Vlčí ostrov
Lajla Rolstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305544/bmid_vlci-ostrov-EX3-305544.jpg
4
162
55
Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak – žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi dobrovolně žijícími na okraji společnosti v odlehlých oblastech, či se samorosty a podivíny, s nimiž se náhodně potkává - ať už jsou to pěstitelé marihuany, lovci, kovbojové, hippies, dobrodruzi či léčitelé. Navazuje hluboká přátelství, prožívá nesmělou lásku, ale především poznává sebe samu, své touhy i obavy, a učí se žít v souladu s přírodou. Kerouac v sukních po šedesáti letech? Autobiografický román Vlčí ostrov dokumentuje spisovatelčin život na kanadském ostrově, několikaměsíční cestování autem Amerikou a téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel. Autorka líčí tato období překvapivě prostým a upřímným stylem a nenechává čtenáře na pochybách, že všechno, co čtou, je ničím nezkreslená pravda.... celý text
Přidat komentář
O čem ta kniha je, to se dozvíme na obálce knihy.
Dojem z četby? Do první třetiny zajímavé, ale postupně jsem přeskakovala listy.Nedočetla jsem ji. Být kniha kratší, stručnější, tak to "beru".
Celkom nechápem, prečo bol okolo tejto knihy taký "hype". Prvá tretina sa dala a aj posledná tretina knihy,ale stred bol mizerný, preskakovanie z témy na tému - mi to prišlo, že cestuje, len aby mala o čom napísať. Mala niekoľko príležitostí, kedy to mohlo knihu osviežiť, napríklad, keď sa stretla s ľuďmi, čo žili z dumpster diving-u - mohla s nimi chvíľu žiť a písať o tom,alebo sa trochu viac zamerať na pôvodných obyvateľov a dať tam z ich života viac postrehov, legiend (dobre, niečo tam dala,ale prišlo mi to povrchné). Jednoducho mi to celé prišlo, že je to písané nasilu, len kvôli peniazom. Nevyvolalo to vo mne žiadnu emóciu, chuť zdvihnúť zadok, vypadnúť, absolútne nič.
Len obálku to má peknú.
Ak si chcete prečítať niečo podobné a kvalitnejšie, tak potom odporúčam Útek do divočiny.
Páni, ve dvou dnech dvě knihy a oba autoři na antidepresivech (Mariusz Szczygieł, Projekt: pravda). Navíc, nebýt zdejší Čtenářské výzvy Vlčí ostrov bych asi úplně "minula". A to by byla škoda. Když pominu prostřední část knihy, která byla nudná, pak první a třetí jsou, vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, fascinující. Obklopena všemi vymoženostmi civilizace si nedokážu představit, že i dnes žijí lidé uprostřed divočiny, bez vodovodu, ústředního topení a mnohdy i bez jídla. A obdivuji autorku, že se vzdala všeho pohodlí a svou nemoc se rozhodla "léčit" nikoli prášky, ale návratem k přírodě.
Měla nebo neměla strach?
str. 149: "Víš co vlastně znamená slovo strach..? F-E-A-R... False Evidence Appears Real. Iluze se jeví jako skutečnost... Strach není skutečný. Neradím ti, abys byla neopatrná. Ale my sami si vytváříme vlastní skutečnost, prostřednictvím svého vědomí a toho, co si ze svého rozhodnutí myslíme a v co věříme. Strach totiž není o tom, s čím se setkáváme, ale jak se rozhodneme to vnímat."
Zvláštní kniha, u které se ani po přečtení nemůžu rozhodnout jestli se mi líbila nebo ne. Rozhodně něco, co běžně nečtu, takže o to to bylo pro mě zajímavější. Najde se tam spousta zajímavých myšlenek. Popis prostředí a scenérií taky moc hezký. Úplně ta místa vidím. Přesto mě to nijak neohromilo ani nezanechalo hlubší dojem.
Tak já nevim. Přečet sem si Divočinu od Cheryl Strayed a tady na serveru mi to nabídlo jako podobnou knihu tohle. Tak sem si to zakoupil jako e-knihu, mám přečtených 11 procent (dle čtečky) a sem z toho nepatrně rozesmutněn. Nesnášim, když přímá řeč není oddělená uvozovkama, to mě vytáčí do běla. Navíc je to takový povídání jak pro malý děti.
Nevim.
Snad se to nějak rozjede.
S Divočinou to nejde vůbec srovnat, tam bylo 100 dní pochodu, spaní ve stanu, bojování s Divočinou, a tady je to zatápění ve srubech....WTF
No tak sem to dočetl celý. Styl jak pubertacka popisující svůj milostnej život.
Absolutně nezazivne popsána krajina, příběhy a vůbec všechno.
Navíc mě ta hloupoucka Norska panenka mistama tak točila, že sem měl sto chutí to přestat číst.
Škoda že sem si to nekoupil v papirovy podobě protože bych to moh prodat a za utrzenej peníz bych si koupil rum na zal.
Případně by se kniha dala použít na zatopeno v kamnech. S e-knihou tohle nejde a pouhé smazání nedá tu satisfakci z toho čtení.
No nic, není to můj šálek kávy a je to fakt škoda protože si myslím že z takovýhle cesty by byla kniha bestsellerem.
Jdu si dát rači panáka....
Pro mě jednoznačně kniha o životní pouti. Nenajdete zde žádné výrazné dějové zlomy, zápletku ani drama. Cesta plyne volně, složená z množství vnitřních přeměn autorky a osudů spousty zajímavých lidí.
Líbí se mi, že je kniha současná. Lajla pobývá mezi nejrůznějšími alternativci v malých osadách, naprostých samotách i v opravdové divočině. Její přátelé žijí velmi svobodně a neobvykle. Bydlí v přírodních domech v chudobě, cestují, loví, vlastní malé kavárny, jsou sví a podivínští.
Lajla se seznamuje i s několika původními obyvateli – indiány nebo jejich potomky s částečně indiánskou krví. Učí se žít v divoké přírodě za jakýchkoli podmínek, nachází propojení s rostlinami, zvířaty i krajinou. Příběh plyne volným tempem z místa na místo, svým způsobem je uklidňující a očišťující.
Prvá polovica knihy bola pre mňa plná "wau" myšlienok, či by som aj ja vedela žiť niekde inde, v biede a sama. Krásne opisy prírody, života a myšlienok všedných i nových. Od polovice mala kniha sklon sa predať a snažila sa byť búrlivejšia, opisovať viac putovanie a problémy s tým spojené. To však neubralo na kvalite knihy, veľmi príjemné čítanie.
Tolik blízkých témat: Kanada - cestování - život v divočině - samota - v jedné malé knize nemohou nezanechat hluboký dojem, přestože je kniha jednoduše napsaná. Samotný přístup autorky a volba strávit zimu o samotě nutí k hlubšímu zamyšlení PROČ. Snaží se být úpřimná, popsat pocity radosti i smutku, ale stále cítíme nedůvěru a strach otevřít se světu. Ale i to je svým způsobem blízké. Je škoda, že autorka používá pro popis jednotlivých míst, dnů, cest formu stručnějších záznamů, nespojuje knihu do jednohou plynoucího celku. Nicméně popisy přírody a chování zvířat vnímaná jako znamení jsou tak silná, že dávám 4*.
Krásné. Pět hvězd dávám zejména za pasáže, které popisují divokou přírodu a její souznění s ní. Inspirativní je autorčin přístup k životu: než otupovat svoji psychiku léky, rozhodla se odpoutat od svého dosavadního života a zkusit to úplně jinak.
Takové příběhy, jako je tento autobiografický román mladé norské autorky, vás určitě nenechají chladnými. Já jsem si knihu vychutnala od začátku až dokonce a obdivovala jsem tuto odvážnou mladou ženu, která se vydala do kanadské divočiny z dalekého Norska, aby si zde vyzkoušela, jaké to je žít nezávislá na lécích a civilizaci. Trochu mi to připomnělo knihu Walden, aneb život v lesích. Stejně sugestivní a stejně strhující výpověď o tom, jak lze i v dnešní době přežít v přírodních podmínkách a najít zde nejen přátele, ale hlavně samu sebe.
Kniha si mě přitáhla svou nádhernou obálkou i zajímavým názvem a musím říct, že jsem ani jednou nezalitoval, že jsem po ní sáhl. Je trochu podobná svým stylem (akorát se tak úplně nejedná o pouť) knize Divočina od Cheryl Strayedové. A musíte si trochu zvyknout na autorčin styl psaní bez přímé řeči. Kniha mě okamžetě pohltila a s úžasem jsem sledoval životní cestu autorky v kanadské divočině a musel jsem několikrát hluboce smeknout před její odvahou a silou. Kniha je útlá svým rozsahem, ale hluboká svými myšlenkami a dala mi opravdu hodně.
Podle mého naprosto luxusní odpočinkové počtení, které stojí za to. Užila jsem si celý příběh a zároveň musím říci, že jsem objevila i spoustu životních moudrostí.
Příjemná obálka knížky, velká odvaha a zážitky mladé autorky, která si zaslouží můj obdiv (chápu, že se jí chtělo zápisky vydat). Zapsáno docela sympatickým způsobem, upřímně i s trochou tajemství. Není to klasický cestopis (je bez obrázků), tak nezbývá než si představovat místa, lidi, situace... Zajímavé je, že drsné prostředí, divoká zvířata a samota byly pro autorku opravdu náročnou zkouškou odolnosti, ale potrápit ji dokázaly i některé vztahy s problematickými muži. Naštěstí to vyrovnávala další nově objevená i stará přátelství.
Hodně odpočinkové čtení. Přidejte mi, že se tam nic moc nedělo a připomínalo mi to spíše slohovku do školy.
Štítky knihy
příroda norská literatura divočina Kanada
Vlčí ostrovKniha Vlčí ostrov je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 213x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 50x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 40x |
"V budoucnu už nikdy nebudu mít strach, že potkám v noci na pěšině nějaké zvíře, vlka, pumu, medvěda. Jediné, čeho se po tomto zážitku bojím, jsou lidé."
Na knihu jsem se těšila. Tím, že sama moc necestuji, si totiž knihy - popisující dobrodružství z cest - užívám. Tohle mi však přišlo dost nezáživné, hodně čtete o tom, co hrdinka jí, dopodrobna líčí nepodstatné detaily.
Pár zajímavých myšlenek se sice objevilo, ale bohužel se dají spočítat na prstech jedné ruky.
Tohle se moc nepovedlo.