Vojna a mír III.
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185326/mid_vojna-a-mir-iii-vDk-185326.jpeg
5
80
5
Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců všech dob, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací tohoto díla. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v pěti rodinách, některých rolnických, jiných aristokratických, během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj, jeden z největších myslitelů 19. století, zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebe-obětování a sebe-odpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem a fascinujícími živými bitevní scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1962 , Naše vojskoOriginální název:
Vojna i mir , 1869
více info...
Přidat komentář
Hned po prvním díle je tento pro mě nejvíce úspěšný. Děj je krásně situován spolu s historickými událostmi a příběh je o to více pro čtenáře zajímavější. Lev Nikolajevič zda obdivuhodně popsal císaře Napoleona i Pierrovo uvědomí a probuzení do reality. V prvním díle Tolstoj popsal Slavkov, tady ve třetím Ševardino a Borodino.
Třetí díl je narozdíl od předchozího zaměřen na válku. Odehrává se v roce 1812 a Napoleon dorazí až do Moskvy. Tolstoj nám ukazuje tuto anabázi velice obšírně ze všech úhlů pohledu. Přínosné jsou informace o bitvách, strategiích i pocitech vojáků a civilních obyvatel. Autor přemýšlí nad příčinami lidských jatek a jako skutečné hybatele dějin vidí drobná přispění mnoha osob, která spustí lavinu katastrofy. Přestože autor se narodil až v roce 1828, je vidět, že válka znamenala i pro další generace velké trauma.
Děj třetího dílu je opět popsán téměř až brilantně, ale Tolstoj zde vytvořil dvě zcela rozdílné části, které spolu souvisí a nesouvisí. Mimo rozplétáni zápletky autor do III. dílu vkládá své osobní názory na historický vývoj a polemizuje nad událostmi, kdy jsou základní myšlenky v jednotlivých kapitolách neustále opakovány. Jakoby se autor snažil za každou cenu donutit všechny čtenáře tohoto díla, aby byly pochopeny jeho myšlenkové pochody a proč se staly události tak a ne jinak? Možná. Oproti přecházejícím dílům je kladen veliký důraz na popis jednolivých bitev. III. díl tak nabírá různých spádů a čtivosti dle pasáží. 70%
Na můj vkus byl v knize dán příliš velký prostor historické a vojenské části (i když s dějem samozřejmě souvisí) a příběh samotný byl trochu upozaděn. Pro dnešního čtenáře je to podle mě už příliš rozvláčné a popisné, sama jsem popisy jednotlivých vojenských operací často přeskakovala.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
Kniha Vojna a mír III. je v
| Přečtených | 125x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 3x |
Právě pro ten závěr mě nejvíce těšilo Vojnu a mír číst. Začátky byly jinak útrpné... Pasáže "vojny" i pasáže "míru" - obojí bylo hutné, těžkopádné, mdlé. Popisy napoleonských válek se rozvlekle a detailně táhly, společenské tlachání a tanečky vyznívaly plytce a zbytečně. O postavách se také ještě nedalo říci, že by oplývaly nějakým zvláštním charismatem.
Zpětně ale Tolstému všechno zmíněné odpouštím - a už lépe chápu, proč si dal s vykreslením tolik záležet. S tak důkladným kontextem se více může rodit uvědomělost a autentičnost postav. Úvahy o historii, Bohu, lidském údělu... (a že jimi Tolstý nešetří) se vyloupnou ve vší přesvědčivosti, důraznosti a hloubce... I samotná válka začne čtenáře zajímat o to více, že vyvstává z jednotlivců. Etické souvislosti v tomto případě román objasňuje velmi pádně.
Cesta, kterou ušel Pierre, je pozoruhodná. A i když mě více fascinují existenciální úvahy A. Bolkonského, jeho vidění světa zlidšťuje až Nataša, která skrze svoji živoucí vnímavost a citlivost ty abstraktní dojmy přibližuje čtenáři. Obdivuji, jak autor skrze romantiku a dramatické zvraty docílil mimořádného vyznění poctivých, duchaplných myšlenek... Dojem je velkolepý.