Víkend v Londýně
Jan Folný (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362798/mid_vikend-v-londyne-LxM-362798.png
3
172
54
Průměrný český muž se dožívá sedmdesáti šesti let, což znamená, že jste-li muž a je-li vám čtyřicet, jste ve druhé polovině svého života. V té horší polovině. Dostavuje se úzkost z času, který vám zbývá, z toho, kým jste se stali, i z toho, kým už nikdy nebudete. Cítíte, že šance na změnu života jsou minimální, a začínáte si uvědomovat jeho konečnost. A pokud máte navíc pocit, že jste v té první půlce něco zanedbali, něco nestihli nebo si ji dostatečně neužili, je právě teď poslední možnost to napravit. Tři kamarádi a bývalí spolužáci se chystají na víkendovou pařbu v Londýně, kde chtějí oslavit své čtyřicátiny. Chlast, sex, jídlo, fotbal a kecy o všem a o ničem. To všechno proto, aby odehnali společnou úzkost z toho, že se jejich životy právě lámou do té horší poloviny. A to je ještě ta nejoptimističtější předpověď. Během nadcházejícího víkendu se však v jejich životech změní víc než jen jejich věk.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé nahlédnutí do duší čtyřicátníků a jak se sžívají s krizí středního věku. Chvílemi depresivní i úsměvné čtení. Kniha je vyprávěna různými postavami ,co příběh obohatí.
Celkově si myslím, že mohl být příběh více rozveden,přesto jsem byl s knihou spokojen.
Autor nám nabízí trojici čtyřicátníků, kteří jsou v podstatě ztělesnění klišé českých taťků nebo v případě gaye klišé o bezdětných znuděných homosexuálech žijících v konzumním luxusu, k tomu později dolaďuje příběh náhledem do života jiných postav, které se snaží rozlišit ne moc fungující změnou slohu (jediná odchylka je kapitola o puberťákovi, kde výrazivem potýrá jak starší čtenáře tak i puberťáky, kteří se takhle prý podle zasvěcené osoby nevyjadřují). Autorovi se nedaří nastolit pořádnou existenční depresi (kterou asi chce stvořit), všechny postavy jsou dost nesympatické; není to napsáno moc čtivě - asi by bylo mnohem lepší, kdyby autor radši psal upřímně a nezkresleně o svojí krizi čtyřicítky a nevymýšlel k tomu fiktivní příběhy. Klidně tuhle knihu přeskočte.
Čekal jsem pořádně odvázanou a mírně lehkovážnou Pařbu v Londýně. Klukům odbilo 40, jejich životy stojí za starou bačkoru a napadne je vyrazit si na výlet, aby rozčeřili zatuchlý vzduch všedních dní. Překvapivě to zas taková legrace nebyla a řešily se i věci vážné, překvapivé a smutné. Jako věkově a genderově spřízněný čtenář jsem klukům naprosto rozuměl. Markovo sebelitovné skuhrání nad pobryndaným životem mi sice lezlo na nervy, ale možná především z toho důvodu, že se ho dopouštím v úplně stejné podobě. Vítaná sebereflexe. :o)
Velmi přínosný byl pohled na celý příběh očima různých postav. Vyprávění získalo na komplexnosti a ucelenosti. Na opravdovosti. Bavil mě jazyk dnešní mládeže a říkal jsem si, jestli je v této podobě opravdu reálný. Protože jestli ano, tak asi žiju v paralelním světě s úplně odlišnými vyjadřovacími prostředky. :o)
Nečekal jsem, že zrovna tato kniha mě donutí popřemýšlet trochu víc nad životem, ale stalo se. Díky za to.
Během první poloviny knihy jsem si myslela, že půjdu s hodnocením daleko daleko níž, ale zhruba za tou půlkou přišel zvrat, objevili se pohledy nových postav a kniha se rázem stala zajímavější. Do té doby mi všichni 3 chlápci lezli dost na nervy a říkala jsem si, proč s touhle knihou vlastně ztrácím čas. Ale pak to bylo fakt o 100% lepší a musím uznat, že některé pasáže mi i vehnaly slzy do očí.
Pohled do duše mužů překračujících čtyřicítku...knížka se mi líbila i když jsem myslela, že to bude spíš chlapské čtení.
Pravděpodobně už taky (i když dost předčasně) trpím krizí středního věku, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak je možné, že mě Víkend v Londýně tak nadchl.
Tohle je prostě ten typ knížky, o které ví, že to není žádné veledílo (a ani si na to nehraje), ale nějak se vás osobně dotkne a něčím vás okouzlí. Je tam nadávkováno všechno humor, spousta myšlenek o životě, o sexu; rodinný život, práce, přátelství, ale i i splín a depky. Přesně ten šílený guláš, který se člověku často motá hlavou, když překročí hranici čtyřicítky.
Celá kniha je napsána dost přímočaře, působí opravdově. Na můj vkus zahrála trochu příliš depresivní tón, ale jako celek mě to neskutečně bavilo!
"Dokdy bude pociťovat sexuální touhu? napadlo ho. Dokdy bude sexuálně aktivní? Do šedesáti? Nebo snad do sedmdesáti? Těžko. Moničiným rodičům je přes sedmdesát a je to tam podle všeho už desítky let úplně vyschlý. Že by jen do padesáti? To spíš. Sakra, tak to mám před sebou posledních deset let šukání. Tedy jestli se tahle předem naprogramovaná a mechanicky odvedená činnost, které se pravidelně jednou týdně s Monikou dopouštějí, ještě vůbec dá nazvat šukáním. Mám před sebou posledních deset let nadějí plného, ale přesto ve výsledku marného mytí penisu! A co po té padesátce sexuální touhu vlastně nahradí? Křížovky, letáky supermarketů a dlouhé ospalé posedávání na gauči, tak jak to vidí u Moničiných rodičů? Anebo ještě hůř — sex nebude nahrazen ničím a tohle nic se začne postupně rozšiřovat a prohlubovat, až nakonec obepne vše…"
Taková příjemná oddychovka. Čekala jsem od toho trochu víc. Mrzí mě, že některé dějové linky nebyly více rozvedeny, kniha by byla o to lepší. Každopádně stojí za přečtení, je to příjemné čtení. Chvilkama jsem se dost nasmála.
Po první vydařené kapitole s Petrem, u které jsem se velmi bavila, jsem si říkala, že Víkend v Londýně bude svižná, dobře napsaná oddychovka. Bohužel celkový dojem je nakonec rozpačitý. Ještě do doby, než se děj začne odehrávat v Londýně, je to dobré, ale pak mi najednou přišlo, že celý příběh přestal postrádat smysl a ucelenost, zejména pak koncové kapitoly vyprávěné okrajovými postavami mi přišly nesourodé, neprovázané, jako kdyby na sebe byly křečovitě nalepené, ale ve výsledku vlastně každá byla o ničem. Škoda.
Někteří autoři píšou knihy proto, aby reflektovali (s větší, či menší dávkou fikce) svůj život, jiní míří výš a chtějí nahlédnout na život, bytí, existenci v širší perspektivě a dát podnět k úvahám v obecné rovině. Jan Folný patří do první skupiny a není na tom nic špatného. Víkend v Londýně je příběh o krizi středního věku z pohledu mužů se zajímavě vystavěnou dějovou linií. Strukturou mi kniha trochu připomínala R. Murukamiho "V polévce miso". I zde příběh postupně graduje, vrchol přichází lehce za polovinou a potom již pouze doznívá, včetně různých vedlejší motivů.Život je teď a tady a za chvíli může být všechno jinak.
Na základě pochvalných ohlasů a recenzí jsem čekala malinko víc. Příběh postupně trochu ztrácel tempo a škoda, že nebyla více rozvedeny některé vedlejší linky.
Moc výborné.Další český spisovatel,který za to stojí.Je mi 43 let a sedlo mi to přesně.Ale není to jen o tom že by to četla skupina lidí kolem čtyčiceti.Je to svěží,český,čtivý román pro všechny.
"Věnováno mužům v nejlepších letech, kteří doposud nepřečetli žádnou knihu. Tahle musí být vaše první!"
Tak zní motto/věnování Jana Folného v úvodu knihy mužskému pokolení ve věku čtyřiceti let. Nevím, jestli bych chtěl londýnský Víkend přečíst jako svou první knihu, a už vůbec ne, zda ve svých 40 ke kterým mi ještě nějaký ten pátek, sobota a snad i neděle zbývá;-)
Nicméně i přes nějaké ty neduhy je Folného Víkend velmi čtivý příběh s podkresem samostatných subpříběhů, které tvoří jednoznačný celek a hlavně povedený literární zážitek. Ony zmiňované "dodatky" mohou některého čtenáře otrávit, proč kniha "nekončí" nedělí, ale bez nich by to nebylo prostě ono.
I když jsem v rámci čtenářských recenzí periferně zahlédl spoiler, který je jasným twistem příběhu, jakož i jeho vyvrcholením, stálo si k této gradaci četbou dojít sám. Ze zásady se snažím knihy nesrovnávat s jinými, ale přiznávám, že jsem si během Víkendu několikrát vzpomněl na Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Vybíjená včetně jejich atmosféry a poselství.
Celkový dojem si 5* zaslouží, třeba už jen proto, že kniha je pro čtenáře dalším příjemným, a hlavně povedeným, setkáním se současnou českou beletrií. A to bez ohledu na to, že jde "jen" o další popis krize středního věku obou pohlaví i toho věčného (sebe)litování nad "cobykdyby", nenaplněnými tužbami a nesplněnými sny...
PS. Knihu budu na rozdíl od Folného doporučovat i něžnému pohlaví;-):-)
V první půlce jsem se náramně bavila, vrchol románu zcela určitě přichází s druhou propařenou nocí v Londýně. Kapitoly věnované partnerům byly taky čtivé, ale oproti první půlce knihy už mě moc nebavily. Za přečtení kniha stojí.
Tři kamarádi ze střední školy, ve středním věku. Udělají si výlet do Londýna, na oslavu 40-tých narozenin. Kniha kdy pasáže děje vypráví jiná osoba. Vtipné a zátoveň smutné čtení. Taková víkendová rychlovka. Kniha určená mužům ve středním věku. Mě jako ženu také bavila a přečetla jsem jí jedním hltem.
Já se na tu knížku vážně těšil. Četl jsem jeho předešlé knihy a byl jsem nadšený, ale tahle....
Jakoby chtěl spojit povídky do jedné dlouhé, jakoby měl začátek a konec musel nastavovat.
Do úmrtí v Londýně to mělo nějaký děj, někam to vedlo, ale pak?
Vypořádání se se čtyřicítkou asi řeší hodně lidí, každé kulatiny, tady to působilo dost depresivně, ale chápu, že psal hodně lidem z duše.
Knížku jsem zklamaně dočetl a byl rád, že jsem ji měl jen půjčenou a neutratil jsem za ni ani korunu.
Naprosto souhlasím s komentářem msjadepaton , Marie nebo Misi 78. K hodnocení nemám co nového dodat, jen mě mrzí že nebyla alespoň uzavřena linka pedofila na internetu.
......................................................................................................Výzva 2018
Na novou knížku Jana Folného jsem se velmi těšila a má očekávání byla naplněna. Baví mě sty jehol psaní. Kniha se mi četla sama, nejraději bych si příběh jednoho víkendu v Londýně přečetla za odpoledne. Jen mít čas. I když ono není v životě kam spěchat, protože je sám o sobě dost krátký. Aspoň, že do té čtyřicítky mám ještě chvíli čas.
Zajímavý příběh a osudy lidí. Ale na začátku to znělo hrozně depresivně. Ale jinak to byl docela strhující příběh.
Ze tří knih těžko soudit, ale zdá se mi, že Folnému jdou zatím lépe kratší texty. I tady mě totiž nejvíc oslovily pohledy vedlejších postav, třeba Pavla nebo Penny. U celku vnímám kladně schopnost provázat příběh bez ohledu na orientaci hrdinů a odvahu opustit čtenáře bez násilných happyendů. Jenže celé to milionté vyjádření zklamání ze vztahů, stárnutí, života – proč a nač? Od čtenáře je to vždycky trochu arogantní věta, ale: čekal jsem víc.
Štítky knihy
homosexualita humor partnerské vztahy manželství krize středního věku představy pro muže gayové LGBT, queer, LGBT+
Kniha Víkend v Londýně je v
| Přečtených | 208x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 84x |
| Chystám se číst | 126x |
| Chci si koupit | 32x |
Pozvání přátel z čech do Londýna; o tom vypravuje tento román, konec dost snutnej