Vínek vzpomínek

26.07.2013

Výpisek o náhodě – zdaleka ne jen pro surrealisty!: „VZPOMÍNKA NA NÁHODU

(...) A vzpomínám, co se mi přihodilo právě před měsícem 3. XII. 1938. Zvláštní událost, ke které dochází zřídka. Ráno 3. XII. jsem si teprve ve škole uvědomil, kolikátého je. Vzpomněl jsem přitom, že se Ida taky asi otravuje utloukáním času v učitelském ústavu v Hořovicích. Bylo asi 10 hodin ráno. Ustal jsem ve vzpomínání, když jsme v 11 hodin vešli do kreslírny. Kreslení je předmět, při kterém se vlastně někdy nejvíce zahálí. Budiž mi tedy prominuto, přiznám-li se, že jsem namísto práce na výkrese četl II. díl Haškova Švejka. Na poslední stránce upoutalo mě slovo Hořovice. V jednu hodinu jsem se sešel na náměstí s Honysem a Fejfarem. Kráčeli jsme podél železářského výkladu, kde byla mapa ČSR s vyznačením měst se železářským průmyslem. U výkladu stáli dva muži a když jsme procházeli kolem nich, řekl starší mladšímu: „Hořovice". Byl jsem okouzlen. Když jsme pak došli s Fejfarem na nádraží, upoutal mne plakát jasně zelené barvy s nápisem: „S ČSD do Hořovic!" A jak vzrostl můj údiv, když jsme se usadili na peróně na lavičce, na jejímž opěradle byl nápis: „Otto Hofmann, Hořovice". Nemohl jsem přemoci své vzrušení a upozornil na věc Honyse. Ten se ani příliš nepodivil. Řekl mi, že je zcela možné, že se slovem Hořovice se setkám v tento den ještě několikrát. Když jsem přišel domů, ležel na otcově stole časopis Hudebník. Otevřel jsem jej, chtěje si z dlouhé chvíle číst, a tu se před mýma očima objevil inzerát: „Harmoniky, Kebrdle, Hořovice". Rychle jsem noviny odhodil. Dal jsem se znovu do pročítání Díla Jiřího Wolkera, kde jsem narazil na povídku, která začínala: „Mánička Radová jela do Hořovic..." Dál jsem nečetl. A nakonec večer, když jsem seděl na stoličce u plotny, všiml jsem si pod mou rukou položenou na smaltu tří písmen .....ice. Patrně jméno města, odkud kamna jsou. Nadzvednu ruku a čtu: Hořovice. Druhý den jsem napsal báseň „Rozvrh hodin".“