Vesnický román
Karolina Světlá (p)
Román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na to nařečí, ale když jsem se do toho vžila bylo to pěkné i když smutné čtení.
Skvělá kniha,úžasná kdyby jste věděli co k ní cítím najkrásnější román co jsem kdy četla.
Konec vystřižený z nějaké pohádky a to naznačuje přítomnost víry, čar a kouzel. Na onemocnění s těmi neštovicemi bylo znát, že věděla jaké to je ztrácet dítě (proto možná chtěla, aby v knize děti - potomci Antoše - zůstali naživu). Jinak kniha svižná, dala se dobře číst a oceňuji snahu spisovatelky, která žila v tak těžké době. Jako povinnou četbu bych ale do základky nedoporučovala, protože i na mě ve druhém ročníku střední školy to bylo docela složité, např.: některé fráze s tamním nářečím pochopit. :-)
Román o lásce smutné, nenaplněné i ztracené, řeší dilema, jestli " co bůh spojil, člověk nerozlučuj" má smysl i v případě, že manželství je nešťastné a nefunkční.
Štítky knihy
venkovské romány náboženský život Ještědsko předsudky
Autorovy další knížky
1981 | Vesnický román |
1988 | Frantina |
1976 | Nemodlenec |
1998 | Námluvy |
1979 | Černý Petříček |
Pěkné čtení, ze začátku se člověk musí dostat do pravopisu 19. stpl., ale pak je to moc hezké.