Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31529/bmid_vejce-a-ja-mV1-31529.jpg
4
2855
564
Humorné vyprávění Betty MacDonald, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova.
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 1970 , Odeon
Originální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Knihy Betty MacDonald byly knihami mého mládí, četla jsme opakovaně, pomáhaly v době, kdy bylo nemocné tělo či bylo hůře na duši.
Když má člověk chmury na duši, Betty vždycky pomůže! Mám vyzkoušené už desítky let:-)
Zpočátku mě šokoval proud vyprávění. Autorka sype svůj příběh nezadržitelným tempem, až to působí jako chaotická změť vzpomínek. Pak buď tempo povolí, anebo si možná člověk zvykne.
Příběh vypráví o velké dřině, nepochopitelných společenských pravidlech i o beznadějně zvláštních sousedech s tím resumé, že vždycky nějak bylo a bude a je potřeba se z toho nepo***t.
Jako malá jsem od autorky četla pohádky o Paní Láryfáry - měly hodně podobný nádech.
Autobiografie. To je na té knížce fascinující. Jinak prima čtení z netradičního prostředí
No... měla jsem velká očekávání. Knihu mi doporučila má maminka s tím, že se u ní výtečně pobavím... no ano... maminka našla svou vlastní paralelu v této knize, leč já jako vyspělé dítě takového rodiče vnímám svět jinak, neb jsem vyrostla na vesnici a nemusela jsem se s ní a s přírodou sžívat. Vesnice a příroda mě vychovala... a tak mi některé story autorky přišly (omluvte mě) padlé na hlavu. Vždycky jsem si myslela, že základní znalosti o přírodě a zvířatech musí mít přeci každý, kdo se na svět od dětství kouká s otevřenýma očima. Ale zjevně tomu tak není... pro mě je kniha a následné reakce na ní poučením. Mé znalosti nejsou běžné a musím je všem kdo o ně mají zájem rozdávat plnými hrstmi, aby lidé co se rozhodnou svůj městský svět vyměnit za vesnici, měli své začátky jednodušší.
Kniha o páru co se rozhodl založit si farmu.
Co na to říct, knihu jsem začal číst s vidinou že se u ní zasměju. Bohužel jsem se za celou dobu pousmál tak dvakrát a už ani nevím u čeho jelikož si z knihy moc nepamatuji. Opravdu mě vůbec nebavila. Častokrát i přes autorčiny názvy kapitol jako ,,Léto nebo ,,Listopad jsem vůbec netušil v jakém čase se děj vlastně nachází a jak dlouho už tu farmu vlastně mají - měsíc, rok, pět let ? Možná je to jen mou nepozorností.
Každopádně oceňuji originalitu knihy že v ní jsou minimální dialogy a celý příběh je vlastně takovým popisováním co se hlavní postavě dělo a honilo hlavou.
Myslím že kdyby byla kniha psána z pohledu Boba (manžela hlavní hrdinky) tak by mě to bavilo víc. 34%
Kdo se někdy přistěhoval z luxusu města do primitivnějších podmínek, nemůže tuto knihu nemilovat. To je tak citlivě a s nadhledem popsaná realita všedního dne bez splachovacího WC, tekoucí vody a mnoha dalších vymožeností... Bez vymožeností, které ten, kdo si v každodenním životě nevyzkoušel jejich absenci, ani neuvědomuje a nedoceňuje jejich luxus.
Pěkné čtení, i když je příběh pro mne ze smutného prostředí opuštěných hor na slepičí farmě, je to moc pěkné čtení. Autorka popsala život na farmě a okolí tak barvitě, že se čtenář ponoří do života na farmě.
Knihu čtu vždy v době, když mám "blbé období" a nic se nedaří. Povídání o svých babičkách, které byly jako nebe a dudy- a Betty z toho obdržela do života trauma, kdy jeden den sjížděla párátkem spáry v linoleu a druhý den prošla v bagančatech obyvák ( přirovnání- v knize je to popsáno jinak, tohle je ryze můj překlad) , další příhody sousedky, která rezignovala na úklid a svému manželovi tolerovala , pokud mu něco "šchraštlo" .... bránice dostává zabrat od první stránky .... a pokud se dočtete o skutečném životě Betty , člověk se sklání nad tím, jak mohla napsat tak báječný, humorný román
„Život, blahobyt a štěstí každého z nás a těch, jejichž životy s našimi souvisí, jsou závislé na tom, jak známe pravidla hry daleko složitější a obtížnější než jsou šachy.“
Kniha má svůj osobitý humor. Autorka zde líčí své životní strasti, které zažívá na slepičí farmě, kterou s manželem založili v první polovině 20. století na území severozápadní Ameriky. Tuto nedotčenou krajinu Betty vystihuje velmi barvitě až poeticky a vztahy s okolními sousedy a její všední příhody popisuje s lehkým sarkasmem. Knihu mám ráda, ale přiznávám, že pasáže s podrobnostmi nosnosti slepic nemusím. :-)
Hlavní hrdinka se s humorem a nadsázkou snaží čtenáře vpustit do svého nelehkého života, ženy farmáře.
Ačkoliv se velmi snaží se ze všeho nezbláznit, chybí ji jen kousíček k tomu,aby všechny sousedy i s Bobem nezavařila do sklenice.
Kniha mi přišla velmi zajímavá a styl psaní byl poutavý,jsem ráda, že jsem se k příběhu skrz čtenářskou výzvu dostala :)
První čtení se v mém případě konalo na základní škole. A pocity supr! Knížku jsem si oblíbila a vnímala všechny ty roviny: ach, tohle je ten těžký život dospěláků, tohle je silná vůle ženy poprat se s osudem a výzvami všedního dne, smála jsem se a obdivovala jak Betty dokázala ten zmar čtenářům vtipně zabalit, ale zároveň jsem si uvědomovala schované hlubší myšlenky.
Střih. Skok v čase o 20 let. A já nenacházím nic z toho... a Bob mě přivádí k šílenství!
Jeden z mých restů z mládí. Nakonec, je to milá knížka pro jakýkoliv věk. Poslouchala jsem ve výborném podání Jaroslavy Adamové a vždycky jsem se usmívala či nahlas smála. Velmi doporučuji, zvláště když si myslíte, jak se vám daří špatně :)
Betty MacDonald, knížky které nikdy nezklamou, když chce člověk něco oddechového, upřímného a vtipného.
Ráda jsem si zopakovala četbu téhle půvabné knihy a opět jsem obdivovala odvahu mladé ženy z města, která se se svým novomanželem pustila do farmaření v zapadlém koutě Ameriky. Její zážitky jsou svým způsobem strašlivé, ale nekonečně zábavné. Tato kniha patří k mým oblíbeným.
V rámci letošní výzvy jsem se už po několikáté moc ráda vrátila k této knize, která by se mohla předepisovat jako lék proti chmurám a pesimismu. Autorka s humorem a sebeironií popisuje trampoty farmářského života, který opravdu nebyl jednoduchý. Je obdivuhodné, co všechno ženy zastaly a vydržely, to ale platí i pro jiné doby.
Knížka, ke které se vracím, když je mi trudno. Přístup autorky k drsnému, tvrdému životu na farmě v primitivních podmínkách je popsán v humorné nadsázce. Myslím, že jsem asi poslední generace, která si Vejce a já a trilogii Co život dal a vzal přečte a pobaví se. Ty, které jsou narozené v devadesátých letech a hlavně v novém tisíciletí budou spíš vidět a řešit nerovnoprávné postavení žen v předválečné Americe, zjevný rasismus vůči Indiánům ad. Ale pro mě je to oddychovka - řeknu si, že můj život s tekoucí vodou a splachovacím záchodem je vlastně skvělý: ))
Kdybych tuto knihu četla v době, kdy byla povinnou četbou na gymplu, asi by mě úplně neoslovila. Nicméně pro dospělého člověka (který nadto dlouhodobě žije v manželství) mi to připadá jako naprostá pecka. Výborně napsaná, vtipná a ačkoliv od doby, co byla publikovaná, uplynulo mnoho let, pojednává i o běžných problémech lidského života, s nimiž se setkáváme dnes a denně.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha Vejce a já je v
| Právě čtených | 61x |
| Přečtených | 4 628x |
| Čtenářské výzvě | 981x |
| Doporučených | 326x |
| Knihotéce | 1 105x |
| Chystám se číst | 713x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 14x |
Autorka se narodila v roce 1908, popisuje svůj vlastní prostý život na farmě, který je plný těžkostí, dřiny, kdy vše ve svém životě musí doslova vykřesat ze země - domov, obživu, vztahy. Jestliže jde o autobiografický román té doby, pak nemůžeme čekat, že autorčin život bude pln dnešní pokrokovosti nebo tolerance. Muži se chovali ke svým ženám jak se chovali, vztah k Indiánům byl jaký byl... To je jednoduše realita, proto bych nechtěla soudit - psala o svém životě, o životě, který se nám dnes zdá zpátečnický, ale jde o pouze odraz poválečné doby, kdy to tak "prostě bylo". Jde v podstatě o sebrané historky, popisy krajiny, života, vypořádávání se s krizovými situacemi v drsné přírodě. Necítila jsem, že by došlo během příběhu k nějaké zápletce, vyvrcholení, rozuzlení, proto může Vejce a já působit nudně (o ničem)... ale snaha psát s nadhledem se autorce upřít nedá, i když dnes považujeme za humor zřejmě úplně něco jiného. Mrzí mě, že ji dnes tolik lidí odsuzuje za něco, za co nemohla...