Vířivka
Lucie Konečná
Jaké to je začít OPRAVDU znovu? Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…
Přidat komentář
Druhá kniha od Lucie Konečné - Vířivka. Po Houpačkách jsem čekala trošku jinej typ literatury, něco takovýho vtipnýho a oddechovýho. Vířivka je ale jiná. Když si přečtete pár recenzí od ostatních čtenářů, často i o Vířivce hovoří jako o oddechovce. Pro mě to ale odpočinková literatura neni, protože řeší docela vážný téma/témata. Knihu jsem přečetla za jeden den jednim dechem a doopravdy věřím, že se tohle může stát a je to hrůza. Rozhodně doporučuju!!
Tohle ve mně zanechalo strašně moc. Příběh ženy, která přišla o všechno, ale zachovala si samu sebe a snaží se jít dál, i když už moc nemá kam a na té cestě nemá ani o co stát. Osobně znám ženu, která jako náctiletá ubodala svého otce, který ji --- a její matku ---- . Její návrat z vězení rozhodně neproběhl tak hladce, jak je v knize předkládáno a ani se nic neopravilo, k čemuž je na konci Helenina příběhu alespoň nakročeno. Tuto literaturu zde rozhodně potřebujeme.
Po skvělých Houpačkách jsem se rozhodla přečíst si i Vířivku. Když jsem u Houpaček napsala slůvko jednohubka, zde musím napsat minijednohubička :-)
Za mě - uvěřitelné. Příběh se mi moc líbil, škoda, že není jasně dané, jak dopadl její vztah s dcerou a vlastně i s Ančou. Ale to už si může každý domyslet dle svého gusta.
I zde dávám plný počet hvězdiček a to i přesto, že Houpačky byly o něco lepší ;-)
Jednoduchý krátký příběh, který přibližuje jak práci v České poště, tak začleňování vězňů po odpykání trestu. Osud hlavní hrdinky byl hodně tíživý, opravdu mi jí bylo líto…
Moc pěkné, přestože tak trochu smutné. Kniha se moc hezky četla, vůbec to nešlo ji odložit.
Knížka pro mě byla tak dechberoucí, že jsem ji zhltla doslova na jeden nádech. Po dlouhé době příběh, který jen neproletí, ale který si budu nějaký čas pamatovat.
Viděla jsem okolo sebe na Vířivku docela hajp, ale mně to přijde strašně hloupý, nemůžu si pomoct. Námět super, ale celý to bylo takový moc Růžovkářský na můj vkus (nebo mám předsudky). Zpracování bylo hodně daleko za tématem.
Oddechovka na víkend. Suprově napsané, škoda že má jen 136 stránek. Ten konec mi přišel ochuzený, ale je na každém z nás si ho představit.
Krátká knížka, ale zaujala, potěšila. Zločin a trest, ztráta blízkých, tajemství, domácí násilí, nové začátky. V hlavní roli vířivka. Dobře napsané. Mohlo to být delší, zajímaly by mě i osudy vedlejších postav. Co nadělám. Těším se na další autorčiny knihy.
Tak to byl teda mazec. Nemohla jsem přestat číst. Trochu mi to připomínalo mojí oblíbenou spisovatelku Simonu Monyovou. Jak dokáže její manžel něco takového ? Jak mu to mohlo všechno projít ? Bylo mi Heleny hrozně líto.
Knížka je to hodně tenká, ale příběh,který ukrývá, je silný. Je o odhodlání žít znovu a líp, ale taky o tom, že hajzl zůstane hajzlem. Asi mi zůstane chvíli v hlavě.
Štítky knihy
přátelství ženy vězení, věznice rodina psychologické romány tyran domácí násilí ztráta blízkých české romány
Malinka knizecka, ktera v sobe skryvat tolik... Pribeh zeny, ktera se po 12 letech ve vezeni vraci zpatky na svobodu... Muze doopravdy zacit znovu? Neni to jednoduche cteni, pribeh je moc smutny, ale cte se jednim dechem. Moc doporucuji