinutosti a sympaticky přímočaré kresbě, celkem oblíbila.
Štítky knihy
smrt zfilmováno nenávist komiksy pomsta emoce, pocity vrány
Vrána
Kniha Vrána je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 615x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 246x |
| Chystám se číst | 110x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 2x |
Nejspíš budu jeden zmála komu se vrána moc nelíbila, je fakt, že je o mnoho lepší než filmové zpracování, ale pořád je to skromná vyvraždovačka, hnáná za pomstou z lásky. Tohle všechno jsem už viděl i jinde a bylo to mnohém líp zpracované. Mraky špatné výplně v příběhu tím, že tam naserete plno poezie a křesťanských keců, který mě opravdu neberou. Jediné pozitivní pro mě byla kresba, ta je fajn, pár hlášek od gaunerů a jedná báseň od Lois Weakley Mckayové. Po tolika pozitivních komentářích, jsem se na to tolik těšil a o to víc mě to zklamalo, možná jsem si vránu přečtl až moc pozdě. Ať je to jak chce...takový už je holt život a každý na to koukáme trochu jinak v mém případě si vránu už asi nepřečtu.
Hodnotím 3/10