Volání netvora
Patrick Ness
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127534/bmid_volani-netvora-t3s-127534.gif
5
1324
1324
Volání netvora je pohádkový fantasy román pro mládež od amerického spisovatele Patricka Nesse napsaný na námět Siobhan Dowdové. Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému největšímu strachu. Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám. Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
A Monster Calls, 2011
více info...
Přidat komentář
Smutná a přitom nesmírně úlevná kniha plná příběhů, které na jednu stranu nechceme, aby se děly, ale na druhou stranu jsou mnohem hlubší než ty líbivé barvotiskové. Příběh a ilustrace vytvářejí výborně fungující celek, který se může dotknout těch nejhlubších strachů v nás a říci nám, že na ně nejsme sami.
Náhodou jsem na tuto knihu narazila v knihovně. Od začátku do konce mě pohltila. Skvěle vykreslené pocity mladého Connora.
(SPOILER)
Nádherná kniha i film. Nejdříve jsem viděl film (neměl jsem představu, o čem film je, domníval jsem se, že se jedná o nějakou fantasy) a poté jsem se pochopitelně rozhodl, že si musím přečíst i knihu. I když jsem tedy věděl, jak vše dopadne, ani trochu to neubíralo na čtivosti a myšlence díla. Oceňuji, jak Ness dokázal na takovém malém rozsahu realisticky vykreslit všechny pocity, které Conor a jeho okolí zažívali. Nechuť přiznat si pravdu; strach, vztek, bezmoc, naději, lásku, lítost, sebedestruktivní jednání, stud, touhu po trestu; přátelství, touhu být vidět i pravý opak; (sebe)výčitky, smíření.
Netvor tu působí jako metafora Conorova podvědomí, které za něj rozhoduje, jedná a snaží se jej dovést k přiznání pravdy, že ve své noční můře svou mámu vědomě pustil, a této můře ji přenechal, protože si přeje, aby ta denní můra, v níž žijí, kdy očekávají nevyhnutelné, již skončila, jakkoliv má svou mámu rád a chce, aby žila a vše bylo zase jako dřív. Conor se však tak stydí za své myšlenky, které se mu promítají ve snech, že si je nechce v bdělosti ani připustit, jakkoliv si však přeje, aby za ně byl potrestán - ať už tím, jak se nebrání šikaně ve škole, nebo tím, že se snaží odvrhnout jediného přítele, kterého má. Conor prochází všemi pěti fázemi smutku, které se v něm coby 13letém klukovi neustále chaoticky prolínají:
1) popírání - nechce si připustit, že by jeho máma mohla umřít; už je jí lépe, nový lék určitě zabere...
2) vztek - má vztek na Netvora, že mámě nepomohl; má vztek na sebe za svou noční můru zrcadlící jeho přání, které si nechce připustit; na spolužáky, kteří si jej (ne)všímají; na babičku, jejíž přítomnost znamená, že mámě je hůř; na tátu, který žije za oceánem a samozřejmě má vztek na mámu, která onemocněla, která mu "lhala", že se všechno zlepší...
3) smlouvání - víra v nové léky; souhlas, že bude poslouchat Netvorovy příběhy, protože očekává, že Netvor na oplátku pomůže mámě; prosby, ať nemusí vyprávět čtvrtý příběh a vyslovit nahlas svou noční můru
4) deprese - předposlední návštěva mámy v nemocnici, kdy si naplno uvědomuje nevyhnutelnost její smrti, jakkoliv si ji stále nechce připustit a vyslovit nahlas, jako by ji takto mohl zvrátit
5) smíření - jeho příběh vyprávěný Netvorovi, kdy poprvé nahlas přiznává, že si přeje, aby to vše už skončilo; přiznává, že mámu ve své noční můře úmyslně pustil; další motiv smíření je s jeho babičkou, kdy si uvědomuje, že ona prožívá stejné pocity jako on a nakonec smíření u umírající mámy v nemocnici, jíž jen říká, že nechce, aby umřela, ale konečně to dokázal vyslovit, dokud ještě oba měli čas - právě proto jej Netvor donutil k vyprávění čtvrtého příběhu, jinak by si Conor své odmítání a promeškání vyčítal celý život
Opravdu oceňuji hloubku a vztahy mezi jednotlivými postavami (zvlášť, když uvážíme, že se jedná o knihu určenou primárně pro mladší čtenáře), které dokázal Ness zapracovat do tak krátkého příběhu, kde kromě "dialogů" Conora a Netvora jiných zase tolik není. Když ale mezi nějakými postavami jsou jakékoliv interakce, skvěle dokreslují celou atmosféru knihy. Níže jsem si přečetl v komentáři, že v knize chyběla naděje. Podle mě tam však je a až nakonec pohasíná, tak představuje bohužel smutnou realitu života, kdy naše příběhy často nekončívají dobře. Já byl o rok mladší než Conor, když stejná nemoc zabila mého tátu, takže o to knihu vnímám ještě intenzivněji a opravdověji, protože se dokážu vžít do Conorových myšlenek, ať jsou jakékoliv. Oproti Conorovi jsem však onu poslední fázi smíření nestihl a dodnes si říkám, co by kdyby...
Na knize také oceňuji, že se v žádném případě neuchyluje k nějakému strojenému hraní na city, ale působí opravdově, jednoduše, upřímně - a proto tak jedinečně.
Volání netvora je kniha, od které jsem se nedokázala odpoutat. I když od jisté chvíle tušíte, kam to směřuje a co se stane, je kniha napsána velice poutavě a ilustrace tomu celému dodávají úplně jiný rozměr. Jsem ráda, že se ke mně dostala právě teď. Spousta vět nutí člověka k zamyšlení a jsou prostě nádherné. Těším se na film!
Dojemný příběh chlapce Conora, co přichází pomalu a jistě o maminku, o jeho cestě k poznání o nevyhnutelnosti smrti, na níž ho provází Netvor, mě zasáhl a musí každého, kdo ve svém životě přišel o takhle blízkou osobu. Formát knihy a fantastické černobílé ilustrace od Jima Kaye, jsou velkým plusem skvěle dokreslujícím atmosféru celého příběhu. Kniha je určena dětem a mladistvým, ale nic ze své hodnoty neztrácí ani pokud se knihu chystáte číst ve zralejším věku.
(SPOILER) Moc jsem si přála aby se mi kniha líbila, ale bohužel tomu tak úplně není. Zaujal mě námět týkající se smrti v knize pro děti, ale chyběla mi tam nějaká naděje (jak už tu někdo v komentářích psal), ta se objevila lehce na konci, když Conor pocítil sblížení s babičkou. Conor nemá vlastně žádnou oporu, je tu nepřítomný otec, chladná babička, nevšímaví učitelé, šikana (která byla dost podivná) a vlastně jako kdyby se vše špatné dělo právě jemu. Nikdo s ním nejedná narovinu, chovají se vlastně dost sobecky a uzavírají se do sebe zatímco nechávají dítě, aby se s těžkou situací vyrovnalo samo, pokud pocit frustrace mělo být to, co chtěl autor vyvolat, tak u mě uspěl. Líbila se mi docela role netvora, jako rádce či jako prostředek vyjádření Conorových pocitů nejistoty, strachu a vzteku a příběhy o tom že lidé nejsou černobílí byly zajímavé. Nevím jestli je tohle úplně vhodné čtení pro děti, samozřejmě je třeba mluvit o smrti a netajit realitu (jako to dělají Conorovi), ale kniha mi celkově přijde až moc temná a poněkud beznadějná. Ilustrace jsou samozřejmě nádherné a dokreslují příběh.
Unikátní kniha o dětské nevinnosti. Z nějakého důvodu, byť je kniha bolestivá a pochmurná, je pro mě milou oddechovkou, když si chci připomenout určitou duševní čistotu. Patrick Ness je za mě jeden z nejlepších young adult spisovatelů. Když všechny holky četly, pro mě předvídatelného, Johna Greena, já četla jeho, tehdy jako teenagerka, ale ráda se k němu vracím i dnes, ráda se vracím obzvlášť k tomuhle kousku.
Toto je srdcovka. Viděla jsem nejdřív film a až pak četla knihu. Obojí je skvěle zpracované, ale pořád je kniha o něco lepší. Je to kniha, která vzbudí emoce a donutí člověka vžít se do hlavního hrdiny.
Abych pravdu řekla, dlouhé roky jsem se snažila tomuto příběhu vyhnout. Důvod byl prostý - bála jsem se, aby mě emocionálně nerozložil (přece jen nezpracovává nejlehčí téma). Nicméně jsem Volání netvora týden co týden míjela v knihkupectví a jednoho dne si řekla, že se "obrním" a knihu přečtu. A tak jsem se do ní ponořila.
Od samého začátku jsem byla překvapená, s jakou lehkostí je příběh vyprávěn, přestože pojednává, o čem pojednává. Vlivem toho pro mě ale jeho četba byla o dost snazší a postupně jsem se přestala bát rýhy, kterou by ve mně mohl zanechat. Zkrátka jsem jen prožívala všechno, co Conor a nechala se konejšit filozofickými myšlenkami netvora, když to bylo potřeba. A právě ony netvorovy myšlenky zapříčinily, že bolest, kterou jsem od díla čekala, se nedostavila v předpokládané agresivní a těžko stravitelné podobě. Místo toho se stalo něco, co jsem ani v nejmenším nepředpokládala - rýha, která mi zůstala v mysli, není nijak bolestivá, nýbrž vyplněná pochopením a citem, který jako by někdo obestlal nejjemnější vatou. Nevznikla náhle, ale postupně, a vždy vcházela zlehka. Proto před Patrickem Nessem smekám pomyslný klobouk - svědčí to o jeho spisovatelské kvalitě.
Takže závěrem chci říci jedno - pokud se zde najde někdo, kdo váhá, zda dát knize šanci, neboť se obává, aby s ním příběh příliš nezamával, vězte, že je podán natolik procítěně, že vám neublíží. A já jsem moc ráda, že jsem této knize dala šanci. Rozhodně to stálo za to.
Zpočátku jsem se nadchla, později dočítala se stále narůstajícím nezájmem. Příliš mnoho "filozofických přesahů" (svou povahou a nuceností opravdu pro pubertální/adolescentní cílovku) na úkor příběhu. Ale jinak nápad dobrý, zpracování též. Pro čtenáře na prahu dospělosti ideál.
Velmi dojemná kniha. Ačkoliv je psáno, že je pro děti, může si ji přečíst i dospělák.
Vážne jsem toto nečekala , věděla jsem co přijde , přesně jako Conor . Chvílemi jsem netvora nesnášela , mluvil v hádankách , jako by nestačilo jen to co se děje . Jak ale přiběh postupoval , jeho přiběhy začínaly dostávat význam. Už to nebyly jen příběhy které zabíraly čas , byly to dopisy s hlubším významem než jsem si dokázala představit.
,,Ty sis pouze přál, aby skončila bolest" řekl netvor. Tvoje vlastní bolest. A pocit osamělosti, který ti to přinášelo. To je to nejlidštější přání ze všech.
Jako první slovo hodnocení mě napadá: dojemné. Ale má další slova by byla o psychologii, traumatu, rodinné tragédii, osamělosti, obrovském strachu a únavě. Nekonečné a vyčerpávající. Velmi pěkně napsaná postava babičky, působila na mě jako kotva v příběhu, spolehlivá a zdánlivě silná. Jako její protiklad otec slaboch. A nakonec ústřední dvojice děje, Conor a jeho stromový přítel. Krásná kniha se silným poselstvím.
Asi jsem čekal od knihy trochu víc ,ale i přesto to bylo opravdu dobré. Čtení je to sice smutnější,každopádně příběh zajímavý a hlavně čtivý.
Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému největšímu strachu.
Příběh Conora není pěkný ani veselý, ale je velmi silný a smutný a já knihu těžce odkládala z ruky. Nemít žádné povinnosti, přečetla bych ji na jeden zátah. Je plná krásných citátů a myslím, že každý si v ní najde něco, co ho přiměje nad některými věcmi přemýšlet. Upřímně nevím co víc bych vám k této knize napsala. To si musíte prožít sami. Ale varuju vás dopředu. Je dost možné, že budete potřebovat kapesníčky. U mě v knihovně má své čestné místo a já se k ní určitě ještě někdy vrátím.
Jediné co mě mrzí je to, že v této verzi s filmovou obálkou nejsou ty krásné ilustrace jako v té první :-/
,,Ty sis pouze přál, aby skončila bolest" řekl netvor. Tvoje vlastní bolest. A pocit osamělosti, který ti to přinášelo. To je to nejlidštější přání ze všech.
Přesně tohle je ten typ knihy ve které je daleko víc než se na první pohled zdá.
Nádherné ilustrace, které naprosto krásně podtrhují celé ladění příběhu. Vztah mezi netvorem a chlapcem je krásně vykreslen....je dojemný, zábavný, sarkastický, a hezky emoční. Prostě spolu fungují skvěle....příběh sám o sobě je za poslední dobu, asi ten nesmutnější co jsem četla. Ale prostě....tahle kniha je úplně krásný příklad jak do ,, dětské" knížky zapracovat vážné téma a to ještě velmi kreativním a symbolickým způsobem. Autor umí naprosto krásně popsat prostředí, umí vymyslet krásné dialogy....no určitě si to přečtu znovu a časem asi i pořídím domů.
Obdivuji jak tahle knížka dokázala být stručná a plná emocí a myšlenek aniž by se zdála uspěchaná nebo utahaná.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno obrazové publikace rodinné vztahy strach šikana umírání pro mládež příšery, monstra noční můry
Autorovy další knížky
| 2012 |  Volání netvora |
| 2011 | Hlas nože |
| 2017 |  Něco víc |
| 2012 | Válka hluku |
| 2011 | Temný ráj |
První jsem viděla film, který je za mě nádherně udělaný a jdou v něm cítit emoce stejně jako v knize. Asi nedokážu říct co se mi líbilo víc, protože i kniha i film jsou úžasné a obdivuji, že i na necelých 200 stránkách dokázal autor vzbudit takové emoce. Převážně to nejsou hezké emoce, ale to k životu patří a já se musím přiznat, že mám takové knížky ze všeho nejraději. A také miluju příběhy ve kterých není úplně jasně vyhraněné zlo a dobro a v tomto příběhu jich dokonce bylo víc. :-)