Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31529/bmid_vejce-a-ja-mV1-31529.jpg
4
2872
2872
Humorné vyprávění Betty MacDonald, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zklamala...asi protože jsem čekala výbuchy smíchu, ale to se nestalo.
Po dlouhých letech jsem si znovu "střihla" drahou Betty a musím konstatovat, že mě zaujala a bavila ještě mohem, mnohem více, než když jsem jí četla poprvé, v letech mého počínajícího mládí. Vypravěčský talent, vtip, schopnost podat přímo hrůzné situace s nadhledem, vykreslit je věrně a současně i trochu je bagatelizovat, nelitovat se - to všechno jsou atributy, které dělají tuto knihu výjimečnou. Její první kapitoly o dětství a mládí mi připomínají oblíbený Tymián Marcela Pagnola, ale ty další jsou už z tvrdšího materiálu, včetně jakýchsi až sociologických postřehů o zvycích, rituálech a vrozené i vynucené omezenosti farmářských žen, o absurdním postavení Indiánů včetně jejich postupné totální degenerace (jak se o tom úžasně píše i v knize Čarování s láskou).
Myslím, že tato kniha patří do zlatého fondu i díky tomu, jak je její příběh svázán ze svou dobou a prostředím, a přesto vypovídá o něčem nadčasovém, velmi lidském a vesměs - ve všech kulturách a dobách -pochopitelném.
(Nemohu se ubránit dojmu, že anotaci k zdejšmu vydání z roku 2008 od vyd. Argo psala nějaká žákyně 6. třídy ZŠ do svého pečlivě vedeného čtenářského deníku. Zasloužila by si za to jedničku, ale rozhodně ne zveřejnění na Databázi knih.)
Z kategorie pohlazení po duši. Vkusné, milé i vtipné. Obdivuju a závidím ten nadhled a neutuchající entuziasmus, když se musí člověk potýkat s neustálými nezdary a životem, jaký si nepředstavoval.
opravdu skvela kniha a uz se tesim na dalsi od teto autorky. Lehke a ctive.
Budu v menšině, ale bohužel autorce a její tvorbě jsem nikdy nepřišla na chuť, snaha byla, ale výsledek žádný. Obsahově mi její texty připadají hloupé a až děsivě plytké. Nebo možná typické "ženské čtení", kterému asi neholduji. Neměnné rodinné pravdy a univerzální návody na život považuji za všechno možné, jenom ne za pozitivní jev, při čtení této knihy mě jímala hrůza. Nehledě na to, že mi nesedí ani autorčin styl vypravování. Nedočetla jsem a vracet se k autorce nehodlám, taková masochistka nejsem. Pokud by existoval žebříček nejméně oblíbených autorů, Betty by byla mezi prvními. Nesrovnatelně lépe mi sedí humor mužských autorů, nedá se svítit. U Betty postrádám onu "lehkost bytí" (psaní) a prvek, který se "v apatyce nekoupí" (pro mne je pohlazením pro duši a odpočinková četba James Herriot, Betty by mě naopak připravila o nervy. Jako odpad nehodnotím pouze z ohledu na její fanoušky)
mě moc neoslovila...možná proto, že jsem ji četla jako povinné čtení na střední...pamatuju si dokonce, že jsem si to vytahla k maturitě a řekla jsem jim, že se mi nelíbila a nebavila mi :-) Je fakt, že komise byla překvapená, páč to všichni považujou za velmi dobré čtení.
Hodně mě bavilo, když Betty popisovala všechny své starosti a přitom si dokázala udělat srandu úplně ze všeho. :) Přečtu si ji zase, protože jí můžete číst pořád dokola a stále v ni nalézáte něco nového... :)
Jé, to bylo pěkný :)! Skvělý nadhled, dobře se čte, jen má člověk trochu blbý pocit, že se oproti Betty strašně fláká.
Jsem ráda, že jsem se do čtení knihy pustila právě na podzim, kdy je na zahradě plno práce. Když se mi do ní nechce, vzpomenu si na Betty, co všechno musela zvládnout, a hned mi to jde líp od ruky. Určitě jsem o slepičí farmě nečetla naposled.
Velmi příjemné čtení, přirozený humor, takové milé pohlazení po duši! :-) Styl psaní mi sedl, určitě se v budoucnu ráda ke knížce vrátím a teď se těším na volné pokračování Co život dal a vzal.
Vtipné a nevtíravé vyprávění, četba mi krátila dlouhou chvíli ve vlaku a ostatní cestující mohli poslouchat můj klokotavý smích...
Miluju britský humor. Dokáže popsat tak strašně vtipné situace bez toho aniž by je nějakým způsobem degradoval. Dokonalá "odpočinková" četba.
Ohledně komentáře níže o výrazech, které se často používají - za to může překlad :) Překlad je z 90% vždycky horší než originál, protože je to už jen "přetlumočení" textu překladatelem. Je jen velmi málo kvalitních překladů (natož překladatelů), takže pokud si stěžujete na výrazy "slunce vstalo", stěžujete si na špatný překlad, originál je úplně o něčem jiném.
Túto knihu viem prakticky naspamäť. Často z nej citujem v rôznych životných situáciách, už tým asi idem svojmu okoliu na nervy. Pre mňa dokonalá.
Je to krásná knížka, ačkoliv jsem bojoval i s tím, abych četl dále. Že je napsána ženou je z ní cítit na sto procent. Nadsázka a ironie je spisovatelce opravdu vlastní, ale nic není přehnané, vše je podloženo ryzím intelektem a podáváno krásně i vtipně. Hezká přirovnání i barvité a originální popisy náročného života jsou podávány s lehkostí a grácií. Nakonec se s knihou loučíte s nostalgií a přáním dobrého konce hlavním hrdinům, a já osobně s tužbou aspoň z části zažít a umět to, co hlavní hrdinka a kát se, že hlavnímu hrdinovi nesahám ani po kotníky. Kouzelné, roztomile chaotické, lákavé a vzdálené. Je to příběh o životě, který dneska lze objevit asi už jen málokde na planetě, o životě čistém, náročném, plném a soběstačném.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Velmi milé a úsměvné čtení s krásným popisem krajiny a osob. Když jsem ji četla před více než dvaceti lety poprvé, soucítila jsem s ní a nenáviděla množství zavařenin, zeleniny a ovoce, samotu, drsnou přírodu ... Dnes jsem jí vše záviděla...