Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Túto a aj ďalšiu naväzujúcu Čo život dal a vzal som prvý raz čítala v 13 či 14 rokoch. Hltala som všetko, čo sa mi dostalo pod ruku a zvláštne je, že aj keď v nich ide o dospelú ženu a jej sebaironizujúci humor, poberala som to a pamätám si, že ma to veľmi bavilo a každej kamarátke som sa ich snažila natlačiť ako zábavné čítanie.
No keď som sa k nej vrátila teraz po rokoch vďaka čitateľskej výzve... neviem, neviem. Azda som nebola v tej správnej nálade, alebo len doba, kedy ma takýto vskutku ženský román mohol zaujať, uplynula spolu s tokom času. Hodnotím síce vysoko, ale priznávam, že predovšetkým z nostalgie a nie preto, že by som ňou i dnes bola ktovieako nadšená.
Kniha která nenadchne ani neurazí. Je to taková oddechovka, která se dobře čte a stránky ubývají. Dávám tři hvězdy.
Než jsem mohla napsat tento komentář, potřebovala jsem nějakou dobu, aby se knížka usadila, dojmy a pocity se uklidnily a já mohla vlastně zjistit, jak na mě kniha působila. Myslím si, že jsem udělala velkou chybu, když jsem knížku zvolila v její audioverzi. Humor autorky je tak osobitý, že sebelepší přednes jej nedokáže vystihnout. A to se také stalo. Zjistila jsem, že mi dokonce po určité době byl hlas paní Adamové nepříjemný. Věřím, že by mě kniha oslovila alespoň o trochu více, kdybych si ji četla sama. Takhle na mě některé situace působily spíše úsměvně, určitě se u mě nekonaly výbuchy smíchu. Ono pokud člověk půjde do důsledku, nejedná se ani tak o humorné čtení, ale o zoufalství, smutek a neštěstí mladé ženy zabalené v hávu satiry a ironie. Vlastně jsem na vážkách, jestli sáhnout po další z knih, které Betty napsala. Nejspíš ještě jedné šanci dám, ale jen z toho důvodu, že na tuhle nejspíše ovlivnila můj názor její audioverze.
Pro mě tedy nic moc. Nemám ráda knihy, které jsou "pouhým" vyprávěním. Potřebuji přímou řeč... A ani to téma mě přiliš neoslovilo,celkově to není můj šálek kávy. A nijak extra vtipné mi to nepřipadalo. Nedočetla jsem celé, tak bych se mela vzdát hodnocení, ale dala bych 3 hvězdičy.
S humorem o věcech těžkých.
Proč skuhrám? Nemám čas? Mám toho moc? Když si tohle říkám, tak je čas na Vejce a já. A uvědomím si, že mám času habakuk, že se mám dobře a tak dál :-)
Zas po letech zpět do bezpečných a milých vod humoru Betty MacDonald. Její knihy jsou dobrý lék na nemoci a splíny. Jen jsem si uvědomila, jak se svět proměnil. Snad nenastoupí cenzura. Její popis života indiánů je přímý a drsný a dnes by za něj nejspíš skončila na pranýři.
Příjemné a místy humorné čtení, ale čtení spíše pro dámy. Jelikož myšlenka farmaření a takového života se mi velmi líbí, našel jsem si v tom to své.
Líbilo se mi časté vyprávění o krajině a počasí které dodalo chvílím tu správnou atmosféru :)
Každopádně je vidět, když se zatnou zuby a člověk vydrží, všechno se v dobré obrátí ;)
Humorná kniha? A proboha čím? Vždyť ta žena, o které se píše v této knize, je spíše nešťastná.
Oblíbená knížka mé babičky. Humorné vyprávění mladé novomanželky Betty o nelehkém životě na slepičí farmě kdesi uprostřed lesů v bohem zapomenuté pustině. Příjemný čtenářský zážitek, opravdu jsem se bavila, v brzké době dojde i na trilogii Co život dal a vzal.
Milé, mnohdy úsměvné až sarkastické vyprávění o trampotách, každodenní dřině, svérázných sousedech a snaze nepodlehnout ještě poměrně divoké přírodě a věčně deštivému podnebí. Čte se to lehce a kniha je plná originálních přirovnání a oživování neživých věcí. Některé pasáže však poměrně nudí, třeba výčet všeho, co mohli jíst. V závěru mi trochu vadila určitá nelineárnost vyprávění, na druhou stranu mi bylo líto, že se musím s Bobem, Sportem a Sporákem rozloučit.
Milé povídání s nadhledem. O tom, jak se žije na slepičí farmě v horách, když na žádné farmě v horách žít nechcete.
Betty, úžasná sebeironická Betty. Zakřiknutá holka z velký městský rodiny, která v osmnácti potká chlapce a ten si ji hned odvede do hor na slepičí farmu. Mnohé jejich příhody mi připomínaly to, co mi vyprávěla moje maminka o svých začátcích s tátovou rodinou, ač teda jejich hospodářství bylo velkofarmě vzdálené. Betty v odříznutých končinách nad valchou s prádlem a petrolejkou trochu prošustrovala mládí, ale jak vím z knihy Co život dal a vzal, ona si to pak vynahradí, až ji vejce definitivně dožerou. Paní Kettlová, to byl typ, který z venkova, odkud sama pocházím, znám. Dnešního čtenáře ale zaskočí, jak nekorektně o Kettlovic rodině Betty psala:
"Pak tam měli Elwina Kettla, což byl technický génius s dlouhými mastnými vlasy, který očividně nikdy nechodil do školy, ačkoliv mu bylo už patnáct, a veškerý čas trávil rozebíráním a sestavováním ohavných starých aut, a ,taťku Kettla’, kterého Bob velice vhodně vystihl jako ,lenocha a šišlavého zkurvysyna’. Zbytek Kettlů byl nedůvtipný, nevzdělaný, nepokrokový a nedůležitý."
Myslím, že si k nim nicméně později našla trochu lepší vztah. Přiznání paní Kettlové o tom, jak byla sama před svatbou upravená a čistotná, ale pak se rozhodla zachovat manželství, když zjistila, že s taťkovými návyky nehne, mě skoro dojalo.
Knížku hodně doporučuju, když se potřebujete tak nějak zlehka a z výšky podívat na vlastní problémy. Tu navazující, Co život dal a vzal, mám ale radši. Asi proto, že je tam méně slepic.
Poslechnuto jako audiokniha s paní Medveckou.
Na jednu stranu velmi nadčasové pasáže a výborný humor, na stranu druhou trochu depresivní vyprávění frustrované poslušné manželky.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Dlouho jsem se na knížku těšila. Doporučila mi ji kolegyně a tady má krásné hodnocení. Proto mě mrzí, že musím dát pouze 3*. Nepřišlo mi to veselé, spíš smutné.