Vlastní životopis Alice B. Toklasové

19.12.2015

Připadá mi, že je-li řeč o Gertrudě Stein a Vlastním životopisu Alice B. Toklasové, citují všichni ze zuřivého Chalupeckého pajánu v doslovu. Jako by ta slavná americká modernistka byla jakousi hrůznou oživlou modlou, které je záhodnou pouze zdálky a tiše uctívat o občas krvavě obětovat nějaké to dítě nebo pannu. Pokusil jsem se proto číst co možná nejnepředpojatěji, jako bych nečetl slavnou autorku, ale nějaký nově objevený rukopis. A musím tedy přiznat, že právě ohromen jsem nebyl, spíše naopak.

Rád jsem se přenesl do atmosféry Paříže a Londýna před Světovou válkou (a během ní a po ní), líbilo se mi pozorovat mumraj všech těch slavných jmen korzujících po stránkách knihy, aby mohli vyjádřit údiv nad neuvěřitelnými literárními schopnostmi paní Gertrudy - od Picassa a Matisse až po Hemingwaye a Pounda. Tolik ke kladům životopisu. Nyní pár slov o záporech - o muškách a mouchách a švábech a štěnicích a dalším hmyzu. Předně: vše v tomto životopise je naprosto ohyzdně steinocentrické. Na každé druhé či třetí stránce jsem se znovu a znovu dočetl, že Gertruda Stein je jedním z mála geniálních lidí. Nepochybuji o tom, že si to opravdu myslela, že to není jen plané vychloubání či póza - ale tím možná hůře. Také je přinejmenším tucetkrát zdůrazněno, že jejím dílem začala moderní literatura. U každého textu, obrazu, události nebo člověka je rozhodující, zda se Gertrudě Stein líbil. Pokud ne, pak je zatracen a již se o něm nehovoří. Pokud ano, je zařazen mezi nepominutelné zázraky dějin. Snad nejhorší byla její předpojatost vůči národnostem - Němci jsou například špatní, kupečtí, upracovaní a válkychtiví (co na tom, že sama autorka mohla žít v pohodlí zejména proto, že pocházela z "německy se chovající" rodiny). Němec není v podstatě schopen vytvořit umělecké dílo. Naproti tomu takový Španěl má vždy polobožský status, byť by byl třeba hlupákem a zlodějem.

Text životopisu na mnoha místech vypouští čárky. Jak odvážné a revoluční! Čtenár si je musí sám domyslet, neboť nedokáže-li to, není čtení hoden. Považte, jaký nápad! V jistém protikladu k tomu stojí jistá průzračnot stylu, snaha o použití co nejjednodušších slov a obratů: "Bylo to krásné. Gertruda Stein s tím byla spokojená. Později se to ale Gertrudě Stein již nelíbilo". Inu. Paní Gertruda věřila, že dnes jsou již slova okoralá a setřelá a literární, zatímco v časech Homérových a Chaucerových bývala ještě spjata s označovanými věcmi, a básník proto mohl hovořit o světě přímo - zatímco dnes musí poeta slovům vracet jejich živost všelijakými experimenty. Zamlouvá se vám to? Mně ne. Ta myšlenka je skoro stejně líbivá jako nesmyslná; slova byla ve skutečnosti setřelá a unavená od počátku věků. Žádný zlatý věk neexistoval. A se sebevědomím takřka steinovským mi dovolte věřit, že pánové Chaucer a Homér by se ke mně při tažení pro jednoduchým frázím jistě rádi připojili.

09.01.2015

Steinové netradiční sloh je neskutečně inspirativní a obecně nekonvenční přístup k formátu biografie je myslím dodnes nepřekonaný. Vlastní životopis není nijak podlézavý, ale přitom se nečte těžce. Doporučuji fanouškům formální originality.